Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 48.

-Aaach lidičky :'( ani nevíte jaký mám teď doma chaos.  

(Ale chrabrý Dezzinou se pro vás kdykoliv vytrhne z máminých spárů, jen aby přidal kapitolu XD )

Když přestal vzlykat, zeptal se mě, co se stalo. ,,No...Umřel jsem...Polil mě pot a já už se smířil s tím, že za chvíli budu jen hloupá vzpomínka. No...Dostal jsem Nanamin život, protože moje smrt byla její vina. Já... ty tři týdny po smrti se mi obnovovala životní energie a já se... schovával ve své jeskyni..."

Nevěděl jsem co na to říct.. bylo to tak... neuvěřitelný... ale věřil jsem mu protože byl tady. "Jsem rád že ses mi vrátil.. A už nikdy nedělej podobnou blbost..." Zamračil jsem se při vzpomínce jak si nenechal pomoct...

,,Na záchranu bys toho vyplýtval tolik, že by tě to zabilo... Měl jsem díru skrz na skrz..." pousmál jsem se.

"Nezabilo..." Šeptl jsem sebe jistě.. ano, musel bych něco obětovat ale žil bych. A on taky.

,,Jo Aki, zabilo..." vydechl jsem. Sice nemám v plánu se hádat, ale vím, že v tomhle mam pravdu...Mam ho tady... ,,Už nikdy neodejdu..."

Jen jsem si tiše povzdechl. No, taky neví o andělech všechno. Tak jsem se teda nakonec pousmál. "To si piš že ne. Budu na tobě furt nalepený." Uchechtl jsem se tiše.

Po chvilce jsem usnul... I když jsem nechtěl, prostě jsem vytuhnul. Promiň Aki, ale jsem hrozně vyčerpaný... Ale do večera ještě nějaká ta chvíle zbývá.

V klidu jsem na něm ležel a užíval si to, že je tady. Poslouchal jsem jeho srdce... bylo to pro mě úžasný. "Erede, nechceš něco?" Zeptal jsem se ale odpověď mi nepřišla. Spal. Věnoval jsem mu jemný polibek, přikryl ho dekou a sám šel do kuchyně kde jsem začal připravovat jídlo. Určitě si rád dá až se vzbudí.

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale když jsem otevřel oči, tak bylo šero. ,,Aki?" Zamručel jsem a zvedl se. Z kuchyně jsem něco ucítil. Pomalu jsem tam dosel a tradičně se opřel o futra. ,,Zlato?"

Už jsem měl hotovo a jen čekal až se to dopeče. Zatím jsem si četl andělskou knihu o léčení. "uh? Ahoj, vyspal ses?" Usmál jsem se a knihu odložil na stůl.

,,Mmh...jo docela jo," podrbal jsem se ve vlasech a zívnul. ,,Nechtěl jsem tak vytuhnout,"

Vstal jsem ze židle a došel až k němu. "To nevadí. Musel jsi být unavený." Pohladil jsem ho po tváři a políbil.

,,Hmmm ...No jo," usmál jsem se a polibek mu vrátil. ,,Co dela dobrýho?" Pohladil jsem ho po tváři.

"Lasaně. Snad ti budou chutnat. A každou chvilkou přijde Hina." Přitulil jsem se k němu. Jééžiš ten se mě nezbaví.

Vyzvedl jsem ho na sebe a chytil ho za zadek, aby se mě nesjel. ,,Pusu zlato," usmál jsem se a zvedl hlavu.

Trošku jsem zčervenal když mě chytil za zadek ale pusu jsem mu s radostí dal. "Vím, že bych těmi slovy neměl plýtvat ale... moc tě miluju." Šeptl jsem mu u rtů.

,,To já tebe taky...moc," usmál jsem se a zase na něj přitiskl rty. Jen jsem se otočil a opřel ho zády o zeď. 

Pevně jsem ho objal kolem krku a nohy obtočil kolem jeho pasu aby mě nemusel tolik držet. Polibek jsem si na sto procent užil a do toho mu prohrábl vlasy.

,,Jsi jenom můj..." špitnul jsem a jemně ho začal líbat. 

Musel jsem se do polibků pousmát. On byl tak dokonalý... nikdo jiný mě nedokázal zbavit rozumu. Jen on. Víc než rád jsem se také zapojil a do toho si pohrával s jeho vlasy.

To hrabání ve vlasech...to mi tak chybělo. Spokojeně jsem do toho zamručel a pak mu několikrát políbil tvář, než jsem se zase vrátil k jeho rtům. 

Tiše jsem se uchechtl když mi dával polibky na tvář. Bylo to tak milý. Po chvilce jsem zas naše rty rozpojil a zadíval se mu do očí zatím co jsem si ho chytil za tváře. "Máš oči jako slunce.." Šeptl jsem. Měl je teď tak nádherně prosvícený okolním světlem že skoro zářili.

Kdy se odtáhl, nespokojeně jsem nafoukl tváře, ale pak se mi zadíval do očí. ,,Ale jdi ty..." Chyběl mi i tenhle pohled... Z oči do očí.

"Ne, nejdu!" Zamračil jsem se a vrhl se mu kolem krku. "Mě. Se. Už. Nezbavíš." Šeptl jsem mu do ucha a přitulil se.

,,Klíště moje..." pevně jsem ho stiskl a na tváři jsem měl roztažený ten nejšťastnější úsměv na světě. ,,A to mi vůbec nevadí Aki..."

Spokojeně jsem zavrněl a jen chvilku na to jsem slyšel vrznout vchodové dveře. "Ered..?" Zamrkala zaraženě Hina když vešla do kuchyně. Je jasný že je teď z toho víc než jen mimo. "Ahoj Hino. On se mi vrátil." Usmál jsem se na ní a z toho jí na chvilku spadla brada. Ani se jí nedivím když jsem předtím skoro nemluvil a byl jen zalezlý tiše v pokoji.

Pomalu jsem Akiho položil a objal Hinu. ,,Ahoj," usmál jsem se. Tohle je poprvé, co objímám člověka a nemam v úmyslu ho zabít. ,,Tys mi taky chyběla."

Teď jsem byl překvapený já. Asi jsem se právě zamiloval ještě víc. "Já vůbec nic nechápu.." Přiznala se ale už s úsměvem Eredovi objetí oplatila.

Odtáhl jsem se a dal jí pusu na čelo. Hm, ale ať si na tohle nezvykají, teď jsem akorát abnormálně šťastný.

"Aki, mám pocit že mi právě dal pusu na čelo." Vykulila oči a hned na to se zasmála. "Jsem ráda že jsi spátky. Ani nevíš jak to šlo s Akim z kopce." Dodala a tak jak byla zvyklá u mě, dala mu pusu na tvář. Já si jen trochu povzdechl když zmínila jak to se mnou bylo.

Usmál jsem se, ještě ji pohladil po vlasech a pak se otočil na Akiho. ,,No...už jen tak zmizet nehodlám," pousmál jsem se a zase ho k sobě přitulil. ,,A ty už se mi netrap," špitnul jsem a políbil ho do vlasů. 

"Už se netrápím." Šeptl jsem a uculil se. Tohle se mi moc líbilo. "Aki, co to tady voníí?" Zavrněla a já rychle vyběhl z jeho náruče k troubě a vytáhl lasaně ven. Uf.. nespálili se... ale já trochu jo a tak jsem jen sykl a dal si palec do pusy.

,,Ty jsi pako," zakoulel jsem očima a prostě ten pekáč vyndal. Hm... Asi jsem musel vypadat jako blázen, ale nám démonů nevadí vysoké teploty.

Oba jsme na něj v tu chvilku udiveně koukali ale mě to pak docvaklo. "Díky lásko." Usmál jsem se a vyndal talíře na které jsem dal každému dost velkou porci. Už jsem měl okoukaný kolik kdo průměrně sní. Ered měl opět největší nášup. "Přeji dobrou chuť." Usmál jsem se když jsem jim talíře položil na stůl a přisedl. "Brou chuť!" Usmála se Hina.

  

-Tak a jdu zas pomáhat na zahradu XD 

Takže ahoj příště :'D