Living the dream-CZ

32.Díl

Kde byla ta láska a ta zamilovanost co jsem k Harrymu cítila, kde byly ty pocity. Jako by to s Liamovou přítomností všechno zmizelo, všechna ta bolest co jsem měla. Vstala jsem a on ležel v posteli, vzala jsem foták stoupnula si na postel a vyfotila ho.

"Co to děláš El?" 

„Chci mít nějakou vzpomínku, nechci na tohle zapomenout a taky až budu mít děti chci se jim pochlubit s tím, že jsem znala 1D a že to byli úplně obyčejní bezva kluci."

 „Ty už myslíš takhle do budoucna jo?"

 „Ne,ale něco jsem říct musela na obranu toho fotáku."

Jen co jsem to dořekla, chytil mě za nohu a stáhl si mě k sobě. Zase jsme tam leželi a tentokrát si prohlíželi fotky ve fotáku. Potom jsme udělali pár dalších. Cítila jsem se s ním hrozně fajn. Potom jsme vstali, ustlala jsem postel a Liam šel dolů do kuchyně. Vzala jsem si na sebe šortky s košilí a šla dolů. Liam tam stál opřený o pult, když jsem šla k němu smál se jako sluníčko.

"Můžeme vyrazit."- řekla jsem a chytla ho za ruku, on se rozzářil. 

Vyšli jsme ven,chtěla jsem si to s ním užít, tak mě napadlo si projít město a pak za ním jít na to moje místo a ukázat mu to tam. Šli jsme ruku v ruce, jak zamilovaný pár co spolu chodí už kdoví jak dlouho. Ještě před odchodem si vzal sluneční brýle. Byl v nich tak neodolatelně sexy. Když jsme šli všichni na nás koukali, někdo se smál. Byl to takový ten pohled, že nám to přejí. Potom jsme zase potkávali holky, které na nás koukali, tedy hlavně na Liama, jako by ho už někdy viděli. Bála jsem se aby ho nepoznali, tedy nijak mi to nevadilo a jemu by to určitě taky nevadilo, ale nechtěla jsem rozruch chtěla jsem mít normální den s klukem který mi zlepšuje náladu ve chvíli kdy to potřebuji. Když jsme šli kolem výloh, potkali jsme Niky, šla s pár holkami od nás ze třídy. A ano nastala ta trapná chvíle, kdy jsem nevěděla co jim na ty jejich vyjevený obličeje říct. A tak jsem je pozdravila. Zastavily se u nás, Niky mě chytla za ruku a zeptala se jestli se mnou může mluvit. Liam tam stál s těmi holkami, které si ho prohlížely od hlavy až k patě.

"Co to má znamenat?"-zeptala se Niky.

"Myslela jsem si že si řikáme všechno a pak tě tu vidím s Liamem? Co tady sakra dělá?" 

„Niky tak to není, já jsem to nechtěla říkat nikomu, sama jsem nevěděla , že přijede, přijel včera a od té doby jsme spolu , úplně mi zlepšil náladu. Měla by jsi být ráda že neležím v slzách v posteli zavřená doma."

 „Jo za to jsem ráda El, ale až odjede tak co? Myslíš si že to bude dobrý? A co Harry? A Lukáš? Co to bylo za řeči  , že Lukáše už nechceš, měla by jsi si to ujasnit El."-otočila se ke mně zády a šlak holkám, potom odešli.

Já tam stála a nevěděla co říct, nechápala jsem co jí to přelétlo přes nos. Liam ke mě přišel.

"Je všechno v pořádku?"-zeptal se.

"Já ani nevím, Niky se chovala divně. No to je jedno, nebudeme si kazit den ne?"-chytla jsem ho kolem pasu a on mě objal. 

Potom jsme šli za město. Šli jsme do kopce, to bylo něco pro Liama, myslela jsem si že si bude stěžovat, ale nakonec za to byl rád. Když jsme došli , stoupla jsem si ke kraji abych měla dobrý výhled. Liam si stoupl ke mně a ze zadu mě objal.

"Sem chodím, když se potřebuji odreagovat, když mám špatnou náladu a taky když jsem byla na pokraji sil a nevěděla co dělat."

Liam si mě k sobě přimáčkl a políbil mě do vlasů.

"Je  to překrásné."- odpověděl.

"Jo,až moc romantické."-zasmála jsem se a drcla do něj.

"Jo to jo."-zasmál se a přitulil se ke mě.

"Víš, to co ted cítím se ani nedá vyjádřit slovy. A já bych ti za to všechno chtěla hrozně moc poděkovat."

 „Za to se neděkuje." - odpověděl 

„Ale jo, jen se bojím toho až odletíš."

 „Ale vždyt jsem ti říkal, že chci aby jsi letěla se mnou. "

 „Vím, že jsi mi to říkal ,ale tady se nejedná jen o dnešek, celkově. Bojím se, že až odletíš, tak se to všechno vrátí, ty výčitky. Strach, že tě už neuvidím je to hrozná dálka."-začalo mi být na nic.

"Ale no tak El, všechno se to nějak vyřeší, musí se to vyřešit.Budu za tebou jezdit."-odpověděl.

"Ty jsi blázen." 

Stály jsme tam a dívali se dolů. Potom jsme šli pryč, šli jsme polní cestou, na jedné straně byli květiny na druhé kukuřice. Připadala jsem si jak v romantickém filmu. Už jenom scházela hudba která k tomu vždycky hraje. Do toho si Liam začal pobrukovat písničku. A mě hned od začátku bylo jasné která to je. Byla to Summer Love, nemohla jsem si pomoct, ale když jsem jí slyšela chtělo se mi brečet, protože mi připomněla včerejšek. Potom jsme se zastavili, Liam mi utřel slzu.

"Nebyla to letní láska a netrvalo to celé léto, ale i přes ten krátký čas strávený s tebou El, tě miluji. A slib mi, že nezapomeneš. Protože já nezapomenu nikdy."

Když to dořekl, rozplakala jsem se. On mě pevně objal a mačkal mě k sobě, sotva jsem stála na špičkách a udržovala rovnováhu.

"Ach Liame."- pomyslela jsem si. 

Slyšela jsem jak se mu zrychlil tep. I on věděl, že pokud odjede už to nebude jako dřív. Nebude moci pořád odjíždět a vymlouvat se na rodinu. Neměli jsme ani půlku dne za sebou a už jsme mysleli na loučení.

"Proč to tak je? Když chci být štastná, proč  se vždycky musí objevit něco co mi to zničí."-slzy mi tekly po tváři bolestí.

"El,no tak prosím neplač." 

Stáli jsme tam a nehnuli se z místa. Slyšela jsem jen přírodu a vítr.

"Už takhle dál nemůžu, nedokážu na to zapomenout a žít dál. Takhle to funguje jen ve filmech, ale né ve skutečnosti."

Posadili jsme se na stráň, lehli jsme si vedle sebe a koukali jsme do nebe. Jednou rukou jsem si utřela slzy a druhou držela Liama za ruku. Liam najednou změnil téma, snažil se mě zase rozesmát. Sice jsem na to neměla náladu, ale on byl prostě zlatíčko.

"Co vidíš?" -zeptal se 

„Nebe?"- odpověděla jsem.

"A?"-zeptal se.

"A? No mraky." 

„A co slyšíš?"– zase se zeptal.

"Šumění větru mezi stromy a to jak si zpívají ptáci." – potom mi vzal ruku a položil si jí na srdce.

"A co ted cítíš?"-polkla jsem.

"Tlukot tvého srdce."- odpověděla jsem.

"Správně, tak tohle všechno si moc dobře zapamatuj. Kdykoliv kdy budu pryč a tobě bude smutno, podíváš se na nebe a vzpomeneš si na to jak jsme tu leželi, vzpomeneš si na mě. Až uslyšíš vítr, nebo ptáky. Vzpomeneš si na to, jak jsem ti zpíval do ucha všechny  texty písniček. A až ti bude nejhůř, vzpomen si na to, že tohle srdce bije pro tebe at už od sebe budeme jakkoliv daleko ."- potom co to dořekl, jsem začala zase brečet, tolik mě to dojalo.

Nevěděla jsem co mu na to říct,objala jsem ho a políbila ho.