Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 88.

No jo, no jo, trvalo to, já vím xD

---------------------

,,Mám pro tebe překvapení...Ale dostaneš ho, až se uzdravíš,'' pohladil jsem ho po tváři a zavřel oči. Nevím, jak se mi povedlo tak rychle usnout, ale usnul jsem.

přikývl jsem a uchechtl se, když mi došlo že usnul. "Jen spi, lásko.." Dal jsem mu pusu na čelo, a opatrně si ho přitáhl blíž, aby nespadl z postele. brzy jsem se sám, v rámci možností uvelebil a usnul u něj.

Dny plynuly a Akiho zdraví se, díky Lucifere, zlepšovalo. Jsem vděčný za to, že nás u sebe Ryuu a Haruka nechali, ačkoliv ty pohledy, co na mě vrhala, byly šílené. Divím se, že mě nezabila ve spaní.

Haruka na mě byla moc hodná, a byla tak starostlivá. I když bylo jasně vidět, že Ereda v lásce nemá. Ryuu.. asi byl v pohodě, ale já se ho bál, i když jsem se snažil normálně se s ním bavit. Vím moc dobře že i on má zásluhu na mé záchraně. Haruka nedávno, na mé přání, dala vědět Hině a Jurovi, že jsem.. celkem v pořádku. Juro byl prý vzteky bez sebe když se dozvěděl, že si zas držím Ereda. No.. nemůžu mu to mít za zlé. No, a dnes mi měla Haru vyndat stehy.

Sešli jsme se se všichni v obýváku a Haruka posadila Akiho na gauč.
,,Tak co, Rancisi, co budete dělat?'' kouknul na mě Ryuu a já ho odtáhl stranou, abych mu prozradil svůj plán. Taky jsem přiznal, že po tom všem, co se stalo, jsem dost nervózní...
,,Kámo, bude to v pohodě...Jsem si jistý,'' ujistil mě a poplácal po rameni.

"Tak jo, nejdřív to vytáhnem zepředu, to by mělo být bez problému, nemáš to ani zarudlé." usmála se a já přikývl a narovnal se. dezinfekcí otřela opatrně všechny stehy, a že jich od ramene až po bok bylo dost.. potom vzala malé nůžky a pinzetu, kterou vždy steh opatrně nadzvedla, aby ho mohla ustřihnout a vytáhnout. vůbec to nebolelo, i když to bylo nepříjemné. Bylo jasný že mi zůstane dlouhá jizva, přesto jsem si nad tím povzdechl, kvůli Eredovi. pořád se na to bude dívat.. pak jsem se ale k Haru otočil zády a ona opravdu opatrně tahala stehy z mých zad.. tam už to bylo horší, to místo, i přes to, že se pěkně hojilo, bylo velmi citlivé a bolestivé.

Přišli jsme zpět, když už měl stehy vyndané. Podíval jsem se na jeho jizvu a musel jsem odvrátit pohled.
,,Půjdeme se potom...projít?'' zašeptal jsem směrem k němu.

zvedl jsem pohled k Eredovi a přikývl. "Jistě." usměji se, odvolám.. své křídlo a začnu se oblékat do věcí které mi Haru donesla od Hiny. Musel jsem se uculit když mi místo mikiny, nechala donést béžový svetr. Ale úžasně hřál, tak jsem to ignoroval.

Když se převlékl, poděkoval jsem Ryuuovi i Haruce, ačkoliv ta na mě jen kývla. Vyšli jsme do města...Kde byla už zase tma. Chytil jsem ho za ruku a pomalu jsme se rozešli do ulic.

Také jsem poděkoval, a s Haru se krátce objal. Ryuuovi jsem jen potřásl rukou. Venku jsem si Ereda držel, jako bych se bál, že mi zas uteče.. i když jsem vědět, že to se už nestane. "Kam půjdeme?" Zeptám se a tím prolomím ticho.

,,Ke svítící fontáně...'' usmál jsem se na něj a cestou tam jsem mu popsal celý příběh. Od mého útěku, záchvatech, vymazání paměti atd...Všechno do detailu jsem mu popsal.

Celou cestu jsem ho pozorně poslouchal... bylo mi líto, čím si musel projít.. a vlastně jsem i dost věcí chápal, proč to udělal. Nezlobil jsem se za nic. Došli jsme k fontáně a já ho tam k sobě otočil čelem a objal ho.. co nejpevněji.

Objal mě, až jsem na chvíli přestal dýchat.
,,Ty jsi moje nejmilovanější stvoření na světě... A vzal jsem tě sem, abych ti něco pověděl,'' odtáhl jsem ho od sebe a pohladil po tváři.

"Tak povídej, stále ti naslouchám... lásko." přidržím si jeho ruku na své tváři

,,I po tom všem, co se stalo, tak jsi tu pro mě... Stejně tak jsem rozhodnutý já, být tu pro tebe. Stalo se hrozně moc šílených věcí, který nedokážu pochopit...Ale jistě to bylo k něčemu dobré. Sám dobře víš, že nejsem žádný romantik...nejsem v tom dobrý. Ale myslím, že jsem vybral dobré místo...'' nadechl jsem se a sáhl do zadní kapsy. Vzal jsem jeho ruku a pomalu si klekl na zem. Pro Lucifera...Já se tak bojím.

když tak mluvil, musel jsem se usmívat, bylo to od něj nádherný, ale.. když vzal mou ruku a klekl si.. heh, ne to.. opravdu dělá to.. co si myslím? Nebo už blouzním? "Erede?" brouknu a nespouštím z něj oči.

Musel jsem chvíli klidně dýchat, protože moje srdce chtělo opustit mé tělo.
,,M-Miluju tě, Aki Hajime, celým srdcem. Proto se chci zeptat...'' vytáhl jsem prsten, který jsem sám vyrobil. Když seženete dost uhliku, je jednoduché vyrobit diamant...
,,Můžu být tvůj trouba do konce života?''

jakmile to dořekl, cítil jsem se jak ty ženské v zamilovaných filmech.. "Erede to.. Proboha!" klekl jsem si k němu, dlouze ho políbil a při tom objal. když jsem se zvládl odtáhnout, z očí se mi valili slzy štěstí.. já.. prostě jsem to nedokázal zastavit.
"Ano.. Ano Erede Rancisi, můžeš být můj trouba do konce života. Musíš být." usmívám se a zas ho pevně obejmu. byl jsem tak šťastný.

,,Děkuju...děkuju...'' zabořil jsem mu hlavu ke krku a tisknul ho k sobě.
,,Už tě nikdy neopustím, nikdy,'' zašeptal jsem a pak ho opět políbil. Vzal jsem jeho ruku a pomalu mu nasadil prsten.
,,Miluji tě...''

Nevěřícně jsem se díval na ten krásný jednoduchý prsten.. "Taky tě miluji.. tak moc." přitisknu se k němu a objímám ho. "A pak že neumíš být romantický.." uchechtnu se tiše. "bude svatba?" uculuju se.

,,Samozřejmě...Pro svého prince tu svatbu udělám,'' zašeptal jsem a usmál se na něj.
,,Tys se mnou teda pěkně zamával...''

překvapeně jsem se na něj podíval, když souhlasil se svatbou.. chtěl jsem ho tím jen trošku pozlobit..
"Erede.. já.. ani nevíš jak moc jsem teď šťastný.." zase ho obejmu, a schovám si tvář k jeho krku kde se mi opět spustí slzy.. "Promiň, promiň.. já.. opravdu nechci brečet, ale nemůžu si pomoct.. jsi tak úžasný.."

,,Klidně se vyplač,'' zašeptal jsem. Nedokážu uvěřit tomu, že i po tom všem, jsem dokázal sebrat koule a zeptat se....a že souhlasil. Budu ho chránit, ať se stane cokoliv...

ještě chvíli jsem u něj zůstal přitisknutý a uklidňoval se. když už jsem si byl tak nějak jistý, že se hned nerozbrečím znovu, trošku jsem se odtáhl, pohladil ho po tváři a zadíval se mu do očí... "to mi tak moc chybělo.. Ty jsi mi tak chyběl.." usměji se a začnu ho jemně líbat. on.. je prostě můj. a já si ho budu hlídat