Living the dream-CZ

3.Díl

Když najednou mě vyrušila starší paní a zeptala se mě co tu dělám hodinu před koncertem, nechápavě jsem odpověděla, chtěla jsem tu být dřív aby jsem nemusela čekat tu frontu, ale bylo mi divné proč hodinu před začátkem nikde nikdo nebyl. Až pak jsem to pochopila "Jasně celý to je nějaký reklamní trik One Direction, nikdy neměli přijet do Prahy, bylo to jenom lákadlo jak z lidí dostat peníze, jak jsem mohla být tak pitomá, ale v tom mě paní zarazila „Ale slečno One Direction tu budou, jen je mi divné proč jste teď zrovna tady." Znovu jsem se nechápavě podívala "Kluci jsou teď před arénou a rozdávají autogramy." V tu chvíli jsem chtěla křičet, jsem tak pitomá pro svojí vlastní hloupost přijdu o něco tak důležitého, no paráda. To jsem celá já a to moje „snění" i od Niky jsem měla zmeškané hovory a sms ve které bylo napsáno "No kde jsi, kluci tu jsou před arénou,podepisují se, Harry se mi podepsal na CD a objal mě." V tu chvíli jsem měla chuť do něčeho praštit. Proč zrovna já, křičela jsem ve vlastní hlavě. Fajn jsem smolařka, ale pořád jsem měla šanci, aniž bych si uvědomila že jsem si nechala tašku uvnitř utíkala jsem po schodech nahoru. A vážně kluci byli venku, chtělo se mi brečet a zároveň se smát, utíkala jsem k Niky a pokoušela se protlačit davem ječících fanynek. Až se mi podařilo dostat se ke klukům trochu blíže, ale počkat.. Zayn, Louis, Niall, Harry... Kde je Liam? Ten jediný který se mi ze všech nejvíc líbil tam nebyl, zákon schválnosti? Pokoušela jsem se dostat blíže, ale díky davu fanoušků a rozhodnutí security jsem se ke klukům nedostala, do toho mě zastavila Niky s otázkou „Kde máš tašku?" Do háje, já jí nechala uvnitř, když jsem utíkala přes dav holek, do arény k mému místu po tašce ani stopa. Paráda, všechny doklady v háji, hlavně že jsem měla mobil. Jak se během pár minut může nejkrásnější den mého života změnit v ten nejhorší? Nevěděla jsem co dělat, se slzami v očích jsem si sedla a začala přemýšlet co budu dělat, bez peněženky.

 Tahle ta jízda se mi opravdu vyplatila. Niky si sedla na chvíli vedle mě objala mě a řekla, že to bude dobrý, že má peníze a založí mě a že mohlo být i hůř. Zbývalo půl hodiny do koncertu, aréna začala být plná. Niky už byla na svém místě a já také. Ale náladu jsem měla pod psa. Najednou čas plynul nějak rychle, světla zhasla i aréna na chvilku ztichla, mnou projelo napětí, měla jsem husí kůži. Uvědomila jsem si, že je konečně uvidím. Aréna začala křičet, až z toho bolela hlava, koukala jsem před sebe, nejdřív přiběhl Zayn, poté Niall , hned za ním Harry a Louis a na konec  ten po kom jsem toužila nejvíc sladký Liam přišel si se svým krásným úsměvem a začal zpívat „One thing" , víc dokonalé to být ani nemohlo, znovu mnou projel ten pocit, měl tak krásný  hlas a ty slova co zpíval, pro mě to bylo víc než jen text k písničce. Byl prostě dokonalý, přesně takový jakého jsem si představovala. Dále zpívali Kiss You, jedné dívce z první řady daly kytici růží, další z chvílí kdy jsem litovala toho, že jsem neměla tu možnost být v první řadě, když zpívaly More Than This, aréna ztichla, takhle jsem si to přesně představovala, tu písničku jsem si zamilovala hlavně díky Niallovi, protože když začne zpívat je to něco jiného, ten jeho Irský přízvuk, holky po tom šílí.

 Čas plynul koncert měl se chýlil ke konci, můj sen měl skončit a já si říkala, že jsem čekala více, ale co více? Proč jsem pořád chtěla něco víc? Vždyť sen se mi splnil, tak proč  v tom pořád něco bylo? Jako poslední hrála Little Things. Všichni tleskali, házeli plyšáky, na pódiu přistála spousta věcí. Nakonec kluci poděkovali a šli do zákulisí, davy holek utíkaly ven, asi s myšlenkou že tam budou kluci. Psala jsem Niky, ať jde napřed, že se sejdeme venku, chtěla jsem se ještě podívat po tašce, chtěla jsem se ujistit jestli někde nezapadla nebo ji omylem někdo neodnesl. Aréna byla pomalu prázdná tak jsem měla klid na to hledat, prošla jsem snad všechny řady, ale nikde nic, ani stopa po tašce. Sedla jsem si na schody a cítila se bezmocně, když v tom..