Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 74.

- Taaak, a další kapča je tu :3
dnes to asi už nijak ani okecávat nebudu a tak přeji jen, příjemné čtení ;)

----------------------------

,,Děkuji za jídlo,'' zvedl jsem se a šel umýt talíř.
,,Kdy bys tak chtěl vyrazit dom? Hině se už určitě stýská po teplých strýčcích,'' uchechtl jsem se.

"No, chtěli jsme co nejdříve.. takže buď se můžeme ještě na chvíli natáhnout a nebo hned letět." pokrčím rameny.

,,Tak letíme,'' zazubil jsem se a ještě se protáhl.
,,Napadlo mě...můžeme Hině po cestě vzít nějakou pozornost. Třeba kytku, nebo čokoládu. To holky rády...ne?'' pousmál jsem se nervózně, vzal si batoh a vyvolal křídla.

"klidně, vždyť ne jen holky mají rády čokoládu." poradím mu nenápadně a také vyvolám křídla.

,,Tak jdeme, ty má ženo,'' zasmál jsem se a vylétl ven.
,,Dáme závod? Netřeba říkat, že nemáš šanci,'' zazubil jsem se na něj.

"Jistě, muži můj." brouknu už spíš pro sebe a vyletím za ním. "oh, myslíš draku?" uculím se a bez čekání proletím kolem něj a naberu si tak slušný náskok.

,,Ty jeden!'' zasmál jsem a a svištěl si to za ním. Batoh mi dává jistou nevýhodu, ale však já si poradím.

Zasmál jsem se když jsem ho slyšel, ale nehodlal jsem ztratit svůj náskok jen tak, a tak jsem se ani neohlížel. Na druhou stranu, bylo mi ho trochu líto... ale jen trošičku.

Snažil jsem se ho dohnat, ale má křídla jsou o něco těžší, než ta jeho...Já jsem vlastně celej těžší. Hmmm, když poletim spodem, budu doma dřív, než on. S touto myšlenkou jsem se vrhnul mezi stromy.

netrvalo dlouho a všiml jsem si ho pod sebou jak Celkem rychle klesá mezi stromy a tím nabírá rychlost... "Erede!" křiknu na něj. Ihned jsem měl před očima ten den... kdy jsem myslel že je mrtvý. Ten debilní let mezi stromy.. ihned jsem se vrhnul za ním.

Uchechtl jsem se. Asi jsem ho dost překvapil. Vletěl jsem mezi stromy a zvládal, až překvapivě, dobře kličkovat.

mezi stromy jsem zahlédl malou pěšinu, a rozhodl se letěl nad ní, abych tolik neriskoval že se rozmáznu o strom. "Erede, Buď opatrný!" křiknu na něj. Safra, strašně mě děsilo vidět ho takhle kličkovat.

,,Ale neboj se, prosím tě,'' kouknul jsem letmo směrem k němu a švihla mě větev. Syknul jsem a pak se zasmál.
,,Vidíš?''

"Říkám ti, že jestli se ti stane něco vážnějšího, tak tě zabiju osobně!" nafouknu tváře. on si z toho ještě dělá srandu.. hlupák. Ale bude sranda až uvidí tu rudou čáru na jeho tváři, od té větve. heh.

,,To bys nedal,'' zazubil jsem se a vylétl opět nad stromy. Oh, já chtěl vlastně vzít něco té Hině. Před městem jsem tedy svůj let odklonil vpravo.

upřímně jsem si oddechl když vyletěl nad stromy. ihned jsem ho následoval, nyní už jen s úmyslem neztratit ho z očí.

Nakonec jsem zastavil před obchodem a má křídla zmizela.
,,Vyhrál jsem!'' zasmál jsem se, ale pak mi došlo, že cíl je doma. Pf, nevadí

přistál jsem mezi Eredem a vchodem do obchodu, také nechal svá křídla zmizet a chytil ho za límec trika. "Neděs mě už, jinak poznáš mou špatnou stránku." brouknu na oko vážně, než se usměji a pustím ho s polibkem na tvář.

,,Jak já tě vyděsil?'' uchechtl jsem se a podrbal ho ve vlasech. Po chvilce jsem vešel do obchodu.

jen jsem zakroutil hlavou a následoval ho do obchodu, kde jsem ale zůstal stát u vchodu a pozoroval ho, co asi tak pořídí Hině.

Nikdy jsem dívce nic nekupoval. Ale co jsem s Akim a mám přístup i k televizi, tak mám nějaký přehled. Rozhodl jsem se tedy pro bomboniéru a u vchodu měli takové ty balené růže. Tak jsem to vzal. ( Vtipný fakt, Touru chtěl Hině původně dát Bombardér místo té Bomboniéri XD )

Musel jsem se pousmát když jsem viděl co vybral. no a když přišel, chytil jsem si ho za ruku. "podle mě by jsi zvládl být romantický"

,,Chce to hodně kuráže,'' uchechtl jsem se a podrbal se na hlavě.
,,Je to kousek, můžeme pěšky,'' navrhnul jsem.

"Ale prosím tě." uchechtnu se. "Jo, můžeme pěšky." souhlasím a už si ho vedu sebou. cestou jsme si v klidu povídali dokud jsme nedorazili domů.

Když jsem došli k domu, nechal jsem Akiho jít jako prvního. Začíná se zatahovat, takže jsme přišli akorát včas.

Zavřel jsem za Eredem a ze zad mu sundal velký batoh který celou dobu nesl, a šel si rychle odskočit.

Ani jsem nestihl poděkovat a už mizel lulat. Chtěl jsem na něj počkat, abychom Hinu přivítali společně... Venku zahřmělo a já se usmál. Přeci jen to nebude na škodu.

brzy jsem byl zpět a uculoval se.
"myslím že Hina stihla dělat neplechu, zatím co jsme tu nebyli." Šeptnu mu a ukážu na menší bordel v obýváku. Včetně DVOU sklenic a vína. je tedy pravda že tu mohla mít prostě jen kamarádku ale.. nevím. měl jsem tušení že toto není ten případ.

,,Oh bože, můžu rejpat? Prosím prosíiiim,'' zaškemral jsem,jako malé štěně a podíval se na něj. Pak jsem uslyšel dveře z koupelny.

"I když ti to nedovolím, je mi jasný že rejpat budeš." uchechtnu se a stočím pozornost ke koupelně

Vyšla Hina s mokrýma vlasama a v županu. Podívala se na nás a její tvář ozdobil úsměv.
,,Ahoooj,'' zazubil jsem se na ni.

"No ahoj kluci!" usmívala se a ihned nás přišla oba naráz obejmout. "Ahoj Hino." brouknu a objetí samozřejmě opětuji. Pak se ale odtáhla. "Neměli jste se vrátit zítra??" koukne s úsměvem na Ereda.

,,To víš, chtěli jsme tě překvapit. A říkali jsme si, že tu budeš osamělá...Ale jak tak koukám...'' zazubil jsem se od ucha k uchu a podal jí její dárek. Ode mě. Divný.

Hina se uchechtla a pak si překvapeně převzala dárek. "Erede... to.. heh, ty měkneš." usmála se a vděčně ho objala. "Díky. Pojďte ke stolu, brzy bude hotová polévka."

,,Tohle už neříkej. Umím být i tvrdý,'' zachechtal jsem se a mohl cítit Akiho červenou tvář. Usedli jsme ke stolu a já se o něj opřel.
,,Jsi měla rande?''

jakmile to řekl, zrudnul jsem, ale nic jsem na to neříkal a snažil se dělat, že o nic nejde. Usedli jsme ke stolu a Hina uklidila skleničky a lahev od vína. "Nooo~ a co když jo?" Broukne a promíchá polévku. uh, krásně to vonělo.

,,Je to muž?'' vyzvídal jsem provokativně a nadechl se té úžasné vůně.
,,Abych si ho mohl proklepnout, víš jak,'' zasmál jsem se.

"Jasně že je to muž. Ale trochu se bojím aby se náhodou tvé proklepnutí nezvrtlo. Stačilo mi slyšet chudáka Akiho." zachechtala se a já zase zrudnul. "Ale notak.." zabrblám.

,,Nooo...takhle jsem to nemyslel,'' musel jsem se zasmát nad tím, jak zmínila Akiho. Každopádně nám pod nos dala talíře s polévkou, já poděkoval a s chutí se do toho pustil.