Living the dream-CZ

92. Díl

Když jsem byl v taxíku , řekl jsem adresu kousek od centra města. Taxikář na mě chvíli civěl, trvat to ještě o pár vteřin déle asi bych mu něco řekl, neměl jsem náladu na nějaké otázky nebo výrazy typu-on je slavnej a je v mym taxíku. Nakonec se dal do jízdy  a já se díval z okna, bylo zvláštní chodit sám po městě, vždy jsme sebou měli ochranku, ale od toho dne kdy Liam umřel je obrovský chaos ve všem, někdo si možná řekne že by jsme měli být hlídaní více, ale člověk nemohl ani dýchat když věděl že mu za zády stojí 5 goril, nikdy jsem to neměl rád , ale nikdo s tím nemohl nic dělat vše bylo ve smlouvách.

Když jsme konečně byli u centra, taxikář zastavil , trvalo to pár vteřin než promluvil.

"Kolik chcete?"-zeptal jsem se, už jsem byl otrávený z jeho pohledů jsem neměl dobrý pocit.

"Nebudete platit nic, jen bych vás chtěl poprosit o podpis pro mojí dcerku, úplně vás miluje."-Konečně z taxikáře vypadlo.

"A kolik jí je?"-zeptal jsem se.

"Bude jí 10, byla by moc štastná"-odpověděl.

"Jistě a máte nějaký papír nebo fotku?"-zeptal jsem se, z taxikářova hlasu byla slyšet nejistota , nakonec vytáhl její fotku.

Na fotce byla malá holčička na vozíčku, vypadala že k tomu byla nějak nemocná, na chvíli se mi udělalo zle, zle z pocitu že jsem na něj byl nepříjemnej a on chtěl jen podpis, byla to moje chyba, to že seru všechno ostatní neznamená že musím bejt nepříjemnej na cizí lidi. Podepsal jsem mu fotku a napsal krátké věnování pro holčičku jménem Alice. Taxikář poděkoval , bylo na něm vidět tolik štěstí, skoro bych řekl že měl v očích slzy. Poděkoval jsem mu a i přes to, mu nechal peníze za odvoz.

Jakmile jsem se vydal cestou k centru, přemýšlel jsem o tom jak je život krátkej ,o tom že po El možná nikoho nenajdu, nebo spíš nenajdu nikoho jako je El , ona je jen jedna. Zní to tak divně, vůbec to nedává smysl, na světě je tolik holek, ale zrovna El je ta pravá. Poslední dobou jsem se choval nepříjemně , sakra choval jsem se přímo jako debil. A na světě je tolik lidí co mají doopravdické problémy.

El miluju a ona miluje mě, vím to vždyt mi to řekla. Musím přestat jí nechávat v nejistotě. Sáhl jsem si do kapsy pro prstýnek, udělám to dnes? Možná zítra, nebo raději počkám celý měsíc, jsme spolu krátce v kuse jsme spolu nebyli, bylo to dlouhé odloučení, ale díky tomu se náš vztah upevnil. Vydržela to takovou dobu a přestěhovala se sem. Ona je ta pravá, nemohu si jí nechat utéct, snad mi odpustí a já jí všechno vysvětlím. Dlužím jí to.

Když jsem došel do centra snažil jsem se dívat spíše do země aby mě poznalo co nejméně lidí, naštěstí jsem nikde neviděl nikoho mladého, žádnou fanynku co by křičela přes celé centrum že vidí Stylese. Nad tou myšlenkou jsem se usmál.

Šel jsem k obchodu s květinami , chtěl jsem vybrat nějakou pořádnou kytici. El si to zasloužila, ublížil jsem jí tím co jsem jí řekl a potřebuju něco, co za mě řekne že jsem to tak nemyslel, ale zase nechtěl jsem na sebe upoutat pozornost, El ví že nejsem na romantiku, že to v tom domě bylo na mě až moc, dám jí kytici s pár růžemi a osobně se jí omluvím dokud mi neodpustí, určitě bude štěstím bez sebe.

Když jsem vyšel, opět jsem si zavolal taxi, tentokrát přijel jiný taxikář. Řekl jsem mu adresu kousek od Elenina domu aby to nebylo nápadné, cestou si se mnou taxikář povídal, tentokrát až moc vyptával se na skupinu, na to jak se cítím ohledně té věci s Liamem, nevěděl  jsem jak mu odpovědět bylo mi to nepříjemné, nechtěl jsem se o tom bavit. Ale z něj přímo vyzařovaly otázky a touha mi pomoct. Ale já se fakt nechtěl vylejvat z nějakejch citů obzvlášt né, ted a né cizímu taxikáři. Chtěl jsem být u Eleny.

Taxikář nakonec pochopil, že ze mě nic nedostane, nakonec si sám odpovídal, takže jsem nemusel nic říkat. Po zastavení jsem mu zaplatil a poté co odjel jsem se vydal na druhou stranu.

Pohled Eleny

Koukala jsem se do stropu a měla obrovskou chut si zapálit. Chtěla jsem udělat cokoliv jen abych nemyslela na Harryho, přes pocit že ho tak moc miluji, to šíleně bolí mám pocit jako by ve mě vypálil další díru jménem Harry. Být tu Niky nebo mamka určitě by mi poradily, ale Niky přijede až za pár dní, ted jí tím nechci zatěžovat a mamka má určitě spoustu práce.

Chtěla jsem zapomenout, zapomenout na chvíle trávené s ním, jenže i přes to že ho za to nenávidím, něco ve mě nechce zapomenout i přes to vím že bych měla. Jen se kvůli němu trápím, veškeré hádky, konflikty které jsme mezi sebou měly, nechtěl řešit, nebo spíš vždy mě seřval jako malé dítě , už toho mám dost. Vždy se omluví a já mu odpustím, pak skončíme v posteli a vše je jako dřív, je jiný a nechci aby se změnil, jen chci aby se ke mě choval jako ke své holce, né jak ke kusu hadru se kterým vytře podlahu když se mu zrovna chce.

V hlavě se mi přehrály slova která mi řekl. On vždy řekne tolik špatných věcí tolik zlých věcí které mi vždy ublíží i přes to že vím, že to tak nemyslí tak to bolí , jen se vždy snažím pochopit proč z něj vždy něco takového vypadne proč si to jen nemyslí, ale on to vždy řekne s úmyslem mi ublížit, s tím že mě uvidí raněnou se slzami v očích protože ví jak moc ho miluji.

Čím více jsem nad tím přemýšlela tím víc to bolelo a začala jsem si uvědomovat, že s Harrym i přes to že ho miluji a udělala bych pro něj cokoliv, tak s ním být nemůžu. Tentokrát musím být sobecká a udělat pro sebe něco dobrého a né ze sebe dělat blbce, pořád věřím tomu že mě miluje, ale musí si uvědomit, že nejsem jeho hračka. Možná bych měla na pár dní odjet domů do Čech, říct Niky at nejezdí at přijede rovnou tam.

Začala jsem balit, Loki na mě koukal a nevěděl o co přesně jde.

"Jedeme domů Loki."-řekla jsem a cítila úlevu a zároven i osvobození.