Living the dream-CZ

89.Díl

Proč odešel? Byla to jen chvilka, netvářil se štastně, co se stalo? A co El? Proč jí tam nechal, zrovna dnes po pohřbu, musí být zničená. Ale co si to říkám, možná si potřebuje pro něco skočit, ale proč se tak tvářil. Takhle vypadal vždy když se s ní pohádal, určitě pláče nikdy nebyla na hádky, snad se s ní nerozešel. Co jsem to udělal, vše je jen kvůli mě, ale nemůžu tam jen tak přijít a říct jí pravdu, nenáviděla by mě.Vše by se jen zhoršilo.

Pohled Harryho.

Šel jsem  městem a ani neměl plán co dělat, neuměl jsem si představit život bez ní, ale to jak jsem se rozhodl bylo správné, pro nás oba, především pro ní. Vytáhl jsem si mobil z kapsy a zavolal Niallovi, neměl jsem ani tolik na výběr takže Niall byl asi nejlepší volba, ani se neptal co se stalo a souhlasil s tím abych k němu přišel. Když jsem k němu dorazil, ještě měl na sobě oblek co měl na  pohřbu.

"Čau"-řekl jsem a šel dovnitř.

Niall zavřel dveře a následoval mě do kuchyně.

"Chceš o tom mluvit?"-zeptal se, když jsem zrovna otvíral láhev od piva.

"Nevím, není o čem mluvit, ale asi jsem udělal chybu. "-odpověděl jsem mu a napil se piva.

"Něco s El?"-zeptal se.

"Rozešel jsem se s ní."-řekl jsem s pohledem do prázdna a ironickým úsměvem.

"To snad ne. Zrovna dnes?  Víš že to pro ní nebylo lehký"-řekl a posadil se na gauč.

"Víš co je největší ironii?"-zeptal jsem se.

"Ne co?"-odpověděl mi.

"Že jsem jí chtěl požádat o ruku."-dořekl jsem a vytáhl prstýnek, který jsem u sebe pořád nosil.

"Cože jsi? Proč jsi se s ní tedy rozešel? Nechci znít jako nějaká holka, ale sakra hodili jste se k sobě, doplnovali jste se, nebylo to doufám kvůli Liamovi."-řekl a podíval se na mě.

"Nebylo to jen kvůli němu i když na tom byl také podíl, měla to se mnou těžký už od začátku, řekl jsem něco co jí ublížilo a ona i přes to se mnou chtěla být."-řekl jsem.

"Tak proč jsi se s ní rozešel, ted toho bylo hodně, ale tohle jsi dělat neměl, nevíš čím vším si musela projít a ty jí v té nejhorší situaci necháš samotnou." 

Věděl jsem že má Niall pravdu, ale kdy jindy bych jí to měl říct, věděl jsem že nejsem na vztahy a s ní jsem byl tak dlouho, po tom všem by mi už neodpustila a pokud jo, zase bych jí nějak ublížil.

"Harry neříkám aby ses změnil ani El to nikdy neřekla i když jsme o tom možná oba přemýšleli, ale právě proto jaký jsi tě maj lidi rádi, hlavně El, myslíš že kdyby tě nemilovala, že  s tebou bude tak dlouho že i přes to co bylo s Liamem si vybere tebe?"-řekl.

"To je právě to, i přes to všechno si vybrala mě, Liam jí tenkrát neměl nic nabízet, neměla s námi být v tom hotelu, nikdy by se nic takovýho nestalo, proč se to všechno muselo tak posrat."-řekl jsem dopíjejíc láhev piva.

"Harry, vím že je to na hovno, ale je to život a je krátkej na to aby jsi tu říkal co by bylo kdyby, měl by jsi za ní jít , omluvit se a pořádně žít."-řekl a já věděl že má zase pravdu, ale nebyl jsem na to připravený.

"Musím jí dát čas, určitě toho má za dnešek moc, půjdu za ní zítra."-řekl jsem

"Aby nebylo pozdě Harry."-odpověděl mi.

Pohled El.

„Přespí u mě."- Podívala jsem se na displej mobilu, když mi přišla zpráva od Nialla.

 Na jednu stranu se mi ulevilo, ale čekala jsem zprávu od Harryho, nebo to že mi zavolá, nevěřím tomu že se, se mnou rozešel. Vím že toho na něj muselo být hodně, ale i přes to jsem si myslela že to spolu zvládneme. Miluji ho a nechci bez něj být, ale další zklamání už nezvládám, vždy mě opustí, vím to. Tak proč mu pořád dávám šanci , možná proto že mi vše připomíná, hlavně Liama, možná proto že vím přes to všechno jaký je a že i přes to všechno toho o něm tolik nevím. Převlékla jsem se a šla do pokoje, Loki skočil na postel a usínal. Vzala jsem si notebook podívala se na facebook, měla jsem tam zprávu od Niky, psala že by mě ráda už konečně navštívila, ihned jsem jí na zprávu odpověděla. Nebyla na to vhodná doba, ale nechtěla jsem být sama chtěla jsem jí všechno říct. Ihned mi odepsala, termín jsme domluvili na příští týden. Byla jsem ráda, potom jsem zavolala mamce, chtěla jsem vědět jak se mají a jestli je všechno v pořádku. Samozřejmě jsem se jí rozbrečela do telefonu, ale říct jsem jí to nemohla, věděla že se něco stalo, psali o tom snad všude, nevěděla  že dnes byl pohřeb. Když jsem se s ní rozloučila koukla jsem se na displej zda mi Harry nepsal nebo nevolal, ale nic tam nebylo. Niall říkal že u něj přespí, ale mohl alespoň napsat že je u něj, nebýt Nialla ani nevím kam šel. Jako by mu najednou přeskočilo a rozhodl to všechno ukončit, jakoby jsme neměli žádnou minulost, ani budoucnost, co když to potom všem pro něj nic neznamená? Co když si to konečně uvědomil. Začala jsem si vyčítat že jsem se mu víc nevěnovala, v čem jsem udělala chybu. Měla jsem plnou hlavu špatných myšlenek a nemohla jsem je dostat z hlavy. Chtěla jsem už nový den, věděla jsem že i když to nepůjde rychle, mohl by to být nový začátek. Teprve ted po pohřbu jsem si uvědomila, že s Liamem už žádná budoucnost nikdy nebude. Ani si s ním nebudu moc povídat jako vždycky. Vzala jsem si tričko, které tam Harry nechal, přece jenom nechtěla jsem uvěřit tomu že je tohle konec, možná to bylo naivní, co když to myslel vážně a opravdu už je konec? Při té myšlence mi naskočila husí kůže a udělal se mi knedlík v krku. Svlékla jsem se z černých šatů a vlezla si do sprchy. S kapkami horké vody to bylo lepší, ale zároven jsem na to všechno nemohla přestat myslet.