Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 27.

-Daaalší papůů pro čtenáááře!! :D

,,Hm...dlouho jsem nic takového nedělal. Můžu se o to pokusit ale...no...uvidíme," promnul jsem si bradu a svraštil obočí . ,,Zvládneš se s tím vyspat?" Mám takový dojem, že pokud se mi to nepovede, tak chlapec nebude mít klidné spaní.

"Já nevím... Ještě jsem zlomené křídlo neměl... ale když budu spát na břiše mělo by to být v pořádku. Snad..." Pousmál jsem se. "Dám ti potom jeden amulet." Uculil jsem se lehce.

,,Uvidíme..." pousmál jsem se a lehce ho políbil. ,,Dobře..." nemám o amuletech nejmenšího tucha... třeba mě to zabije, kdo ví. ,,A... co teď? Budeme tady pořád jen tak stát v chodbě?" zakřenil jsem se.

Musel jsem se usmát. "Ne. Jsi můj host." Chytil jsem ho za ruku a pomalu ho odvedl do obýváku kde byli holky. Stále jsem ho držel. "Yuki, měli by jste jít spát do pokoje. Pomůžeš Hině?" zeptal jsem se. "Jasně. A děkuju Aki. A... Tobě taky." Usmála se na Ereda. Hina nám už na tom gauči spala takže se do hovoru vůbec nezapojila. Chudinka moje. Musela se tak bát. Yuki jí pomalu vzbudila a s ní odešla do jejich pokoje. "Vidíš? Nebojí se tě." Usmál jsem se na něj.

Nemluvil jsem. Nemohl jsem... byl jsem lehce překvapený. A možná i... šťastný? Podrbal jsem se za krkem a pak se podíval na Akiho. ,,Ty brýle musely být drahé... Klidně seženu nové." odfknul jsem.

usmál jsem se a dal mu ruku na tvář. "Jsi hodný. Ale to nemusíš. Někde ve stole má náhradní." Stáhl jsem si ho k sobě níž a dal mu pusu. "Pomůžeš mi s tím křídlem?"

,,Jo pomůžu... sedni si... a otoč se." Vydechl jsem a pousmál se. Pořád se cítím mizerně. Pokud má démon spatnou náladu, jen tak ho nepřejde.

"Moc děkuju. Za vše..." Posadil jsem se rovnou k němu natočený zády. Dost se bojím toho srovnávání kostí...

,,Za nic..." oddechl jsem a chytil křídlo. ,,Snaž se neřvat." Nahmatal jsem problém a začal kosti rovnat. Zkusil jsem použít svojí energii, abych to trochu umrtvil.

Tiše jsem sykl když to křídlo chytil. "To ti nevím..." Šeptl jsem a pak jsem už bolestí zatínal zuby a dýchal trochu trhaně. Strašně to bolelo a pak.. "P-Přestávám ho cítit!!" Vypískl jsem v panice. Nedocházelo mi že to dělá on...

,,Neblbni, snažím se o to, abys to necítil." uchechtnu se a pokračuju v práci. Jestli něco pokazím, tak ho doživotně zmrzačím. A kdo by chtěl vidět létat anděla... víceméně... zkrypleně. Z té představy jsem se každou chvilku uchechtával a snažil se nevyprsknout.

"A-Aha..." Zrůžověl jsem. Opravdu mi to nedošlo.. "Co je? Tak jsem se lekl. No a?!" Nafoukl jsem tváře a lehce se zamračil. On se mi chce normálně smát!

Začal jsem se potichu smát... pak hlasitěji... až jsem to nevydržel. Křídlo jsem zafixoval perfektně, mám právo se tlemit. Dal jsem si ruce na obličej, aby mě neviděl se smát... s úsměvem nevypadám dobře.

Tak, teď s tím nesmím ani hnout! "Co je?" Otočil jsem se na něj s nechápavím úsměvem. Počkat... On se směje. Musel jsem se uculit. "Dej pryč ty rucéé." Přemlouval jsem ho ale zároveň se pokusil mu je dát pryč sám.

,,Nedám!" bránil jsem se a tlemil se dál. Bože... ta nálada... je najednou tak... dobrá. Už mi z toho skoro slzely oči.

"Prosííím" Začal jsem se chechtat a s vypětím sil mu začal pomalinku dávat ruce od pusy. Jsem zvědavý jestli to zvládnu když je takový namakanec.

Podařilo se mu sundat ruce z mého obličeje. Byl jsem vysmátý a moc jsem se nebránil... Už mě docela bolelo břicho z toho smíchu.

Joo!! zvládl jsem to!! A... ten úsměv je úžasný... Jen jsem se na něj zasněně díval... a usmíval se. "Směješ se úžasně, a smích ti sluší." Broukl jsem.

,,A- pf!" Lehl jsem si na břicho a přestal se chechtat. ,,To vůbec není pravda," prohodil jsem a nafoukl se.

Zasmál jsem se a položil se břichem na něj. "Líbí se mi." Zašeptal jsem mu do ucha na kterém přistála následně má pusa.

S úsměvem jsem vydechl a zavřel oči. ,,Jsem... nějak unavený..." zamžoural jsem a zívnul.

"Tak si pojď lehnout do pokoje. Spaní je připravené." Vstal jsem z něj a nabídl mu ruku abych mu pomohl na nohy.

Chytil jsem se jeho ruky a zvedl se. ,,Můžu spát s tebou?" promnul jsem si oči a zamrkal.

"Jako... v jedné posteli?" Usmál jsem se natěšeně. Juuuuuj! Budu... mít vlastní topenííí.

,,Ano... jako v jedné posteli," pohladil jsem ho po tváři a snažil se jen lehce pousmát. Chci spát vedle něj...

"T-Tak jo!" Poskočil jsem ale hned na to jsem zarazil pohled do země. Ale usmíval jsem se. "Tak pojď.." Chytil jsem ho za ruku.

Ruku jsem mu stisknul a následoval ho do ložnice. ,,Jsi z toho nějaký nadšený, nebo se mi to zdá?" pousmál jsem se. Kdo by chtěl dobrovolně v posteli démona?

"N-No... Nezdá.." Přiznal jsem se. Počkal jsem až si lehne s úmyslem lehnout si pak na něj.

Zalehnul jsem do postele a dal si ruce za hlavu. Pousmál jsem na Akiho a oddechl. Zítra... bych asi neměl chodit ven. Je tady riziko, že mě napráskali a půjdou po mně.

Usmál jsem se a opatrně se položil na něj. Nechceme mu přece zabořit koleno do břicha. Spokojeně jsem se uvelebil na jeho hrudi a zavřel oči. Snad mu tohle nevadí...

Zavřel jsem oči a začal ho vískat ve vlasech. Nechápu jak se tohle vůbec může dít. Políbil jsem ho do vlasů a pak zívnul.

Spokojeně jsem zamručel a po chvilce mu věnoval lehkou pusu na krk. "Dobrou. Miluju tě." Taky jsem zívl. Netrvalo mi vůbec dlouho abych usnul. S tím jak mě hřál a jak jsem byl z dneška vyčerpaný by bylo nemožné zůstat vzhůru.

Neodpověděl jsem mu... protože jsem usnul. Ze zajímavé být... v posteli zalehnutý chlapem. Do kterého jsem mimo jiné zamilovaný. Spal jsem docela tvrdě, aspoň mi to tak přišlo.

Spal jsem spokojeně celou noc. Tlukot jeho srdce byl mou novou noční melodií a ráno, opět velmi brzy, jsem se probudil. Ale zůstal jsem na něm bez hnutí ležet protože ještě spal a já ho nechtěl vzbudit. Navíc, bylo hezké pozorovat jeho spící tvář.

Pomalu jsem se budil. Zamžoural jsem očima a pak mi došlo, že na sobě mám pořád Akiho. Položil jsem mu ruku na hlavu a podrbal ho.

-A zas konec :3 další ráno. Vždyť to znáte :D