Living the dream-CZ

55.Díl

Paul mě celou dobu pozoroval. Jakmile jsem se posadila, přisedl si ke mě Louis, Zayn s Niallem seděli na druhém gauči a Paul seděl na křesle. Cítila jsem jak mě Louis chytl za ruku, podívala jsem se na něj a kousla se do rtů. On mi pohled opětoval. Položila jsem si  hlavu na jeho rameno, on si položil ruku kolem mých ramen. Byl jediný s kým jsem si mohla popovídat o všem, věděla jsem co ke mě dřív cítil, ale doufala jsem, že je to pryč. On byl vlastně od začátku druhý se kterým bych chtěla něco mít. Byl to prostě Louis, hodný , milý, vtipný kluk, co dokázal dívce dát všechno. Zeptat se jí když jí je nejhůř, pomoci jí. Byla jsem za něj nehorázně ráda. Začali jsme koukat na film,z rovna pustili nezvratný osud 5, na jednu stranu jsem na to neměla náladu, ale na druhou jsem byla ráda, že to nebyla žádná romantika. Byla jsem unavená, zřejmě z toho jak jsem brečela a z toho všeho psychicky unavená. Asi v půlce filmu jsem usnula.

Pohled Liama:

Nemohl jsem tam už zůstat, byl jsem na ní naštvaný, ale víc jsem byl naštvaný na sebe, že jsem nedokázal být jako on. Co má on a já ne. Pořád jsem si vyčítal, že pro ní nejsem dost dobrý, ale kdybych byl jiný , stačilo by mi, že chodí se mnou. Proč jsem to vůbec udělal, jsem idiot, ted se k ní ale vrátit nemůžu. Potom co jsem řekl, vždyt já jsem se s ní rozešel, potom všem čím si prošla, jsem idot. Snažil jsem se na to nemyslet, bylo to jednoduší.

Šel jsem se projít  do města, kde jsme chodili s El, hned jsem si vzpomněl na to jak jsme tu byli jíst, na to jak jsem jí koupil přívěšek. Bylo mi na nic, tak moc jsem jí chtěl mít ted u sebe, ale jak bych se mohl ted vrátit.Takhle to nemůžu nechat, šel jsem do obchodu s květinami a koupil jí kytici růží. Nevěděl jsem jestli to není moc, ale věděl jsem že za omluvu a za to co jsem řekl, to stačit nebude. Šel jsem pomalu zpátky.

Pak jsem pokračoval v cestě, nakonec jsem zahlédl Harryho, šel přímo ke mě.

"Co tu děláš?"- zeptal jsem se ho.

"Na to samé jsem se chtěl zeptat tebe."- odpověděl mi.

"Jen jsem se šel projít."- řekl jsem mu.

"Jo jasně, hele Liame, nechci si tu hrát na to že se tu nic neděje, přišel jsem se ti omluvit, za to všechno, ted už vím, že El tě opravdu miluje a nechci vám v ničem bránit, chci jen aby byla štastná a vím že ty jí štastnou uděláš, vždycky to tak bylo."- když to Harry dořekl, úplně mě tím zaskočil, nedával jsem to tolik najevo, ale uvnitř jsem cítil, že mu musí být mizerně.

"Víš, nevím jestli to spravím, zrovna před chvílí jsem jí dal kopačky ze svojí chyby, jelikož jsem byl plný vzteku."- odpověděl jsem.

"Ona ti odpustí , mluvil jsem s ní, mrzí jí to a přece jí znáš, je to El. Je to skvělá holka takových je na světě málo." – řekl a poplácal mě na rameni.

"Jasně, Harry víš mrzí mě to, nikdy jsem nechtěl abychom se hádali, nebo spolu naopak vůbec nemluvili."

"To je v pohodě"-řekl Harry.

"A mimochodem, co ti vůbec říkal její táta, nevypadal jsi zrovna nadšeně?"- zeptal jsem se ho.

"No víš. To je jedno, nic důležitýho."- odpověděl  a polkl.

Nechtěl jsem se ho na to dál ptát, ale stále mi to vrtalo hlavou. Šli jsme k El domů, když jsme dorazili , všichni se podívali kdo přišel, kromě Louise a El oba spali, El o něj byla opřená. Trochu mě to vyvedlo z míry, ale myslel jsem jen na to, jestli mi odpustí. Paul se na nás podíval takovým pohledem jestli je všechno v pohodě, oba jsme se na sebe podívali a kývli. Pořád jsem ale na Harrym viděl napětí. Věděl jsem, že jí taky miluje, ale co jsem měl dělat. Sám mi ustoupil, což jsem se divil, nebyl to typ který by se vzdal dívky, kterou miluje zvláště potom co se mezi nimi stalo. Po chvilce se El probudila.

"Ehm"-ozvalo se od Paula. 

Všichni se na sebe podívali, Harry jako první vyšel ven, Niall s ostatními šel nahoru do pokoje. Zůstal jsem tam jen já s El. Podívala se na mě těma svýma úžasnýma očima, měla v nich slzy. Chtěl jsem jí v tu chvíli obejmout. Když viděla kytici růží úplně se rozzářila.

"To jsi nemusel."- řekla.

"Ale musel a vím, že je to, to nejmenší co jsem mohl udělat. Mrzí mě to zlato, to co jsem řekl, neměl jsem na to právo."

 „Pšt"- řekla a přistoupila ke mně, vzala kytici růží a šla s ní do kuchyně, tam vyndala vázu do které růže dala. Přistoupil jsem k ní, odrhnul vlasy objal jí a políbil jí na krk.

„Mrzí mě to , tak moc mě to mrzí."