Living the dream-CZ

49.Díl

Zavolala jsem okamžitě záchranku, během pěti minut byli u nás. Naložili ho na lehátko, když se mě zeptali co se stalo a já jim na to odpověděla chtěli abych jela s nimi. Nasedla jsem si do sanitky a jela s ním, držela jsem ho za ruku a slzy mi stále tekly po tváři.

"Bude v pořádku, že ano?"-zeptala jsem se.

"To nevíme jistě, podle druhu a závažnosti poranění, nevíte jestli se udeřil do hlavy?"- zeptal se mě záchranář.

"To nevím, bylo jich tam hodně neviděla jsem na něj tolik. Prosím slibte mi, že bude v pořádku."- stále jsem se ptala.

Najednou se Harry probudil , ale začal vykašlávat krev. 

"Jedte rychleji"- zakřičel záchranář.

"Bože můj, Harry vydrž to prosím, neopouštěj mě."- stále jsem na něj mluvila.

Díval se mi do očí, hladila jsem ho po vlasech, po chvíli zavřel oči. Po chvilce jim však začal kolabovat.

"Prosím zachrante ho, nesmí umřít."- panikařila jsem

"Slečno děláme co můžeme."- sanitka zastavila okamžitě s ním vyjeli a jeli na sál , utíkala jsem za nimi, nepustili mě ale za ním. 

Byla jsem na nervy, tolik jsem se bála, nervózně jsem přešlapovala po chodbě a čekala až mi někdo něco řekne.

Mezi tím ke mě přišel policista, začal se mě ptát na to co se stalo.

"Byli jsme venku, procházeli se, najednou jsme viděli jak nás někdo vyfotil, Harry za ním utíkal, já utíkala za nimi , ale potom mi zmizeli. Byla jsem v té uličce kde mě potkali ti... Byli opilí, nejdřív byli dva ale potom tam přišli další tři, snažili se ze mě sundat šaty, ještě ted je cítím jak mě drželi a dotýkali se mě. Jeden mě povalil na zem chytl mě a dal ruku na pusu abych nekřičela. Potom tam přiběhl Harry, když se mě snažil zachránit vrhli se na něj a začali ho mlátit. Když ale zjistili, že by ho mohli zabít nechali ho tam a utekli. Omlouvám se ale víc říct nemůžu, bylo toho moc najednou." –odpověděla jsem.

Policista kývl podal mi ruku a řekl, že se o ně postará. Po chvilce ke mě přišla sestřička, chtěla mě ošetřit, ale já nechtěla, pořád jsem myslela na Harryho, myslela jsem na to, že když u něj nejsem nemůžu nijak pomoct. Ta bezmoc mě ničila. Sestřička mě nakonec ošetřila, měla jsem pár obvazů a náplastí a jeden steh. Zavolala jsem to mamce, ta během 10 minut byla v nemocnici s tátou. Oba vypadali vyděšeně.

"Zlato jsi v pořádku? Proboha kdo ti do udělal?"-ptala se mamka.

"Až najdu toho kdo ti to udělal , zabiju ho."-řekl táta.

"Jak je na tom Harry?"- zeptala se mamka.

"Já nevím, nikdo zatím nic neví, je na sále. Mami já se o něj bojím, vypadalo to hrozně, snažil se mě zachránit a takhle to dopadlo."- začala jsem brečet a objala mamku.

Seděli jsme tam ,připadalo mi to jako věčnost, nechtělo se mi ani spát, byla jsem na nervy. Až konečně ze sálu vyšel doktor. Úplně jsem ztuhla a bála se ho zeptat.

"Jak je na tom?  Prosím řekněte, že bude v pořádku."- zeptala jsem se a sotva jsem stála.

"Z nejhoršího je venku. Jen bych do rána počkal, než se probere."-řekl.

"Děkuji vám hrozně moc, nevím co bych bez vás dělala."- radostí  jsem ho objala.

"Ale můžu za ním na chvilku, prosím?"- zeptala jsem se.

"Vy jste jeho?"-zeptal se

Nevěděla jsem co říct, bála jsem se že mě tam nepustí.

"On tady v ČR má jenom mě, zachránil mě, musím ho vidět, prosím."-řekla jsem

"No neměla by jste, ted ještě bude spát, ale na chvíli by to snad nemělo vadit."- jakmile dořekl, viděla jsem jak se otevřeli dveře. Vyjeli s Harrym na lehátku. Ležel tam a vypadal tak zranitelně.

"Harry"-řekla jsem ale věděla jsem, že mě neslyší, chytla jsem ho za ruku a šla s nimi až do pokoje. Tam jsem si sedla vedle postele a stále ho držela za ruku. Po chvilce mě sestřičky poslali domů. Nechtěla jsem, i když byl z nejhoršího venku bála jsem se o něj. Přijeli jsme domů, tam už čekal Loki, když jsem ho viděla začala jsem brečet protože se na mě zase všechno sesypalo. Šla jsem s ním do pokoje, tam jsem se umyla. Nemohla jsem ze sebe pořádně tu krev setřít, tolik to bolelo. Pak jsem šla do postele, vzala si k sobě Lokiho a i když jsem věděla, že mi neodpoví začala jsem mu všechno říkat. A jako by mi rozuměl. Do pokoje po chvíli přišla mamka, zeptala se jestli jsem  v pořádku, řekla jsem že ne, že nechápu jak se to mohlo stát. Mamka tam se mnou chvíli byla, podívali jsme si, brečela jsem jako malá, poté jsem jí poslala si lehnout. Lehla jsem si do postele a po chvilce usnula. Když jsem se ráno vzbudila, ani chvilku jsem neváhala. Hodila jsem na sebe to co šlo, pak jsem si ale všimla těch modrých šatů od Harryho, byly celé roztrhané, hned se mi udělalo zase zle a vlily se mi slzy do očí, jaké jsem to vlastně měla štěstí že to nedopadlo hůř, kdyby tam Harry nepřišel. Potom jsem poprosila zda by mi mamka pohlídala Lokiho, chtěla jsem si vzít auto, ale táta řekl že mě v tomhle stavu nepustí. Neměla jsem ani čas se nasnídat, vlastně jsem neměla ani hlad. Když jsme dorazili do nemocnice okamžitě jsem vyletěla a běžela za ním. Ještě spal, ležel tam a byl tak bezmocný. Sedla jsem si k jeho posteli a pohladila ho po vlasech. Na tváři bylo stále vidět pohmoždění. Bála jsem se , že za tohle bude mít obrovský průšvih. Bála jsem se jak to bude dál. Chytila jsem ho za ruku a pořádně jí stiskla, měl jí studenou, klouby měl sedřené jak se mě snažil bránit.

"Ach bože Harry co jsem to udělala."-řekla jsem a přitiskla si ruku k obličeji, zase mi tekly slzy po tváři. 

Po chvilce co jsem tam seděla, se Harry konečně probudil.

 První na co se zeptal bylo kde to je. Když jsem mu odpověděla, že v nemocnici trochu se zděsil.

"Moje hlava, všechno mě bolí." 

„To je v pořádku, všechno se to musí zahojit, ani nevíš jak jsem ráda, bála jsem se o tebe, nevím co bych dělala, kdybych o tebe přišla."- řekla jsem.

"Neublížili ti ještě víc..?"- zeptal se.

"Já nevím pořád to cítím, to jak mě drželi a když jsem tě pak viděla jak jsi spadl a v té sanitce jsi málem umřel, vyděsilo mě to a chtěla jsem být na tvém místě, nevím co bych dělala kdyby jsi umřel."-řekla jsem.

"Až se vrátíš domů, tohle jen tak někomu nevysvětlíš."- řekla jsem.

"Víš El, tu smlouvu jsme nakonec zrušili, nebylo to lehké, ale je to za námi." 

„To je skvělé."- usmála jsem se protože jsem věděla, že ted už se nebudou nijak trápit a budou si moci dělat co chtějí. 

"Vážně jsem ráda, že jsi z nejhoršího venku, byla to moje vina stalo se ti to kvůli mě."- řekla jsem a stiskla mu ruku.

„Tak to není El, tohle bych si nikdy neodpustil, kdyby se ti něco stalo."- dořekl.

Nejraději bych ho objala a už nikdy nepustila, ale jen jsem tam seděla držela ho za ruku a slzy mi tekly po tváři.

"Co se děje El?"-zeptal se.