Living the dream-CZ

30.Díl

Byl tu Liam a tohle říkal, proč jsem byla tak slepá a neviděla to v té Praze. Měla jsem slzy v očích a nevěděla co mu na to říct.

"To není pravda." vyrušila jsem ho.

„Cože?"-zeptal se.

"Není to pravda, já jsem tě měla ráda už dávno předtím než to všechno začalo, byl jsi můj ideální kluk snů, v notebooku mám milion tvých fotek, ani nevíš kolik nocí jsem kvůli tobě probrečela s pocitem že tě nikdy neuvidím, že tě nikdy nebudu moci obejmout a že ti nikdy neřeknu to co k tobě cítím. I když to zní bláznivě, byla jsem jednou z těch holek co je platonicky zamilovaná do jednoho kluka, i když jsem tě neviděla, tolik jsi mi chyběl, věděla jsem že jsi ten pravý. Potom přišel ten den a mě se změnil život, do dnes si říkám, jestli jsem si to všechno zasloužila, že na mém místě mohla být jiná a jak je vůbec možné že se tak stalo. Do toho všeho potom přišel Harry, vždycky mě zajímal, říkala jsem si kdo to vlastně je, jestli je pravda to co se o něm říká. Nechala jsem se unést a pak jsem pomalu zjistila, že je vlastně úplně jiný než ostatní kluci, že je jiný než ty, vlastně pravým opakem tebe, proto jsem to nechápala, ale nějakým způsobem jsem se do něj zamilovala a nemůžu na něj přestat myslet. Ty Liame jsi ale člověk, se kterým to všechno začalo, jen díky tobě , jsem za to všechno štastná. Myslíš si, že jsem zapomněla na ty chvíle s tebou? Že něčeho lituji a chtěla bych to vrátit? Jasně že bych to chtěla vrátit, ale úplně na začátek abych nebyla s Harrym ale s tebou, myslím na to pořád, co by bylo kdybych byla s tebou."

Když jsem to dořekla Liam se na mě podíval, dotkl se mé tváře a políbil mě.

"Vím, že bych tohle neměl pomotám ti tím hlavu, ale od chvíle co jsem tady si nepřeji nic jiného." -Koukala jsem na něj, obličej mi pevně držel rukama, chytla jsem ho za ruce a pomalu vstala, nic jsem neříkala jen jsem se usmála.

Šli jsme domů, po cestě jsme prohodili pár slov, ale bylo to spíše takové všeobecné. Když jsme došli domů slyšeli jsme hlasitý smích, bylo mi divné že Paul ještě nespí, když jsme vešli do obýváku viděli jsme na stole víno se skleničkami. Paul tam seděl a smál se , naproti němu seděla mamka.

"No mami?"-vykřila jsem.

"No co, nejsi jediná kdo se chce bavit a navíc Paul je skvělý společník."- začali se oba dva smát.

"No skvěle, tak si to tu užijte."

Chtěla jsem jít do pokoje, ale Liam mě chytil za ruku a řekl, že raději přespí tady dole. Zarazila jsem se a nečekala že něco takového řekne, ale asi to bylo to nejlepší co mohl udělat. Rozloučila jsem se se všemi a šla do pokoje, tam jsem si lehla na postel, ani jsem se nepřipojila na internet jen jsem popadla foták a prohlížela si fotky, co jsme nafotili s Liamem. Ten jeho výraz, byl tak štastný. Ách jo, jsem tak pitomá co jsem to udělala. Položila jsem foták na stůl a šla si dát sprchu. Myslela jsem na něj, najednou jsem neměla plnou hlavu Harryho , ale Liama už jsem zase byla myšlenkami na tom, že bych se takhle neměla chovat, vždycky když jsem někoho takhle viděla at už to bylo v reálu nebo ve filmu jsem si vždycky o té holce myslela jaká je to děvka a ted jsem k tomu už po druhé neměla málo. Potom co jsem se vysprchovala jsem šla do pokoje, nakonec jsem notebook stejně zapnula. Fotky z fotáku jsem přetáhla do notasu a udělala z fotek koláž, tu jsem si pak upravila a fotky s Liamem jsem si dala jako tapetu. Říkala jsem si, že být někdo cizí, pomyslím si že spolu chodíme povzdychla jsem a notebook zase zavřela, tentokrát jsem neměla chut jít na twitter ani na facebook. Věděla jsem že mi možná psala Niky, ale  nějak jsem na to neměla náladu, byla jsem unavená tak jsem si šla lehnout. Zase jsem si pustila písničky a dala si sluchátka. Asi po 20 minutách jsem usnula. Probudila jsem se a bylo něco kolem dvou hodin ráno. Dole bylo už ticho, snažila jsem se zabrat , ale nemohla jsem usnout. Koukala jsem do zdi, jako blbec. Byla jsem líná někam jít, ale nakonec jsem se přemohla. Pomalu jsem šla do kuchyně, měla jsem žízeň a tak jsem si z ledničky vyndala jablkový džus. Můj nejoblíbenější, po tmě jsem sahala po skleničce a na ten malý moment, mi hlavou problikl ten šílený sen.

"Sakra."- nadávala jsem sama sobě, že přemýšlím nad takovou věcí zrovna ve chvíli a v místě kde se to stalo. Najednou jsem něco zaslechla, bála jsem se otočit, ale říkala jsem si, že to není sen a kdo by mohl být v našem domě, když je zamčeno. Pomalu jsem se otáčela, ale za mnou nikdo nebyl, když jsem se otočila zpátky. Stál přede mnou Liam.

"Bože můj, ani nevíš jak jsi mě vyděsil. Co tady děláš?" 

„Promin, to jsem nechtěl, no šel jsem na záchod a když jsem šel zpátky slyšel jsem nějaké zvuky co přicházeli odtud, tak jsem to šel zkontrolovat."

"Tak to jsi  úplný opak mě, já už myslela na nejhorší. Chceš džus?" 

„Jo jasně, proč ne."- Nechtěla jsem rozsvicet , protože kuchyně byla napojená k obýváku a to by jsme vzbudili Paula. 

Tak jsme si sedli k lednici a otevřely jí abychom na sebe viděli, bylo to praštěné. Zase jsme se rozpovídali, už nebylo to trapné ticho jako při cestě domů. Možná to bylo tím, že jsme se vůbec nebavili o nás, nebo o klucích. Prostě o životě, jaký máme plány do budoucna a co jsme vždycky chtěli dělat. Taky jsem si vzpomněla na jedno jejich video, na které jsem koukala snad tisíckrát, kdy pili ten jejich energy džus , usmála jsem se nad tou vzpomínkou a Liam nechápal, čemu se směji tak se jen zmateně usmál taky. Potom co jsme celý džus vypili, jsem mu řekla dobrou a šla do pokoje. Tam jsem si lehla do postele a snažila se usnout. Nešlo to, nějak jsem nemohla. Myslela jsem na to, že už za pár hodin Liam odletí, přemýšlela jsem nad tím, jestli to ráno mamce mám říct, jestli má cenu se zeptat. Ale co mamka, měla jsem se ptát sama sebe, jestli tam chci letět nebo ne. Jestli se chci opět vidět s Harrym, jestli do toho chci zase spadnout. Převalovala jsem se v posteli a nedokázala vypnout ty pocity. Možná kvůli tomu jsem nemohla usnout, možná to byl pocit že je Liam pár metrů ode mě a já jsem tu a měla bych něco udělat. Najednou jsem slyšela klepání na dveře pokoje.

"El  , spíš?"- ozvalo se.

"Ne , ještě ne"- odpověděla jsem.

"Můžu dál?"-zeptal se.

"Jo jasně." Otevřel dveře a zase je potichu zavřel.

"Nemůžu usnout a přestat přemýšlet, nad jednou věcí."- Přišel k posteli.

Nemohla jsem na něj přestat koukat.

"Pojd ke mě."-pošeptala jsem.