Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 14.

,,C-co přesně?" Zadíval jsem se na něj a vydechl. Chytil jsem ho za tváře a palcem a mu setřel slzy. Připadám si ještě divnější.

Podíval jsem se mu do očí a a rozbrečel se o kousek víc. "T-Tohle... Proč brečím..? Měli... Měli by jsme si jít po krku... vždycky to tak bylo..." Popotáhl jsem a chytil ho za jednu ruku. "Co se změnilo...?"

,,Já se změnil..." ruku, kterou mě nedržel jsem stáhl a položil ji na svůj obličej. Je mi mizerně, však kvůli mně brečí.

Lehce jsem ho palcem po tváři pohladil. "Jak..?" Nechápal jsem. Jo, u mě se taky něco změnilo. Bylo toho pro mě tolik najednou... stále toho je tolik najednou.

,,City k tobě se... změnily. Dalo by se říct že i pozitivně, což nedokážu pochopit." Zadíval jsem se na něj nějak pousmál se.

Trochu mě to zahřálo a... odvážil jsem se mu dát pusu.. no... spíš byla taková dětská ale víc jsem nezvládl. Utřel jsem si pak aspoň trochu oči a už se snažil nebrečet. Jen to rozdýchat.

Musel jsem se usmát. No, snažil se. Zívl jsem a promnul si oko. Co je se mnou, proč na mě padá únava?

"Opravdu nechceš spát..?" Zeptal jsem se a pomalu sklouzl z postele abych si vzal své oblečení. Hina bude každou chvílí doma... "Jo a... musíme z tohohle pokoje."

Zvedl jsem se a hned na to si kýchnul. Tím cuknutím mi ze zad vystřelily křídla a já spadl na kolena. Vlasy mi spadaly přes jedno oko a já k němu zvedl hlavu. ,,Možná se prospim..."

Otočil jsem se na něj s jednou nohou v kalhotech... tiše jsem se uchechtl a raději zas koukl na dveře. Stále mi cukali koutky do úsměvu. I když v téhle formě byl dost... děsivý... tohle bylo vtipný. Kalhoty už byli přetaženy přes mé pozadí, zapnuty a už jsem si navlékl jen košili, kterou jsem se neobtěžoval zapínat. Teda po tom, co jsem nechal zmizet svá křídla. "Tak pojď." Podal jsem mu ruku abych mu pomohl se zvednout.

Chytil jsem se ho a zvedl se. ,,Dík," usmál jsem se a zase křídla zatáhl. ,,Nebudu tu vadit nějak extra... že ne"

"V mém pokoji ne." Usmál jsem se taky a odvedl ho. Z úložního prostoru v posteli jsem vytáhl matraci pro návštěvy, polštář i teplou deku. To jsem mu rozložil u mé postele a trochu nejistě se na něj podíval. "Bude... to stačit?"

,,Bohatě... Děkuju Aki," spadl jsem na matraci a ani se nepřikryl. Byl jsem vyčerpaný... dneska jsem si nedoplňoval energii... Tím to bude. Zavřel jsem oči a ani nevím jak rychle, ale usnul jsem.

"Není za co." Usmíval jsem se a chvilku ho pozoroval. Až pak mi došlo, že už vlastně spí. Uchechtl jsem se, vytáhl z pod něj deku a přikryl ho. Vypadá tak nevinně když spí...

Neměl jsem ani žádný sen. Nebo... já nevím jak to nazvat. Proste jsem seděl na kameni a pode mnou  byla voda... okolo tma. Jen jsem tam seděl a koukal na svůj odraz ve vodě. 

"Jsem domááá." Ozvalo se z chodby unaveně. Usmál jsem se a vyšel z pokoje kde mě hned Hina objala. "Vítej zpět. Těžký den?" Pohladil jsem jí po hlavě. "Pffff... jooo. Asi ti tad-..." odtáhla se a pořádně si mě prohlédla. "Ty jsi neupravený?" Vykulila oči a já troch zrudl. "Jsem doma tak... to nevadí. Ne?" Znervózněl jsem. "Jenže to ty neděláš." přejela pohledem k mému pokoji a zalesklo se jí v očích. "Ty tu máš holku!!" Vyskočila a vrhla se ke dveřím které hned otevřela ale nenašla to, co čekala. "Promiň, jen kámoš." Zamluvil jsem to.

Probudilo mě vrznutí dveří. Jsem celkem citlivý na okolní zvuky. Otočil jsem se na záda a pomalu se zvedl. Ten pach... člověk. To bude ta jeho svěřenkyně. Srdce mi začalo divoce bušit, dostal jsem hlad. Stáhly se mi zornice a zatnul pěsti. ,,Ahoj..."

"Ahoj. Ehm... Promiň. Nechtěla jsem tě vzbudit." Usmála se a já lehce svraštil obočí a nakoukl. Usnul tak rychle, jak by ho tohle mohlo vzbudit? Stáhl se mi žaludek při pohledu do jeho očí. To snad ne?!

Zatnul jsem zuby a s nuceným úsměvem jsem jen mávl rukou. Nesmím nic udělat. Kvůli němu... a i sobě.

Usmál jsem se když jsem viděl jak se drží. Bylo dobré vědět, že to udělat nechce. "Hino, běž už spát. My jdem taky." Vyháněl jsem jí do pokoje a ona mě s nafouknutými tvářemi probodla pohledem. "No jo. Už jdu mami." Zabrblala a zalezla do pokoje. Oddechl jsem si a otočil se k odchodu ale v tom se zas vyřítila ze dveří a objala mě. "Dobrou!" Zasmála se a zas zalezla. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a... trochu nervózní se vrátil za ním. Zamkl jsem za sebou a trošku omluvně se na něj podíval. "Můžu ti... pomoct?"

,,Ne... musím si umět poradit sám." Odsekl jsem a podíval se do strany. Abych řekl pravdu, opravdu jsem měl chuť to udělat. Pousmál jsem se a zoufale oddechl. Tohle bude těžký. 

Dřepl jsem si před něj a objal si kolena. "Já... víš... mohl by sis třeba... brát nějakou energii ode mě... mám jí víc než lidé tak by ti to... třeba mohlo stačit..." Navrhl jsem trochu nejistě. Bál jsem se toho ale rozhodně to udělám radši než aby třeba ublížil Hině nebo komukoliv jinému.

,,Myslíš, že je to dobrý nápad?" Povytáhl jsem obočí a nahnul se k němu. 

Tiše jsem polkl a uhnul pohledem. Ještě jednou jsem si to v hlavě přebral a až pak se mu podíval do očí. "To nezjistíme když to nezkusíme." Odvážil jsem se k pevné odpovědi.

,,Fajn. Ale abys toho potom nelitoval," pousmál jsem se. Ten kluk... je jako vyměněný. Uh, ale to já taky. Dal jsem mu ruku na tvář, zavřel jsem oči a usmál se.

Přivřel jsem oči a ruku mu chytil. Chvíli jsem si jí nechal na tváři ale pak jsem mu jí přesunul na svou hruď... ehm... párkrát jsem viděl jak dává démon lidem ruku na hruď aby z nich dostal všechnu energii. Teda... pokud to nebyl zrovna Falešný bůh... ti si někoho odchytnou, roztrhají za živa na kusy a pohltí ho... je to strašný... Ale on není Falešný bůh.

,,Co to děláš?" Koukl jsem mu do očí a naklonil hlavu. Lucifere... jaj! Druhou rukou jsem ho chytil za tvář, přisunul se a políbil ho. Nemohl jsem si pomoct. 

***

Další dávka závislosti jen pro vás :3 

Jinak jste všichni naprosto úúúúžasní! Tohle RPGčko u mě na profilu láme rekordy!

1,5K přečtení, 271 hvězdiček, 239 komentářů a je #66 v Náhodně!! A to je zde teprve chvíli :D

Moc vám děkuju za to že to čtete a ne jen mě, ale i Touru-sama to moc těší :3 Hodně to hřeje u srdíčka! A tak tuto kapitolu věnuji všem našim čtenářům!! Snad se líbí x3