Living the dream-CZ

54.Díl

Jen co jsem donesla kafe na stůl, Liam mě chytl kolem pasu a stáhl mě k sobě, sedla jsem si k němu a přitulila se, chtěla jsem zapomenout na chvíli, že tu jsou všichni. Chyběl mi, byla jsem ráda že je vidím, ale nemohla jsem být v klidu když jsme my tři byli ve stejné místnosti, každý na nás koukal, takovým divným pohledem , jen Harryho to štvalo. Poznala jsem to na něm. Stále jsem tam seděla, Liam měl ruku kolem mých ramen a šeptal mi něco do ucha. Snažila jsem se ho poslouchat dala jsem mu ruku na koleno a usmála se. Stále jsem se, ale dívala na Harryho. Postával tam a snažil se to držet v sobě. Připadala jsem si blbě myslela jsem si, že to zvládnu, ale nemohla jsem tam jen tak sedět a Harrymu ubližovat. Políbila jsem Liama  a omluvila se, řekla jsem jim at si pustí klidně nějaký film, že si skočím do pokoje a zkusím když tak nějaký najít. Všichni kývly, jen Paul se na půl zvedl ze židle, jako by se chtěl zeptat jestli jsem v pohodě. Usmála jsem se na něj a zkousla si rty. Pak jsem odešla do pokoje, tam se zavřela a šla na postel k Lokimu.

"Zlatíčko moje, nevím co mám dělat, už to nezvládám, vím  že máš rád Liama, ale kdyby jsi tu byl od začátku, věděl by jsi čím vším jsem si prošla."- řekla jsem mu  a pohladila ho za ouškami.

Loki mi sedl  na nohy. Začaly mi téct slzy po tváři. Lehla jsem si a Lokiho měla na sobě, hladila jsem ho a koukala do stropu a přemýšlela o něčem co se nedalo vrátit zpátky. Věděla jsem, že až odjedu do Londýna vše se změní, ale za jakou cenu. Co když to bude změna k horšímu, začala jsem pochybovat. Z přemýšlení mě vyrušilo klepání.

"Můžu?"- ozvalo se.

"Moment."-řekla jsem abych si stihla utřít slzy.

"Můžeš"- řekla jsem. 

Dveře se otevřeli a z nich vyšel Liam.

"Je všechno v pořádku?"- zeptal se.

"Jo jasně, proč by nebylo."- odpověděla jsem.

"Já jen , že jsi odešla jako by se něco stalo."- řekl.

 „To ne jen.."- nevěděla jsem co říct.

Liam si sedl vedle mě na postel, přitulil se ke mě a dal mi pusu na čelo. Přitulila jsem se k němu a položila si hlavu na jeho hrudník. Objala jsem ho a stále držela. Cítila jsem jak mě pevně stiskl.

"Řekni mi co se děje, at už je to cokoliv chci to vědět."- zeptal se.

"To nemůžu, i kdybych chtěla zlato."- řekla jsem. 

„Jde o něj, že jo?"- zeptal se.

V tu chvíli jsem ztichla a začaly mi téct slzy, věděla jsem, že Liama miluji a že on je tu se mnou, ale k Harrymu mě stále něco táhlo.

"El, proč mlčíš."- zeptal se.

Cítila jsem jak mě vzal a dal mě od sebe tak abychom si viděli do očí. Koukala jsem dolů. Dal mi ruku na bradu a hlavu pomalu zvedl.

"Proč pláčeš El?"- zase se zeptal.

"Já nemůžu, miluji tě na tom se nic nezmění to snad víš." 

„Ale tvoje city k němu se nezmění, že ne?"- skočil mi do řeči Liam.

Koukala jsem na něj a nevěděla co říct.

"Vím, že je to těžký El, ale nechci aby jsi byla se mnou, když ještě stále cítíš něco k Harrymu, nemůžu být s někým, když vím že miluje ještě někoho dalšího."- řekl a pouštěl mě.

"Liame, ale já jsem s tebou, vždyt ti tu  říkám že tě miluji, o Harrym jsem neřekla jediné slovo.."- řekla jsem se slzami v očích.

"Neřekla, ale cítíš to tak, já to na tobě poznám. Myslíš, že jsem za to rád. Miluji tě , na tom se nic nezmění, ale nechci být na druhém místě. Promin mi to."-řekl a odešel z pokoje.