Living the dream-CZ

4.Díl

Když v tom, jsem zaslechla zakašlání. Otočím se a za mnou stál on se svýma čokoládově hnědýma očima, byl vyšší než jsem si myslela. Co jen říct, celá jsem se rozplývala nad tím jak vypadá a nevěděla jsem jak začít, v tu chvíli mě zarazil a řekl svým anglickým přízvukem jestli náhodou nehledám tohle? Já se podívala, ve své svalnaté ruce držel mojí tašku  kterou jsem hledala. Ty jsi jí našel, ale proč si jí bral vždyť ležela na zemi. Se svou angličtinou a třepotavým hlasem jsem se snažila dorozumět. On se jen tak usmál a řekl, že když šel kolem uviděl jí a tak ho napadlo že si jí vezme aby jí  někdo neukradl a že tak nějak spoléhal na to, že jí tu dotyčná bude hledat. Nevěděla jsem jestli mám být naštvaná nebo mít radost a tak jsem začala s tím, co tu vůbec dělal, že měl být venku s kluky, než jsem stačila říct další větu. Zase mi skočil do řeči a řekl, že se omlouvá a že důvod proč nebyl venku byl ten, že toho teď měli hodně a sám si potřeboval něco vyřešit. Nic mi do toho nebylo nechtěla jsem se ho na to ptát. Byl milý, hezký a ještě jedna věc mi vrtala hlavou, když jsem se mu podívala do očí byl smutný?  Nevím, tvářil se jako kdyby se něco stalo, ale jak bych se ho na to mohla zeptat, když ho vlastně ani neznám. A tak mě nenapadlo nic jiného než, že začneme od začátku.

 Jmenuji se Elena, ale stačí El, on se usmál a představil se taky, těším mě El já jsem Liam, ale to ty už asi víš. Zasmála jsem a zčervenala. Chvíli se mi díval do očí a asi sám nevěděl co říct a tak se usmál a nakonec se zeptal jestli se mi líbil koncert (Líbil? To je slabé slovo pro to co jsem v tu chvíli cítila) „Byl super, jen mě na tom nejvíce mrzelo to, že jsem celou dobu přemýšlela kde mám tašku, ale když jsi - jste začali zpívat, všechno šlo stranou". Tak to jsem rád, řekl a usmál se tak, že se mu na tváři udělaly dolíčky. Najednou z něj vypadlo, že už musí jít, zrovna když to vypadalo tak hezky. Nakonec řekl, že tu budou další 4 dny a že doufá, že se uvidíme. V tu chvíli jsem se jen usmála a aniž bych přemýšlela, vypadlo ze mě, že se budu snažit abychom se znovu viděli. V tu chvíli se zase usmál, řekl že mě rád poznal, rozloučil se a odešel.

Co teď budu dělat? Začala se mi do hlavy hrnout panika, měla bych jet domů, ale po tomhle přeci nemůžu, nemůžu přijít o šanci ho znovu vidět. Tak jsem sháněla Niky, když jsem jí  našla řekla jsem jí co se mi právě stalo, nemohla tomu uvěřit a s radostí mě objala , řekla jsem jí i o tom že jet domů prostě nemůžu.  V Praze jsem neměla žádné známé bohužel ani Niky, napadlo nás přespat v hotelu, tak jsem volala mamce, aby s tím počítala, přece jen slíbila jsem jí, že se ke konci dne vrátím domů, i přes to že jsem jí řekla o Liamovi a o tom, že tu budou další 4 dny. Chtěla bych se vrátila ještě dnes. Pak mě ale něco napadlo, no jasně. A tak jsem začala mamce vykládat o tom, že si nás kluci vybrali, protože jsem si rozuměla s Liamem a že by rádi poznali Prahu a že jsme jedny z fanynek co můžou vyhrát zájezd do Anglie. No na štěstí mi to uvěřila, sice jsem si vyčítala tu lež a neměla jsem vůbec promyšlené co budeme potom dělat, ale první důležitou věc jsem měla za sebou. 

Niky to nakonec také volala a naštěstí jí to dovolili. "Tak a co teď? "-Řekla Niky "Počkáš tu chvilku na mě?" "Ok" řekla. Běžela jsem zpátky do arény, už zavírali, když jsem jim ale řekla že tam potřebuji že jsem si tam něco zapomněla pustili mě. Běžela jsem k pódiu, kulisy tam ještě byly a tak jsem doufala, že by tam mohl být i on, po tom co říkal. A vážně, byl tam, ale s někým mluvil, na toho druhého jsem ale neviděla byl schovaný za nějakou kulisou. Najednou jsem si uvědomila co to vlastně dělám, vždyť mě vůbec nezná. Jak mě mohlo napadnout, že by to vyšlo. Rychle jsem chtěla zmizet, jenže jak jsem se rychle otočila, s někým jsem se srazila. Jelikož  tam byly ještě schody zakopla jsem a spadla na zem, s tím člověkem to ani nehnulo, byl mohutné postavy. Hned mi bylo jasné kdo to byl, vždycky jsem se chtěla seznámit s tím člověkem co se stará o kluky, samozřejmě to byl Paul.(Jejich osobní security) Bože takový trapas. "Co tady děláš?Jsi v pořádku? Tady nemáš co dělat." Řekl „No já..vlastně jsem.."  "Pojď všichni jsou už venku, tady se to bude zavírat." „Moment ozvalo se z pódia" El, že jo? A  zase ten jeho krásný úsměv, to je dobré Paule, to je fanynka. V tu chvíli jsem koukala, že si zapamatoval mé jméno a tak jsem spustila, že s ním potřebuji mluvit. "Dobře" řekl Liam. "A šlo by to o samotě?" Skoro jsem zašeptala. "No jasně" usmál se. Vzal mě sebou dozadu do šaten. 

"Copak se děje, tím když jsem řekl že doufám že se uvidíme, jsem nevěděl že to vezmeš tak na rychlo." Zase se usmál. "No vlastně jsem ti přišla říct jak to je, pravda je, že nejsem přímo z Prahy a vlastně mi každou chvíli jede vlak, takže se už nejspíš neuvidíme." Pomalu jsem viděla jak mu úsměv mizí ze rtů. "No a já si myslel jakou dobrou zprávu pro mě máš a ty mi řekneš tohle." "Mrzí mě to, ale sama tu nikoho neznám a spát v hotelu by nás asi vyšlo draho." "Ale to by šlo zařídit." "Moment cože? " "No jasně, že by to šlo, stejně tu máme být další dny a pokud řeknu, že to tu dobře znáš, nikdo se nemusí dozvědět, že to není pravda, tak by vám zařídily pobyt s námi." -řekl "Cože? To není ani možný,to by jsi udělal? Ne to nejde."-odpověděla jsem "Proč by to nebylo možné, všechno je možné a zase se usmál, nevidím důvod proč by to nešlo, byl bych rád." Byla jsem z něj úplně mimo, tak moc jsem se ovládala abych po něm neskočila a nedala mu pusu. Kluk z plakátů do kterého jsem byla platonicky zamilovaná a viděla jsem ho na živo, povídala si s ním. Víc už nepotřebuji. "Jsi tu?" zeptal se a zasmál se "Oh omlouvám se, nechala jsem se unést, to by jsi pro nás vážně udělal?" "No jasně" Odpověděl "Jsi neuvěřitelný" Bezmyšlenkovitě jsem ho objala a on mi to oplatil pevným sevřením a přála jsem si aby mě už nikdy nepustil. Pomalu jsme se pouštěli a obličeji jsme od sebe byly blízko, usmála jsem  se, on mi úsměv opětoval. "Nechala jsem se unést promiň, vážně ti moc děkuji." "Nemáš za co děkovat, to bych měl já, tak tedy domluv se s kamarádkou a dejme tomu ve 22h se sejdeme tady před Arénou?" "Domluveno" Rozloučili jsme se a já utíkala za Niky.