Lekla jsem se a otočila se, byl to Liam. "El musíš přestat brečet." „Podívej se na mě, jak vypadám, co se se mnou stalo."-začala jsem brečet ještě více, on si mě pevně přitiskl k hrudi, slyšela jsem jeho srdce a cítila se o něco lépe. "Já už dál nemůžu, domů mě pustí možná dnes večer a nebo zítra ráno, ale vy zítra už odjíždíte, takhle jsem si to nepředstavovala, možná tě už nikdy neuvidím, tohle nezvládnu, nalhávala jsem si že to bude dobré, že zapomenu, ale nezapomenu na tohle ne. " On se na mě podíval a měl slzy v očích." "Víš El, na začátku se všechno zdálo jiný a jak se to vyvinulo, Harry mi řekl že si pamatuješ poslední chvíle než se to stalo a taky to jak jsme byli na té pláži. Musím ti něco říct, celý ty 3 dny jsem se snažil si tě získat a bylo to sakra těžké, pamatuješ na tu chvilku kdy jsme byli v Niallově pokoji a někdo nás vyrušil, na to budu vzpomínat hrozně rád protože mi s tebou bylo dobře, to samé bylo v tom aquaparku, cítil jsem se nádherně a přál si aby to nikdy neskončilo. Vyčítám si to, že jsem tě pustil, kdybych tě nenechal jít nestalo by se to." „Tohle si nevyčítej, byla to moje chyba"- najednou mnou projel divný pocit a vzpomněla jsem si na Harryho, nevím proč, vzpamatovala jsem se a podívala se na Liama. "El, to co jsem ti řekl, mě tak hrozně mrzí a těžko se mi to říkalo, vážně tě mám rád, ale.." Už jsem to nemohla dál poslouchat, políbila jsem ho a pevně ho objala. "Už nic neříkej, je to čím dál horší, víc už nesnesu." „Omlouvám se."- stiskl mi obličej, utřel mi slzy a znovu mě políbil. Byla jsem štastná i na tu chvilku, protože jsem vzpomínala na všechno s ním. Liam mě chytl za ruce a řekl že za chvilku by měl dorazit Harry. Polkla jsem a kývla. On pomalu odcházel a já šla zpátky do postele. Políbili jsme se a já se cítila krásně. Chtěla jsem zjistit jestli si nevzpomenu na něco s Harrym, když budu s Liamem, ale na nic jsem si nevzpomněla, neměla jsem ani žádné výčitky které by mě měly tížit. Ale i přes to všechno mi bylo na nic. Harry měl každou chvíli přijít, začalo mi být hrozné teplo, ten obvaz na hlavě mě šíleně štval, vstala jsem a šla k zrcadlu, pomalu jsem si začala sundávat obvaz. Byla to hrozná úleva i hlava mě přestala bolet, cítila jsem jen, že mám pod obvazem zalepenou ránu zřejmě jsem tam měla stehy, bolelo to a já věděla že i když ta jizva nebude pod vlasy vidět tak mi bude navždycky připomínat co se stalo. Do pokoje vešla sestřička a když mě viděla už chtěla nadávat, ale já se na ní podívala a ona pochopila. "Mám obrovskou prosbu, neměla by jste prosím make-up, nebo něco čím bych ty podlitiny pod očima zakryla."- kývla a odběhla, za chvilku se vrátila, já poděkovala a začala maskovat obrovské namodralé kruhy, hned to vypadalo lépe, už jsem nebyla jako zombie, trochu jsem si upravila vlasy a hodila je na jednu stranu, šla jsem k oknu a zase se dívala na ostatní, jak spěchají, jak se mají rádi. V tom slyším klepání v odrazu skla jsem viděla jak u dveří stojí Harry. Otočila jsem se a opřela se o okno. "Ahoj"- řekl nejistě. „Ahoj"-odpověděla jsem , podívala se na něj a směrem na postel at se posadí. Šel k posteli a sedl si na kraj, šla jsem k němu, celou dobu na mě koukal , měla jsem z toho pohledu až husí kůži, byl to respekt co jsem z něj měla. Sedla jsem si vedle něj a napětí ještě stouplo. On tam seděl a jakoby čekal až něco řeknu, já jsem jen koukala , dívala jsem se na něj a snažila se na něco vzpomenout, nutila jsem se na něco vzpomenout, ale nešlo to. Seděli jsme od sebe asi tak 5cm. Ruce jsem měla vedle sebe a opírala se o postel, cítíla jsem v sobě zvláštní vibrace, ale nedokázala jsem to popsat, jako by se mi něco snažilo říct co se děje , ale já na to nemohla stále přijít. Po chvilce, jsme se nechtěně dotkli konečky prstů. Trochu jsem cukla protože jsem nevěděla jestli dělám dobře, ale nakonec mě Harry chytl, ruce jsme měli propletené a já se cítila zmateně, ale najednou to nebyl špatný pocit , bylo to něco jiného, něco co mi říkalo at zajdu ještě dál. Chtěla jsem to zjistit, jestli si vzpomenu, byla jsem zmatená a zároven zvědavá. Viděla jsem mu v očích naději, kterou ve mně viděl, ale nechtěla jsem mu dát najevo že si pořád na nic nevzpomínám. Trochu jsem se k němu naklonila, jeho oči byly tak krásné, jak jsem to mohla přehlédnout a zapomenout. Dal mi ruku za hlavu a položil jí na krk. Pomalu si mě k sobě tiskl , ale nebylo to nucené , přitiskl si čelo na mé a díval se mi do očí. Do očí se mi vlily slzy ale ani jedna neukápla. Harry se na mě díval a já se dívala na něj pomalu jsme se přibližovali obličeji až jsme se políbili, zavřela jsem oči slza mi stekla po tváři, ale žádná vzpomínka se mi nevrátila, Harry se na mě smutně podíval a slzu mi utřel, objal mě a pevně držel, potřebovala jsem obejmout, potřebovala jsem někoho kdo by mě chránil , v tu chvíli jsem se cítila zase o něco lépe, nevím čím to bylo zda tím že jsem s ním před tou nehodou prožila krásné chvilky, nebo tím že Harry už takový prostě byl, i přes to všechno ochranitelský typ. Vstala jsem z postele chytla ho za ruku a řekla at jde za mnou. Šli jsme na balkón, tam jsem se opřela o zábradlí, Harry si stoupl vedle mě. Stáli jsme tam a dívali se na svět kolem nás a i když jsme nic neříkali oba jsme mysleli na to samé. "Slyšíš to?" - zeptala jsem se „Slyším jen zvuky města." –odpověděl."A to přesně myslím, každý si žije svůj dokonalý a nebo né zrovna ideální život a já jsem tady." "El.."- skočil mi do řeči „Ale nemyslím to zle, myslím že jsem vůbec tady s tebou, s kluky, splnil se mi sen a tohle co se stalo je jen maličkost i když docela zásadní, vše se děje z nějakého důvodu a věřím, že se to nějak vyřeší jediné co proti mně hraje je čas, ale víš co Harry, možná se to mělo stát, možná je to dobře že se to tak stalo, pokud jsem tě měla tolik ráda nebo snad milovala a zítra by jsi mi měl odjet, nezvládla bych to, ted je to o něco lepší, nemám pocit jako bych měla přijít o kus sebe, ale i přes to všechno cítím obrovskou prázdnotu.."-řekla jsem. Harry se na mě podíval a nevěděl co říct. „Ničeho s tebou nelituji El a máš pravdu možná je to tak lepší, ale není fér to že ty jsi na všechno zapomněla a já si do detailů pamatuji všechno. Na jednu stranu mi to hrozně ubližuje a ten pocit mě ničí, ale na druhou stranu je to jediná možná vzpomínka na tebe, na to jak jsem si to všechno zničil." –řekl . Jeho slova , to jak se díval, všechno jsem chápala, jen jsem k němu necítila to co bych měla, pořád jsem se nedokázala vžít do jeho situace. Chytla jsem ho dlaněmi za obličej a přitiskla k sobě on mě chytil kolem pasu , začali jsme se líbat. Byl tak něžný a zároven tak chápavý, ale půlka mě pořád chtěla Liama a nedokázala jsem si to vysvětlit."Já tohle nemůžu El."-odpověděl. Podívala jsem se na něj se slzami v očích. "Chápu , že si nic nepamatuješ, ale tohle mě ničí ještě víc, pocit toho že se snažíme o něco co se možná nikdy nevrátí." Začal pochybovat o sobě samém. Chtěla jsem mu říct, že mě to mrzí, ale někdo zaklepal na okno. Byl to Louis se Zaynem. Šli jsme dovnitř. "Sluší ti to." řekl Zayn a usmál se svým škodolibým úsměvem "Děkuji, snažila jsem se."-oplatila jsem mu to štouchnutím do ramene."Už je ti líp?"-zeptal se Louis. "Řekla bych, že po fyzické stránce je to rozhodně lepší." - odpověděla jsem a podívala se na Harryho, který stál vedle mě a celou dobu se na mě díval. Do pokoje vešel Liam s Niallem. "Mohli by jsme se jít projít je to tu děsný." - navrhl Niall. "To říkáš jen proto aby ses mohl jít najíst" - řekl Liam. Bylo něco málo po dvanácté. "Nevím jestli je to zrovna dobrý nápad , mohlo by se něco stát."- řekl Louis. "Ale no tak, Niall má pravdu, z toho nemocničního prostředí už začínám šílet , potřebuji na vzduch a něco dobrého k jídlu bych si také dala, žádný nemocniční blaf." - nahodila jsem úsměv a pomalu šla ke dveřím. Bylo mi o hodně lépe, během těch pár hodin, fyzicky jsem chtěla utíkat někam hodně daleko, ale psychicky jsem byla vyčerpaná a prázdná, potřebovala jsem s nimi být, byli pro mě jako rodina. Šli jsme se projít ven, vedle mě šel Harry a na druhé straně byl Liam, cítila jsem se špatně a jednou pro vždy to chtěla vyřešit, chtěla jsem je mít oba na jeden den, na poslední den, jako přátelé , žádné city. Oba jsem je chytila za ruce. Liam se na mě podíval a usmál se, podívala jsem se na Harryho a viděla jen jak se pousmál , ale za vším tím úsměvem se schovávala bolest. Věděla jsem že to bral úplně jinak, ale v tuhle chvíli bych nedokázala být jen s jedním z nich. Byli jsme venku a sedli si na lavičku v parku před nemocnicí. Niall po chvíli přiběhl s tácem plném jídla, byl to takový vtipálek i z té nejhorší chvíle dokázal udělat něco hezkého, za to jsem mu byla vděčná. Zayn s Louim se o něčem bavili a já seděla mezi Liamem a Harrym a pořád jsem je držela, každý si vzal něco z tácu , chvíli jsme se o něčem bavili, byli jsme venku asi 3 hodiny, uteklo mi to hrozně rychle. Niall potom šel se Zaynem a Louim na chvilku pryč, protože jsem chtěla mluvit s kluky , Harry už se zvedal ale držela jsem ho pevně za ruku a zpátky přitáhla k sobě, zvedla jsem se a otočila se směrem k oběma. Koukala jsem na oba dva a viděla jak jsou nejistí, oba se na sebe podívali a báli se co řeknu. "Víte, nebýt té nehody, tak by k něčemu takovému nemuselo dojít a jelikož je tohle poslední den kdy vás můžu vidět, chtěla jsem ten den strávit s vámi, vlastně se všemi. Chtěla jsem se vám strašně moc omluvit, za to co jsem vám způsobila, Liame tobě za to, že jsem k tobě nebyla upřímná už od začátku a že jsem tě nechala v nejistotě a tobě Harry za to, že at už mezi námi bylo cokoliv tak jsem to zapomněla. Kdybych to tak mohla vrátit."-dořekla jsem. Liam vstal a Harry ho celou dobu sledoval, přišel ke mě a objal mě, dal mi pusu na čelo. Potom jsem se podívala na Harryho, stále seděl, měl překřížené ruce kroutil hlavou se slzami v očích. Přisedla jsem si k němu a řekla, že všechno bude dobré, že odjedou a všechno zmizí. "Nic nebude jako dřív. "Vstal a odcházel pryč. "Harry to nemyslíš vážně."- křičel na něj Liam, ale Harry šel dál. Nevím co se stalo, možná toho na něj bylo moc. Zaskočil mě, ale něco mi říkalo at ho nechám jít. Bylo něco kolem půl čtvrté, šli jsme s Liamem zpátky do pokoje. Po chvíli za námi přišli Zayn s Niallem a řekli že Louis šel s Harrym do hotelu. Kývla jsem, asi hodinu jsme si povídali v pokoji, kluci se mě snažili rozesmát s každým jsem měla zvláštní vztah a byla jsem za to ráda. Niall říkal vtipy s Irským přízvukem, tak sexy hlas jsem v životě neslyšela, musela jsem se tomu až smát, tak drobný klučina s takovým hlasem. Zayn a jeho smích a Liam se svýma očima a schopností se o někoho starat. Po chvilce kdy mi Niall se Zaynem začali zpívat, přišla do pokoje doktorka. "Co se to tu děje, jste slyšet až na recepci."-zvýšila hlas. "Omlouváme se, jen mi zlepšují náladu."- odpověděla jsem. "Chtěla jsem se prosím zeptat, jestli budu moci už dnes odejít?"-zeptala jsem se. "To je jeden z důvodu proč jsem také přišla, po dalším vyšetření jsme zjistili, že zranění bylo vážné a nemělo by se s ním zahrávat. Ale také se ukázalo, že z nejhoršího jsi venku a pokud opustíš nemocnici a budeš se držet klidového režimu, tak se nic nestane, ale jak říkám jen pod dohledem a s tím že budeš v klidu." Jak dořekla tak jsem vyskočila z postele a běžela jí obejmout."Ehm." „Jo, jasně v klidu. Všechno bude v pořádku, hrozně moc vám děkuji."- odpověděla jsem radostně a podívala se na kluky.Ty byli štěstím bez sebe, i Liam byl rád, vzali mi pár věcí co jsem tam měla , podepsala jsem revers, doktorka mi dala ještě nějaké prášky a šli jsme pomalu pryč z nemocnice. Vzali jsme si taxík, cítila jsem se jako nadopovaná a vlastně jsem ještě byla z těch prášků. Ale těšila jsem se na to až přijedu do hotelu a všechen stres se zraněním přestane. Přijeli jsme k hotelu, Niall se Zaynem šli před námi a já s Liamem jsme šli spolu za nimi .Když jsme přišli k mému pokoji, Liam se zeptal jestli to zvládnu. "Jasně, že zvládnu."- usmála jsem se, chytila ho za ruku a poděkovala.
ČTEŠ
Living the dream-CZ
FanfictionŽivot se někdy obrátí tak, že by jste si to nedokázali ani představit, stejně na tom je i Elena, která žije v malém městě, v den kdy pojede na koncert se její život změní ve chvíli, kdy se seznámí se členy skupiny One Direction. Příběh náhle změní...
