Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 24.

-Další dávka!!! Puťa puťa! xD

,,Napadená žena na místě zemřela. Pachatel se na místě porval s policií a poté z místa činu utekl. Kam ale utekl, to nám není známo. Podařilo se však zachytit jeho snímek. Kdyby měl někdo nějaké informace, volejte na naší linku." Zamračil jsem a zatnul pěsti a prohlížel si snímek.

Došel jsem do obýváku a posadil se vedle něj. Všiml jsem si že na televizi je nějaká fotka ze zpráv a že jemu se to asi moc nelíbí. Opatrně jsem ho chytil za ruku. "Erede..? Děje se něco?" Zeptal jsem se opatrně.

,,Kante...," zaskřípal jsem zubama a zatnul pěst tak, až mi naběhly všechny žíly na ruce.,,Ten zmrd nás hodlá prozradit nebo co?!" Vytočil jsem se a prudce vstal.

Dost jsem se ho lekl takže jsem sebou škubl do strany. "C-co chceš dělat..?" Bojím se o něj..

,,Ten kokot." Žíly mi naběhly snad všude, kde to šlo. Pomalu jsem se měnil do své úplné démoní podoby a naštvaně jsem supěl. Najdu ho a vyříkáme to. ,,Do hodiny jsem zpátky..." zasyčím a hned nato zmizím z domu.

Tak jo, teď se bojím jeho. Strach zas opadl když urychleně zmizel. Snad bude v pořádku a hlavně v klidu až se vrátí... Opravdu je děsivý když je naštvaný... v duchu jsem si vynadal za to, jak jsem se zas nechal ovládnout strachem. Řekl mi přece, že mě miluje... musím se toho strachu zbavit! Řekl jsem si a šel do kuchyně hlídat to kuře.

Obrovskou rychlostí jsem se řítil mezi domy a hledal. Celou dobu jsem měl zatnuté ruce v pěst a pak jsem prudce přistál v jedné z ulic. ,,Kante!!!" Zavolal jsem.

Zpoza rohu se vynořila postava. ,,Tvůj chraplák bych poznal všude, Erede."

Pořád jsem koukal do trouby. Pravidelně kuře poléval. Koukal na hodiny. "Proč mi to utíká tak pomalu..?"

,,Kante... co kurva zase vyvádíš?" Zasyčel jsem a přiblížil se k němu.

,,Nemůžu lovit, kde jsou okolo lidi?"

,,Ne ty idiote!" Začal jsem prudce oddechovat a jednu jsem mu rovnou vrazil. Musel to čekat, protože se z jeho náušnice stala dýka a řízl mě do tváře. ,,Kante!"

Nakonec jsem si zašel do pokoje pro knihu kterou jsem začal číst abych se uklidnil a moc nemyslel na to, co by mohlo být. Dokonce jsem si ani nevšiml že přišla Hina která mě zezadu objala kolem krku. "Ahoooj." Broukla a dala mi pusu na tvář. "Ahoj. Jsi doma brzy." Usmál jsem se a pusu na tvář jí oplatil. "Chtěla jsem ti udělat radost a něco uvařit ale jak vidím, už si vaříš sám." Uchechtla se.

Heknul jsem a couvnul. ,,Nechci konflikt. Ale varuju tě...prozradíš nás, a nedožiješ se dalšího dne," odfknul jsem a letěl pryč. Nový rekruti byli vždycky na hovno. Tak jako já kdysi. Přistál jsem před domem, ale bylo zamčeno. Správný démon by to vykopl...ale já zazvonil.

Povídali jsme si o tom, jak se měla v práci když v tom nás vyrušil zvonek. "Půjdu otevřít." Usmál jsem se a odešel z kuchyně k vchodovým dveřím. Odemkl jsem a otevřel. "Konečně jsi- co se stalo?" Zarazil jsem se když jsem viděl jak mu z tváře teče krev.

,,Kante..." vydechl jsem a sáhl si na teplou krev, která tekla po moji tváři. ,,Trochu mě seknul, nic víc v tom není," odfknul jsem. ,,O-ona už je doma?" Zamračil jsem se když jsem vycítil přítomnost člověka.

Dal jsem mu ruku na tvář a pak se trošku zasekl. "Uhm... jo, je doma. Přišla dřív... Vadí to?" Sklopil jsem trochu pohled a ránu na tváři mu utřel. Teď mu to nemůžu vyléčit. Ještě by nás někdo viděl.

Zavrtěl jsem hlavou a odkašlal si. Všechno bude v pohodě, pokud se nějakým způsobem nedotkneme. To už bych luciferužel nezvládl.

"Tak pojď." Chytil jsem ho za předloktí. "Budeš chtít... přespat?" Zeptal jsem se ho tiše ještě než jsme vešli do kuchyně.

,,Jo... rad bych," usmál jsem se a podrbal za krkem a pak mi hlasitě zakručel žaludek. Když řeknu, že si půjdu ven zalovit, asi neudělám ten nejlepší dojem. Zrudnul jsem a lehce se zamračil. Snad poprvé v životě.

Trošku překvapeně jsem se na něj podíval když mu tak hlasitě zakručelo. On se červená?! červená se! Raději jsem na to ale nic neříkal a jen se víc usmál. V kuchyni jsem ho posadil ke stolu. Hina seděla naproti němu. Jak je jí vlastní, energicky ho pozdravila a já nám rychle nandal jídlo. Eredovi jsem dal ale větší porci než nám. Nedivil bych se ani kdyby si přidal. "Dobrou chuť." Popřál jsem.

,,Děkuju," zamumlal jsem a při jídle po očku se díval Hinu. Měl jsem nutkání natáhnout si nohy, ale měl jsem je zasunuté pod židlí, aby nedošlo k fyzickému kontaktu. ,,Máš to dobrý Aki..."

"Děkuju... Snažil jsem se." Sklopil jsem trošku oči ale hned je zas zvedl a s úsměvem upřel na něj. Hina dojedla vcelku rychle a začala být zvědavá. "Kdo ty vlastně jsi? když nepočítám to prvně, tak jsem tě ještě neviděla." Usmála se.

Pomalu jsem polknu a pak se lehce zamračil. ,,Jsem Ered... já... uhm... nejsem odsud. A s...Aki se znám no... ze střední," mlel jsem to, co mě zrovna napadlo. Byl jsem rudej jak rak. Démon vstoupí do baráku k člověku a andělovi...a je z něj rak. To přesně jsem nechtěl.

Hina se lehce uchechtla když ho tak poslouchala a já jsem se nedokázal neculit. "Vidím že ti to moje vyptávání asi není zrovna příjemné. Ale očekávej že si s tebou brzy pořádně pokecám. Jo a Aki? Nebude vadit když ještě uteču za kámoškama když jsi teda uvařil ty, že ne?" Usmála se jako andílek. A že vím o čem mluvím. "Jasně, Jen běž. A pozdravuj." Povolil jsem. "Jsi nejlepší." Usmála se, rychle po sobě umyla a ještě před odchodem mi dala pusu na tvář kterou jsem jí oplatil. Jako vždy.

Vydechl jsem a založil ruce na prsou. ,,Líbí se ti mé utrpení?" zvednu obočí a olíznu rty, abych je navlhčil. Co budu dělat, až se jednou neovládnu a zaútočím na ní? Pf...co já. Co udělá Aki? Poprvé v životě jsem přemýšlel nad tím, co by kdyby. To mi prostě není podobný.

Lehce jsem se uchechtl a dal mu ruku na rameno. "Neber to tak vážně. Jsme jako sourozenci. Navíc ona kouká po jednom jejím kamarádovi z práce. Tak se neboj." Ujistil jsem ho.

,,Pf..." odfknul jsem, našpulil pusu a podíval se do strany, přičemž mi pár vlasů spadlo do tváře. Pořezané tváře. Zoufale jsem vydechl a zavrtěl hlavou.

Těch pár vlasů jsem mu z tváře odhrnul a zadíval se na něj. "Chceš to vyléčit?" Zeptal jsem se ale aniž bych počkal na odpověď, nechal jsem si ze zad vystoupit křídla. Svá... pošpiněná křídla... Neměl bych se tím tak zabývat. Hold se stalo.

,,Co máš s křídlama?" přivřel jsem oči a vydechl. Můžu za to já? Po chvilce jsem oči zavřel a nechal ho dělat, co chce. Necítím se vůbec dobře...

"Nic to není. Jen jsem měl hold smůlu..." Řekl jsem lehce posmutněle, přiložil ruku na jeho tvář a ránu vyléčil. "Tak. A je to." Usmál jsem se když už jsem s tím skončil.

-Další zas večer ;3 zatím pa!