Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 56.

-Pištěte a jásejte!!! Mám pro vás další díl!! ;3

Pevně jsem se ho držel, celou dobu měl zavřené oči a dýchal těsně u jeho krku. Ta vůně mě tak uklidnila že jsem mu ke konci cesty usnul.

Donesl jsem ho domů a rohem zazvonil, aby mi Hina přišla otevřít. Když otevřela, její pohled byl pěkně vyděšený.

Spal jsem naprosto klidně bezesným spánkem a podvědomě se tiskl ke zdroji tepla.

Odnesl jsem ho do pokoje a opatrně ho položil na břicho, přičemž jsem ho přikryl teplou peřinou. ,,Až se vzbudí, budeš mi s ním muset pomoct," šeptl jsem na Hinu, když jsem zavíral dveře.

Nevím jak dlouho jsem spal ale když jsem otevřel oči, byl jsem v posteli a v teple. Úlevně jsem oddechl, protože jsem si myslel, že se mi jen zdála noční můra ale když jsem se pokusil zvednout, zaskučel jsem bolestí a zas si lehl. "Ne..." Šeptl jsem a schoval tvář do polštáře.

Ségra mi někam odletěla... Snad si ke mně zase najde cestu. Šli jsme zpátky do pokoje, kde už byl Aki vzhůru. Sedl jsem si na postel a pohladil ho po hlavě.

Překvapeně jsem zvedl hlavu a se zaslzenýma očima se koukl, kdo to je. Ulevilo se mi když jsem zjistil, že to je Ered ale stejně jsem se cítil strašně... Tak zneužitě...

,,Teď tě trochu umyju... Tak zatni zuby, ju?" Pousmál jsem se a pomalu z něj stáhl deku.

Jen lehce jsem kývl a nechal ho aby se mnou udělal, co je třeba. Stejně bych nezvládl protestovat..

Stáhl jsem mu kalhoty, na kterých byla už zaschlá krev a vzal houbičku, kterou jsem si přinesl i s kýblem.

Dal jsem si ruce na oči a snažil se nevnímat to, jak strašně teď vypadám... celý poškrábaný a pokousaný.. ale Ered se o mě staral. Tak moc ho miluju.. "děkuju.." Šeptl jsem.

,,Už ti nikdo neublíží..." zašeptal jsem a začal ho pomalu umývat. Vypadal strašně... To je tak, když má v sobě někdo stoprocentní duši démona.

Chvíli jsem mlčel Ale pak se zase rozbrečel. "J-Já ho.. nepoznal.... Jak j-sem to .. mohl nepoznat..? Vž-dycky jsem... Démona po-znal.." vzlikal jsem a připadal si jako naprostý idiot.

Je dost možný, že za to můžu já. ,,Nedávej si to za vinu," usmál jsem se a vyždímal houbu. ,,Nebreč... Prosím..."

Po potáhl jsem a trochu se uklidnil. "Jen... To ne-chápu.. chodil tam .. dva týdny a.. já nic nepoznal..." Vysvětlil jsem. Kdybych na to nepřišel dva dny ale.. dva týdny je moc..

,,To vypiluješ... ale teď na to nemysli..." zašeptal jsem a usušil ho.

"dobře.." Šeptl jsem a občas sykl když mě nějaký škrábanec zapálel.

Klekl jsem si na zem vedle postele tak, abych mu viděl do očí a pohladil ho po tváři . ,,Bude to dobrý..."

Byl tak hodný.. nedalo mi to. Musel jsem se Pousmát a kývnout. "Moc děkuji za pomoc... Lásko."

,,Za málo," pousmál jsem se a dal mu pusu na čelo. ,,Chceš teď chvíli odpočívat?"

Už jsem chtěl říct že ano ale zakručelo mi v břiše. Lehce jsem zčervenal a Koukl na něj. "No.. nebylo by něco malého k jídlu..?"

,,Něco ti seženu," pohladil jsem ho po hlavě a s křupnutím kolen se zvedl. Cestou jsem vzal i ten kýbl.

Jen jsem kývl a když odešel, pomalu jsem se přetočil na záda. Skousl jsem si bolestí ret a když to trochu odeznělo, oddechl jsem. Nechci z toho dělat něco víc.. trochu bolesti přežiju.