Living the dream-CZ

28.Díl

Mamka tu měla schované nějaké oblečení, které jí tu nechal její ex přítel (to je také dlouhá historie)

"Zkus si tohle." Podávala jsem mu tričko s kalhotami. 

Když si sundával tričko, byl tak neuvěřitelně krásný, málem se mi podlomily kolena, bylo mi trapně na něj koukat otočila jsem se.

"To je v pohodě El, jako by jsi mě už neviděla."- zase se začal smát.

"Jo jasně, jen je mi to blbé na tebe zírat potom všem."- natáhla jsem ruku aby mi dal mokré oblečení co měl na sobě. 

Když mi je podal, šla jsem je dát do koupelny na topení. Potom jsem šla zpátky do pokoje, seděl u mě na posteli a koukal se na plakáty co mám na zdi. Bylo mi trochu trapně, ale tak neměla jsem se za co stydět.

"Co je? Je to tak ujetý?" - zeptala jsem se.

"Ne vůbec, jen mě to překvapuje, že jsi byla taková fanynka." 

„Byla? Ještě jsem a budu. " - usmála jsem se.

On se na mě podíval a usmál se.

"Byli a jste pro mě všechno, tohle je vlastně taková jediná pořádná vzpomínka co na vás mám víš?"

 „Je to hezké, vlastně jsem vždycky chtěl chodit s holkou co je naše fanynka."- v tu chvíli se mi vlila krev do tváře.

"A jinak je všechno v pohodě? Co hlava koukám, že jsi nabrala veškerou energii."

 „Jo hlava dobrý, vlastně jsem na to úplně zapomněla." -  jen co jsem to dořekla podívali jsme se na sebe a začali se smát.

"Trochu špatně zvolená slova potom co se stalo, ale už je to na štěstí za námi."-usmála jsem se.

 „Máš pravdu, sluší ti to když se směješ. Proto jsem taky tu, aby jsi nebyla smutná, měla by jsi jít prostě dál El."

 „Já vím a ani nevíš jak jsem hrozně ráda za to, že jsi přijel nevím co bych bez tebe dělala."- pohladila jsem ho po rameni.

 Najednou na mě šla zase negativní nálada, ztuhla jsem a koukala do země.

"El, no tak nesmíš na to pořád myslet. Usměj se."- položil mi ruku na ústa a zmáčkl je tak abych se smála. 

V tu chvíli jsem se vážně zasmála, ale potom jsem měla zase blbou náladu a nebylo to ani naštvání, spíše zoufalství z toho všeho. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a chytla ho za ruku. On mě políbil do vlasů a objal mě jednou rukou. Seděli jsme tam a povídali si chvilku jsme mlčeli a jen se k sobě tulili. Bylo to příjemné, potřebovala jsem to od někoho jako byl on. Potom jsem slyšela jak bouchly dveře, napadlo mě že mamka skončila dříve, rychle jsem vstala a doběhla dolů dřív než mamka začala jančit z toho co za obřího chlapa nám to sedí v křesle v obýváku.

"El, co to má znamenat? Kdo to je?"

„Mami, hlavně klid. Je to návštěva."

 Paul mezi tím vstal z křesla a šel k nám, mamka z něj nemohla spustit oči.

"Mami tohle je Paul, Paule to je moje mamka Sára.

"Potom co jsem je seznámila a Paul si šel znovu sednout do obýváku jsem mamce všechno vysvětlila, chvíli vzdorovala a řekla že v žádném případě, ale nakonec jsem jí přemluvila, když jsem jí řekla že zítra odjedou, mamka potom koukla za mě a vůbec mě neposlouchala. Otočila jsem se a stál tam on v celé své kráse. Přišel k nám. 

"Hi i'm Liam."- představil se a já se musela zasmát, jak na něj mamka koukala. 

Potom co odešel zpátky ke mě do pokoje , mě mamka zatáhla do kuchyně.

"Můžou tu spát, ale pod podmínkou, že oba přespí tady dole." 

„Ale no tak mami, nejsem malá je to kamarád. Není to Harry."

„No přece jenom bych byla radši kdyby spal tady."

„Mami,prosím."- po dlouhém přemlouvání jsem jí přesvědčila, vypadala ale že mi stejně nevěří, že by mezi mnou a jím nic nebylo, nakonec mi oznámila, že večer stejně odchází za kamarádkami na večeři, takže tu budu mít dům pro sebe tak at neblbnu. 

Poděkovala jsem jí a ještě jednou jí uklidnila. Potom jsem s Liamem,nahoru do pokoje ,stoupla jsem si k oknu a usmála se, najednou jsem cítila jak mi zakryl oči. Znovu  jsem se usmála  a on mě zezadu objal. Nedokázala jsem popsat pocity, jaké jsem měla z jeho přítomnosti. Ale bylo to přesně to co mi chybělo k tomu se cítit jako v dny kdy jsem byla s kluky. 

Je skvělé že to dovolila, jen mě překvapilo, že se na mě tak dívala."

 „No také jsem si toho všimla a musela jsem se smát, to víš když tě viděla hned jí napadli hrozné myšlenky z toho jak tu budeme v noci sami." 

„No  tak ted nevím co si o tom mám myslet."- usmál se nesměle.

"No určitě nic špatného." Štouchnula jsem do něj , čas utíkal my jsme blbli, nafotili jsme spolu takových fotek.

 Nakonec jsme se rozhodli že se podíváme na nějaký film, vybrala jsem Kamarád taky rád, nevím jestli to bylo vhodné, ale ten film miluji. Pustila jsem ho na notebook dala ho s originálním znění s titulkama at z toho Liam taky něco má a oba jsme si lehli na postel, ležela jsem vedle něj a on mě objímal, koukali jsme na film a při citlivých scénách jsem si všimla jak sebou vždycky škubl. Přišlo mi to roztomilé, vždycky jsem si totiž vzpomněla na chvíli z taxíku když jsem mu seděla na klíně. Byla jsem za něj ráda, za to že tu se mnou v tu chvíli byl. Když přijel, myslela jsem si že se budeme bavit jen o Harrym, ale tohle bych nečekala. Úplně mi zlepšil den, byl zlatý. Potom co film skončil, jsem šla dát notebook na stůl .On pořád ležel v posteli, zeptala jsem se ho jestli se nechce jít projít, on ale kroutil hlavou a řekl, že by chtěl být tady pokud mi to nevadí. Přišla jsem k němu a chtěla ho vytáhnout z postele. On mě ale chytil za ruce a přitáhl si mě k sobě. Spadla jsem na něj a koukala se mu do očí. V tu chvíli jsem ho chtěla políbit, neuvěřitelně se za tu krátkou dobu změnil. Díval se na mě a usmíval se. Položila jsem si na jeho hrud hlavu. Přestala jsem se vzpírat a lehla si na něj celou vahou. Chvíli jsem váhala, jestli je to správné co dělám, ale nakonec to nebylo nic špatného, brala jsem ho jako přítele. On toho také nijak nezneužíval. Chvilku mě hladil po vlasech a zpíval mi do ucha písničky. Potom mě pevně stiskl. 

"Víš pořád si říkám, že kdybych si s Harrym nic nezačala a do toho pokoje u Nialla nikdo nepřišel, jak by to dopadlo,pořád si vyčítám co se stalo ,nechtěla jsem ti tím ublížit a ty tu ted jsi potom všem se mnou místo aby tu byl on,nezasloužím si tě Liame."-zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

"Tohle neříkej, víš také jsem nad tím přemýšlel, nebyla noc kdybych si neřekl jaké by to bylo kdyby to dopadlo jinak.Ale zřejmě to tam mělo být."- odpověděl,pohladil mě po zádech a zhluboka se nadechl.

 Objala jsem ho a propletla si své nohy s jeho, slyšela jsem jak mu bije srdce, cítila jsem jak dýchá a jak je v klidu. Bylo to ideální a tak strašně nádherný.Po chvilce jsem usnula. Probudila jsem se něco málo kolem deváté hodiny večer. Když mamka byla už pryč. Liam spal, šla jsem  dolů, Paul byl vzhůru a pořád se díval na filmy. Přišla jsem k němu, protože jsem se s ním vlastně ani pořádně nepřivítala. On se na mě díval a usmíval se, i když to byl takový ten úsměv ze všech sil. 

"Ahoj"- řekla jsem

„Ahoj, El potřebuješ něco?"- zeptal se.

"No vlastně ani nevím, Liam spí a chtěla jsem si s tebou o něčem promluvit, i když na to není zrovna vhodná chvíle." 

„El, přijeli jsme za tebou, jsme v tvém domě a spíme u tebe, jakou jinou vhodnou chvíli by jsi chtěla."-řekl.

"Jo, jasně asi máš pravdu."

Šla jsem si k němu sednout.

"Vlastně jsem se tě chtěla zeptat , na to jak ho to napadlo sem přijet, přece jenom si myslím, že mi něco tají a ty jsi takový ten člověk co se mu svěřují a důvěřují mu."

 „No, když to říkáš, možná jsem, ale to je jeden z důvodů proč bych ti neměl nic říkat El."