Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Again?

Škola končila a všichni se hrnuli domů. Až na dva kluky. Petra Parkera a Flashe Thompsona. „Tak co Parkere? Připraven na další nakládačku?" zasmál se a přirazil ho ke zdi. Peter mlčel, věděl, že jeho odpověď je zbytečná. „Nějak tě neslyším losere" znovu se zasmál a vrazil mu pěstí. „Za co Flashi?" řekl, chtěl znát pravdu, proč ho dnes mlátí. „Ani nevím. Počkat už si vzpomínám. Za to jak si mne znemožnil" křikl a vrazil mu pěstí do břicha. Peter se zhroutil na zem. „Jen jsem uměl látku, nemůžu za to, že ty ne. Já tě nevyvolal" bránil se. Měl odvahu vstát. Mírně ho to bolelo, ale dostával přeci i víc. Když bojoval jako Spiderman, měl víc bolesti po celém těle.

„Ale uměl jsi to, proto" vzal ho za límec flanelky a hodil ho na zem. Mírně se v jeho očích zaleskl vztek... To však vyhnal z hlavy. Nad obočím měl malou tržnou ránu a z koutku úst mu tekla krev. Flash se natahoval, že ho kopne nohou do zad. Peter to vycítil. Jeho smysly převzali tuhle hru a Flashovu nohu chytly. Udivený Flash zůstal stát, né na moc dlouho. Peter ho strhl na zem. Zvedl se a vztek v jeho očích utichl. Vzal ze země baťoh a kráčel pryč.

„Jen počkej zítra!!!" křičel za ním Flash. Peter pro jistotu přidal do kroku. Věděl, že udělal chybu. Každou vteřinou co se bránil se to zhoršilo. Flash byl nezastavitelný.

Konečně došel domů. May dnes nebyla v práci, jelikož měla den volno. Přes hlavu natáhl kapuci od mikiny a snažil se ji dostat do rozsahu očí. Vešel do bytu se sklopenou hlavou. „Ahoj" hlesl. "Ahoj, jak si se měl?" šla ho obejmout. „Jo šlo to" podíval se ji do očí. Načež se jí naskytl pohled na jeho odřený obličej. "Co se ti stalo?" zeptala se a začla si jeho tvář prohlížet. „Áaaa... Zakopl jsem" mávl nad tím rukou a chystal se odejít do pokoje. „Nešikanuje tě někdo?" ozvala se za ním. Její podezření bylo správné, ale Peter zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu.

Ona by Flashe zmlátila snad i pánvičkou a to by pak Peter zažil peklo. Zavřel dveře a bouchl sebou do postele. Všechno ho bolelo. S těžkostí se posadil a baťoh si přitáhl blíž. Vytáhl pár sešitů a učebnic, vzal papír a sedl si ke stolu. Začal dělat úkoly na různé předměty.

Už hodinu měl hlavu v dlaní a snažil se nevybuchnout jak smíchy tak vzteky. Jeho mobil se válel na stole, otevřený. Najetý na esemeskách a přímo na zprávách od operátora Flash Thompson.

Flash(F): Hej zítra dostaneš nakládačku losere!!

Peter(P): Flashi, nechceš s tím přestat?

F: Ne!!!! I Spiderman by si o tobě myslel jaká jsi nula a loser

P: Myslíš? Já tedy ne!

Petr se začal smát. Kdyby jen Flash věděl, že to on je Spiderman. Tak tolik se smál, že si ani nevšiml výhružné zprávy.

F: Debile, zítra si tě podám

Tím to skončilo. Peter vzal konečně mobil do ruky a vytočil Nedovo číslo. Nikdo to však nebral. Rozhodl se vyrazit do ulic.

Oblékl si oblek a vyskočil z okna. Houpal se po ulici a cestou někomu pomohl. Na jedné z ulic Queensu uviděl kráčejícího Flashe. Tak tolik se mu chtěl pomstít. Ale zarazil ho křik. „Další vloupačka?" povzdechl si a dohopsal k místu činu. Vedlejší budova hořela, lidé křičeli a běželi. A na druhém břehu silnice, kde stála banka, byli lupiči.

Nevěděl kam dřív. Budova či banka? Nakonec vběhl do banky a začal se prát. Několikrát s ním praštili. Cítil každou kost v těle. Několik pěstí do břicha, zad, nohy, ruky. Zase s ním praštili o zeď. Tentokrát začal kulhat. Na tohle nestačil.

Zvedl se. Mírně se mu vše točilo. Jen zavrtěl hlavou a udeřil jednoho lupiče. Pak dalšího a třetí mu zbyl. I jeho vyřídil. "Mám tam dceru!!" křičela paní. Peter všechny přilepil na zeď banky a vběhl do hořící budovy. Tu se snažili uhasit hasiči. "Haló!!!" volal. Žádná ozvěna. Vběhl do posledního patra a zase zavolal. Tentokrát uslyšel sýpavý hlas. "Pomoc. Prosím" křičela holčička. Peter otevřel šatník v jejím pokoji a přitáhl ji blíž. "Už je to dobrý. Neboj" utěšoval ji. Ta ho objala a on spolu s ní vyskočil z okna.

Chvilku padali než se pavučina zachytila. Pomalu se s ní spustil dolů. Oheň ustupoval a vše se vracelo do normálu. Matka té holčičky si všimla Petra. „Děkuji. Moc vám děkuji. Ani nevíš jak jsem se bála" vtáhla dceru do objetí. Peter je chvilku pozoroval, pak se se všemi rozloučil a odskákal pryč.

Posadil se na budovu a lehl si na její střechu. Vše ho bolelo a hlava se mu točila. Jak má přežít zítřek?

Radši slezl do jeho pokoje a svalil se na postel. Hodil na sebe domácí oblečení a ošetřil rány. Dnes dostal pořádnou nakládačku. Plus to co zažil a zažije od Flashe. Jak to vysvětlí May, panu Starkovi, Nedovi? S tímhle usnul. May ho akorát přikryla a nechala ho spát.

Opraveno!