Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 59.

- Další nášup lidičky!! x3

Probudil jsem se... byla fakt tma. Potřeboval jsem na záchod. Šel jsem vykonat potřebu a stoupl si k oknu. Něco se blýsklo na obloze a to mě zaujalo.

Schoulil jsem se co nejvíce do klubka jak mi náhle začala být zima. Myslím že jsem se i trochu třásl.

Chvíli jsem zíral na oblohu a pak zavrtěl hlavou. Šel jsem zpátky, sedl si na postel a položil ruku Akimu na hlavu. Začal jsem ho hladit ve vlasech a přivřel jsem oči.

Usmál jsem se a probudil, když mě cosi začalo příjemně šimrat na hlavě. "Mhh.. jakto že nespíš..?" Broukl jsem ospale a mírně se protáhl. Chvíli jsem na něj koukal a pak se natáhl pro polibek.

Sehnul jsem se a políbil ho. ,,Šel jsem na záchod a... jen nad něčím přemýšlím." Nad někým... ten hajzl.

Zkoumavě jsem se na něj zadíval a chytil ho jemně za ruku. "Tebe něco trápí.. že Jo?" Posadil jsem se pořádně a objal ho.

,,He? Jak jsi na to přišel?" Zamrkal jsem zmateně a pak se podíval jinam a odfrknul.

"Erede, ty víš že mi to můžeš říct." Stiskl jsem ho o trochu víc a přivřel oči. "Nechci aby jsi se trápil."

Opřel jsem mu bradu o rameno a oddechl. ,,Stala se ze mě sexuální hračka," řekl jsem na rovinu.

"C-Co?!" Nejdřív mě to zděsilo a překvapilo. Přeci jen, kdo by měl odvahu na to, udělat si z něj loutku? Ale pak mě to... Naštvalo... Co naštvalo? Nasralo! Sám jsem se nepoznával ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Ered mi zachránil život už tolikrát. Jsem mu dlužný a navíc ho miluju. To mu nikdo dělat nebude!! Zlostí se mi zalesklo v očích. "Kdo..?" Šeptl jsem tiše se zlostí v hlase.

,,Démon vyšší moci... Prostě... Musím to dělat, abych tím ochránil tebe. Pokud to odmítnu... přijde tě osobně zabít," zašeptal jsem a zavřel oči.

On mě využívá k tomu aby vyhrožoval Eredovi?! "No tak to ne!" Prudce jsem vstal a dupal si to do kolečka. "To nebudeš dělat! On ti to nebude dělat! Ne!" Dupnul jsem si a zastavil se s pohledem upřeným na něj. "Jen ať přijde.." skřípnul jsem zubama.

,,Na to zapomeň!" Vstal jsem a chytil ho za ramena. ,,Dantalion nemá city... Jasný? A ja na něj nemůžu ...nic..."

Díval jsem se mu se zamračením do očí a nehodlal ustoupit. "Je mi jedno že nemá city! Jde to vidět když ti tohle dělá! Pokud přijde, můžu zaútočit..!" Vrčel jsem ale po tvářích mi už stékali slzy. Tak moc mi bylo líto že si to musel prožít...

Chytil jsem ho za tváře a lehce s nim zatřásl. ,,Aki! Je to falešný Bůh, jeden z nejmocnějších... Jasný?! A ty to nebudeš riskovat. On toho nechá..."

"nnnh..!" Vyškubl jsem se mu. "Ty jsi taky zabil Katsua!! Serafína!! A já se nemůžu postavit nikomu?! Ani když ti chci pomoct?! Když tě chci chránit?! Nechci aby ti to dělal!! Nechci aby jsi to prožíval!!!" Rozkřičel jsem se, slzy mi tekli proudem a aniž bych si toho všiml, můj přívěsek kříže začal mírně zářit a vznášet se.

,,Posloucháš mě?! Jestli se ti něco stane, tak to nezvládnu!!!" Křikl jsem a pak udělal krok zpátky. Co tak najednou?

"A já mám nečinně přihlížet?! Mám tady pokaždé, když budeš pryč, sedět na prdeli s pocitem že tě někdo znásilňuje a že ty se necháš jen kvůli tomu, že nechceš aby šel po mě?!" Soptil jsem ale pak můj pohled padl na okno. Se zděšením jsem zjistil, že za ním jsou čtyři Serafíni a... Pak jsem se Koukl na svůj přívěsek který zářil stále víc. "Erede, zmiz odsud!!!"

,,Do piče už!" Zavrčel jsem a vyběhl z pokoje. Otevřel jsem okno v kuchyni, roztáhl křídla a okamžitě se dostal nad střechu. Co mu jako chtějí udělat?!

Strhnul jsem si z krku křížek ale než jsem ho stihl zahodit, Serafíni ho ovládli a tak mě v něm uravřeli. Pak už jsem jen cítil jak přívěsek vzali a odletěli.

Už jsem jen viděl, jak ty krocani odlítají. Sletěl jsem dolů a dřepl si do okna. ,,Co to bylo?"

Odnesli mě až před radu kde mě dosali z přívěsku, ten zničili a mě spoutali ruce i nohy. Už jsem se nesnažil moc bránit aby to pro mě nebylo ještě horší.. "Hajime Aki, jsi obviněn ze zneužívání svých vědomostí, pomoci démonovi v léčení, vraždy Serafína Katsua a zrady svého poslání i Pána. Bez protahování procesu tě nyní postavíme před nejvyššího a on rozhodne o tvém osudu." Zašklebil se a mě z toho přejel mráz po zádech. Během chvilky jsem klečel před svým pánem s hlavou pokorně skloněnou.

,,Aki?!" Křikl jsem a šel dovnitř. ,,Ale to ne..."

,,Erede?" Objevila se ve dveřích Hina. Přišel jsem k ní a pomalu, hodně pomalu jí objal.

Tohle bylo naprosto poprvé co jsem svého pána neobdivoval ale bál se ho. Proces neměl být zrovna moc dlouhý ale přišla spousta andělů. "Hajime, byl jsem obeznámen s tvými prohřešky proti našim pravidlům. I s tím, že jsi se dal dohromady s jedním z těch odporných hříšníků. To nebudu tolerovat." Zavrčel a luskl prsty. Přišel Anděl Smrti.. i přes to, že nepatří k Serafínům, je že všech andělů nejsilnější a jako jediný ze všech má hnědá křídla. Tiše jsem polkl a doufal že to není až tak moc zlý...

,,Kde je Aki?" Zeptala se překvapeně a já na sucho polkl.

,,To nevim... Ale vrátí se... Nevím kdy." Teda snad...

Anděl Smrti ke mě přistoupil, položil mi ruku na hlavu a donutil mě vyvolat má oškubaná křídla. V davu to nehezky zašumělo. "C-Co mi uděláte?" Šeptl jsem a zvedl k němu pomalu oči. "Potrestám tě." Odpověděl mi hlubokým hlasem a vyvolal svou zbraň.. ani nevím z čeho.. byla to bílá kosa s černým ostřím. Její špičku mi přiložil na páteř a já zalapal po dechu.

Sedl jsem si na postel a Hina vedle mě. ,,Abych řekla pravdu... Ze v začátku jsem se tě bála, ale teď tě mám... Fakt dost ráda," zašeptala do ticha.

,,To radši ani neříkej... zrovna jsem přemýšlel nad tím, že jsem dlouho nebral energii z lidí," podíval jsem se na ní a mrknul. Nechtěl jsem myslet na to, co se teď Akimu může dít.

Kosa se zvedla do vzduchu, mé oči se zalili slzami a pak se kosa v prudkém máchnutí snesla na mou páteř....

- Tak... co k tomu říct? konec? možná :3

bohužel, na tuto kapitolu nemám ani jeden obrázek XD aach jo

Jinak mě i Toutua moc potěší hvězdičky i komentáře ;3