Living the dream-CZ

40.Díl

Šla jsem k ní a chtěla se zeptat kdo to je. Otevřela jsem a přede mnou stál vysoký muž, mohlo mu být tak mezi 39- 45lety.

"Potřebujete něco?"- zeptala jsem se.

"Je tohle ulice u můstku?"- zeptal se a držel v ruce papírek.

"Ano to je, koho sháníte?"- zeptala jsem se, vypadal že to tu nezná.

"Dům s číslem 25."- když to dořekl zarazila jsem se, úplně jsem z tuhla a měla pusu otevřenou.

"Mami?"- zavolala jsem na mamku, ta jelikož byla otevřená okna mě slyšela. 

Otevřela dveře.

"Co se děje El?"- zeptala se mě.

Když ale šla k nám, úplně ztuhla.

"Ahoj Sáro."- a jakmile to řekl, byla jsem si na 100% jistá kdo to je.

"Bože"- řekla jsem zaraženě, ale potichu aby to nikdo neslyšel. 

Mamka tam stála se slzami v očích. On stál mezi brankou a díval se na ní. Bylo na něm vidět, že ho to mrzí. Připadala jsem si jako  bych tam překážela. Mamka tomu nemohla uvěřit, připadala mi jako by mu všechno odpustila, jako by se do něj znovu zamilovala. Potom co mi říkala , jsem si myslela, že ho doopravdy nenávidí. Ale pokud člověka milujete na tolik a i přesto že vám ublíží jste schopní mu odpustit. Je to naivita lásky. On šel pomalu dopředu, mamka tam pořád stála. Najednou mi došlo, že to celé není kvůli mě. Byli do sebe zamilovaní, tak proč nás tu ale nechal. Pořád mi vrtalo hlavou. Když stál přímo před ní, podíval se na ní. Viděla jsem, že mu slzy tečou po tváři.

"Omlouvám se Sáro, podělal jsem to a vím, že mi jen tak neodpustíš."- jen co dořekl.

Mamka tam stále stála, ale bylo vidět že dělá všechno pro to aby se udržela na nohou.

"Měl jsi přijet až zítra."-vypadlo z ní.

"To je jediné co mi na to řekneš."- zeptal se a usmál se.

"Nevím co bych ti na to měla říct."- řekla mamka.

"Mě se neomlouvej , ale tady El by jsi se měl omluvit protože , když rodič opustí bezdůvodně svoje nejmilovanější dítě.To dítě si to na vždy bude pamatovat a zanechá to v něm  špatné vzpomínky." - řekla mamka a najednou se už nesmála, najednou jako by přistála zpátky nohama na zem do reality.

On se na mě podíval. Dívala jsem se na něj, prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě. Připadal mi zcela normální, jako každý člověk, neviděla jsem na něm něco extra, bylo vidět že už má šediny. Měla jsem smíšené pocity, ale nedokázala jsem si představit, že bych takovému člověku mohla říkat tati. Změnil se, v mých 6 letech jsem si tátu pamatovala jinak a ted? Začínám si vytvářet nové vzpomínky.

"El , mrzí mě to, neměl jsem."

 „To stačí, víc slyšet nepotřebuji, omluvíte mě?" - skočila jsem mu do řeči a utekla do pokoje.

Tam jsem se zamkla a skočila na postel.

Pohled Liama.

Jen co jsem přiletěl s Paulem, na letišti už nás u taxíku čekal managment.

"Tak jak to dopadlo, je vše v pořádku?" - zeptali se

"Jo , vše je v pořádku, ale myslím, že tam ještě někdy budu muset zajet."- jen co jsem to dořekl, podívali se na mě takovým zvláštním pohledem.

Nenáviděl jsem je, od začátku kdy jsme s kluky začali to nebylo takové jako je to ted. Jsme jako psi, které si hlídají. Jen co jsem dojel před dům rozloučil jsem se s Paulem, pak jsem šel dovnitř. Když jsem odemykal, cítil jsem že je tu úplně jiná atmosféra než u El. Zavřel jsem za sebou dveře a stiskl si přívěšek který nás s El spojoval. Když jsem chtěl jít do pokoje , všiml jsem si že na gauči sedí Louis.

"Ahoj Louisi."- pozdravil jsem

"Ahoj, tak jsi se konečně vrátil?"- odpověděl.

"Jo , bylo na čase."- řekl jsem

"Všechno v pohodě?"-zeptal se.

"Jo jasně, všechno jde tak jak by mělo."- řekl jsem a šel jsem do pokoje.

"Tak to je dobře."-řekl Louis a díval se na televizi.

"Ještě počkej Liame?"- zakřičel na mě.

"Děje se něco?"- zeptal jsem se.

"Vlastně jde o Harryho."- řekl

"Už zase? Co udělal tentokrát?"- zeptal jsem se.

"Jde to s ním z kopce jde o něj a o tu jeho novou vlastně ani nevím jak jí nazvat."- řekl Louis takovým odpudivým tónem a zašklebil se u toho.

"Nemyslím si, že je to fér k El, tohle si nezaslouží."- najednou řekl.

Podíval jsem se na něj a šel k němu.

"Víš Louisi, El už to ví a vlastně s Harrym už spolu nejsou, pravdou je že jsem nebyl tam kde jsem řekl managmentu, ale jel jsem za El."- jen jak jsem to dořekl Louis na mě koukal jako na blázna.

"No to si děláš srandu?"- vyjel na mě.

"Ne nedělám, nechtěl jsem aby se to dozvěděla jinak než by chtěla,přišlo mi to nefér proto jsem jí to jel říct. Byla na dně musel jsem jí pomoct."-potom co jsem to dořekl, Louis pochopil ale tvářil se jako by mu něco ublížilo.

"Aha , no já jen, že kdyby jsi to řekl hned mohl jsem jet s tebou, taky mi chybí." - řekl.

"Vím jak jste to mezi sebou měli Louisi, ale kdyby jsi jel se mnou, lidi by to začali řešit." 

„Jo jasně to chápu."- potom co jsme  to dořešili jsem šel do pokoje, tam jsem si svlékl oblečení věci a převlékl se do nového. 

Lehl jsem si na postel a vzal si mobil. Psal jsem Hazzovi. Potom jsem usnul, byl jsem z té cesty unavaný.

Pohled Louise.

Týdny plynuly od doby co jsem se s ní viděl naposled, hodně mi chyběla, nejhorší bylo že jsem o tom nemohl s nikým mluvit. Ani s Harrym, od té doby jako by se změnil. Potom na dva dny odjel Liam a já tu byl sám. Připadal jsem si zvláštně v tom obrovském domě. Zavolal jsem mamce, zase jsme si popovídali jako za starých časů. Když jsem se chtěl ale sejít s Harrym, jen mi napsal že nemá čas. Tohle mi nikdy neudělal. Nevěděl jsem proč. Najednou jako bych byl na to všechno sám, jako tenkrát v x-faktoru , jako bych byl páté kolo u vozu. Jediný Harry mi vždy pomohl. A ted? Museli jsme si dávat pozor na všechno, už to nebylo jako dřív, kdy jsme si vlezli do jednoho pokoje a celý večer jsme si povídali. Bral jsem ho jako nejlepšího kamaráda, možná i něco víc. Nad čím to ale přemýšlím. Do nedávna jsem si myslel, že to Harry vidí stejně, než se objevila El .A co se nestalo? Harry se do ní zamiloval, Liam taky a já? Nejdřív jsem žárlil, než jsem ale pochopil jaká El je. Že je to holka snů, že má od každé vlastnosti něco. Byla něčím výjímečná. Líbila se mi, možná jsem k ní cítil i něco víc, potom co jsme spolu trávili týden jsem jí začal mít rád, přirostla mi k srdci. Ale když jsem viděl že má ráda zkrátka někoho jiného, nemohl jsem to na ní vychrlit. Jsem přece jenom dobrý kamarád. Možná lepší, že jsem tam s Liamem nejel nebyl by to dobrý nápad. Když, ale Liam přijel a sdělil mi že doopravdy nebyl za příbuznými ale za El .Jako by ve mě bylo prázdno. Najednou mi začala zase chybět. A vzpomněl jsem si na Harryho, proč to všechno dělá, proč mi neřekne co  se děje. Přišlo mi že to nikdo neřeší. Už chybělo jen to, aby přišel managment a  oznámil nám další změny. Už jen při tom pomyšlení mi bylo mizerně. Přemýšlel jsem co se vlastně v poslední době dělo, nebyly to zrovna hezké věci. Nejvíce mi přišlo, že to odnesl Niall a Harry. Já jsem byl taková šedá myška však už jsem to hodněkrát slýchal od managmentu. Ale nijak jsem si to nebral, vždycky tu byl Harry a věděl vždy co říct. Uklidnil mě a já byl za to rád a víc to neřešil. A ted? Rozpadá se všechno co mám pod nohama. Musel jsem si jít ven a pročistit hlavu.