Living the dream-CZ

100.Díl

Jakoby se čas zastavil, Harry se mi stále neozval, nevěděla jsem zda tedy mám ustoupit a zeptat se ho na Zayna, zda je všechno v pořádku, jak to bude dál, muselo to být pro ně ted těžké. Ale něco mi říkalo, že bych to raději měla nechat být. Věděla jsem, že to díky Harryho chování jsem právě ted tam kde jsem a nebýt toho jak se rozhodl, byla bych v Anglii a měla možnost se, se Zaynem rozloučit a nebo tomu nějak zabránit. Nebýt Zayna tak to ani nevím. Rozhodla jsem se doma zůstat o něco déle než jsem měla v plánu ,alespon do začátku prosince, přece jen bála jsem se až moc reality, která by mě s Harrym čekala a tak jsem chtěla i chvíli sama pro sebe na uspořádání myšlenek a rozhodnutí toho co vlastně chci.

Pohled Harryho.

 Ráno jsem se probudil a věděl, že dneškem skončí jedna část mého života a hned zase začne druhá, doufal jsem že se tam uvidím i  s ostatními kluky, nechtěl jsem tam být sám. Už jen proto, že jsme do toho všeho šli všichni a ne jen pár z nás. Zavolal jsem Louisovi abych zjistil zda už je na cestě, nakonec jede s Niallem takže se sejdeme až na letišti.

Po příjezdu na letiště mě až zamrazilo, Louis s Niallem na mě čekali, společně jsme tak  šli směrem do haly. Zayn už tam čekal. Pořád jsem si říkal, že si to třeba rozmyslí, ale bohužel realita byla taková, že tam stál s Perrie čekajíc na letadlo.

"Už jsem myslel, že nepřijdete." -řekl Zayn a vypadal,že se mu ulevilo.

"At se za poslední dobu stalo cokoliv, tak pořád jsou tu ty roky kdy jsme se vzájemně drželi a podporovali."- řekl Niall

"I tak děkuju , že jste dorazili, moc to pro mě znamená. "- řekl Zayn a přišel ke mě.

Podali jsme si ruce a poté se hned objali, poplácal mě po zádech a já hned opětoval. Najednou jsem si uvědomil, že vážně odlétá a že se možná uvidíme až po delší době.

"Je tu něco co jsme ti ještě neřekli, po tvém rozhodnutí a potom co se stalo Liamovi, jsme se rozhodli si dát pauzu, takže hodně štěstí v Americe určitě se ozvi jak se ti tam daří."- řekl jsem a odstoupil od něj.

"Tohle jsem nečekal, ale tohle si zasloužíte, myslím každý z nás ted potřebuje zjistit co vlastně chce a jakým směrem se dát."- řekl a usmál se.

Dále se rozloučil s Niallem a Louisem.

Dále jsme se rozloučili s Perrie.

"Díky za všechno, i za to že jste přišli, určitě se vám ještě ozvu."- řekl Zayn, vzal si zavazadla a šel pomalu od nás.

Stáli jsme tam a čekali dokud letadlo neodletí, v jednu chvíli mi to připomnělo loučení se s El tenkrát v Čechách.

Po rozloučení se Zaynem, utíkaly dny nějak moc rychle. Na problémy s Elenou, zda se tomu tak dalo říkat, jsem skoro zapomněl, tedy věděl jsem že bych se měl snažit, ale po té omluvě a rozhovoru s mamkou  jsem nevěděl zda do toho jít hned nebo čekat na správnou chvíli, ona se mi ale neozvala, nevěděl jsem jak se jí daří, byli jsme od sebe daleko a já jí chtěl mít u sebe. Blížila se zima a já měl pocit , že je pryč už věčnost, začínal jsem se bát zda má v úmyslu se vůbec vrátit, ale po rozhovoru s ní mi řekla že se vrátí, má tu přeci dům.

Nejvíc mi však hlavou vrtalo to až se vrátí, jak to mezi námi bude, byli jsme zvláštní pár, zda se tomu tak dá říkat. Ale na druhou stranu jsem věděl, že ted budeme mít na sebe mnohem více času když máme pauzu, bylo to zvláštní nemít program. Vlastně najednou bylo tolik času, dřív jsem byl rád když jsme měli chvíli pro sebe , kdy jsme si mohli někam vyrazit, bez médií, bez fanoušků a ted? Ted jsme si mohli dělat co jsme chtěli i když média stále psali o tom, že je to vlastně konec "One Direction", snažil jsem se to neřešit.