Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 60.

-Po tejdnu vám opět přináším další díl :3 Užijte si ho!

Prudká bolest a... Tma.. myslel jsem že.. mě zabil ale.. občas jsem ucítil něco jako.. dotek, dloubnutí a pohlazení.. což by byla blbost kdybych zemřel tak.. co se stalo?

Podrbal jsem jí na hlavě a pak mi zakručelo v břiše. ,,Máme něco k jídlu?" Usmál jsem se na ni.

,,Něco udělám," Zvedla se a odešla.

Občas jsem zaslechl hlasy.. ne. Jeden hlas. Nemohl jsem si vzpomenout komu patří a ani jsem mu nerozuměl... Navíc jsem měl pocit, že ztrácím pomalu pojem o čase..

Tři dny a on nikde... Bál jsem se. Hina si dala kvůli tomu volno v práci a chtěla zavolat policii, což jsem jí vymluvit, stejně by ho nenašli. Večer co večer jsem ležel v jeho posteli. Ani jednu noc jsem nespal, tak jsem se vydal na lov energi.

Za celou dobu co jsem vnímal jen jakési doteky a zvuky, už jsem vůbec nevěděl co si mám myslet. Jsem kurva mrtvý nebo živý?! Pak se mnou ale něco hodně silně zatřáslo a já se probudil. Strašně mě bolela záda i břicho a to mi vehnalo slzy do očí. "No konečně. Už jsem myslel, že tě přeci jen dodělám." Zabručel hluboký hlas a tak jsem se za ním otočil. Havraní, rovné vlasy až na ramena. Zářivě zelené oči s náznakem... Fialového protkání. Svalnatá, vysoká postava a.. hnědá, opěrná křídla.. Anděl Smrti?! "E.. c-co!?" Začal jsem plácat jedno přes druhé dokud mi nezacpal rukou pusu.

Zabil jsem asi sedm lidí, pro dnešek stačí. Sedl jsem si na střechu kostela a pozoroval blížící se bouřku. Zkurvený podzim.

"Prosím tě, mlč." Zabručel a otočil se k... Ohni s kotlem..? Víc jsem se rozhlédl kolem sebe a tím zjistil, že jsem v nějaké malé chatce. tady asi normálně žije... Na břiše jsem měl krvavé obvazy a.. na mých křídlech už začala růst pírka ale... Byla tmavě šedá s.. rudými odstíny a.. Na hlavě jsem si nahmatal malé, špičaté rohy.. jsem Zatracený... "Nesmutni. Pán tě chtěl bez okolků zabít." Ozval se.. on, a já se na něj podíval. "Tak.. jak? To ty? Proč..?"

,,Jsi v pohodě?" Uslyšel jsem za sebou hlas. Otočil jsem se a viděl Kanteho.

,,Co tady děláš?" Odsekl jsem.

,,Není to příjemný...Než si zavolal tebe, byla to moje práce." Sedl si vedle mě a vydechl.

"Protože jsi jen zamilovaný." Odpověděl a i když jsem mu neviděl do tváře, šlo slyšet, že se usmívá. "Jak to víš..?" Pomalu jsem se na lůžku posadil a zatnul zuby. Vsadím se že pod obvazy mám nehezkou ránu... "Ten tvůj střelenej kamarád mi to řekl. Byl úplně zoufalý. Řekl mi úplně vše." Otočil se na mě a dal mi do rukou misku s gulášem který vařil v tom kotli. "Já... Děkuju.."

,,Láska je slepá. A promiň," zašeptal a hned na to zahřmělo. Překvapeně jsem se na něj podíval a svraštil obočí. ,,Za co?"

"neděkuj mě ale tomu kamarádovi. Navíc, k smrti máš ještě daleko." Broukl a taky si nandal jídlo. Hned na to mi podal lžíci. "Jak se jmenuješ?" Podíval jsem se mu do očí. " Jsem Tato." Odpověděl prostě a začal jíst.

,,Prostě za všechno," pousmál se a odletěl. I ségra je fuč... To jsem dopadl. Bez Akiho jsem nikdo, to už jsem zmiňoval. Hina se bojí jako blázen, ja se bojím... Co... co když už se mi nevrátí?

V tichosti jsme dojeli a mé myšlenky se pořád upínali na Ereda. Snad je v pořádku ale.. "Tato? Jak dlouho tady jsem?" Zeptal jsem se. "Tři dny." Odpověděl a já vykulil oči. "Tři dny?!" Vyjekl jsem nevěřícně. "Musím domů!"

Zajel jsem si prstama do vlasů a dlaň jsem měl opřenou o čelo. Zavřel jsem oči, zatnul zuby a nechal slzy téct po mé tváři. Je pryč... Určitě. A je to moje vina! Kvůli mně ho... Ode mě odvedli... Bez něj tu být nehodlám.

"jsi ještě ve špatném stavu." Podíval se na mě ale já na to nedbal. "Musím. Domů!" Dupnul jsem si a on tedy kývl. "Fajn. Ale žádné hlouposti. Udržet tě při životě bylo složitý." Vzal si bundu, klíče a mě dal nějaký teplý kabát. Pak jsme šli ven a... On má motorku?!

Ještě jsem chvíli nechal slzy téct po svém obličeji a pak jsem se zvedl. Jen jsem vyklepal křídla, složil je k tělu a skočil dolů. Těsně před dopadem jsem ale křídla roztáhl a projel se o zemi. Pojebanej pud sebezáchovy. Oddechl jsem a sebral se ze země.

Nasedli jsme a jeli ke mě domů. I přes mé pokusy přesvědčit ho, aby zrychlil, jel v klidu ale když už jsme byli před domem, na motorce mě neudržel. "Hej! Dávej pozor!" Křikl, když jsem málem spadl.

Podíval jsem se na prsten a zamračil se. ,,To by šlo..." zamumlal jsem. Za chůze jsem ho vyhodil do vzduchu a do rukou mi dopadla moje kosa.

"Eredeee!!!!! Hinooooo!!!" Křikl jsem z plných plic když jsem se nemohl dostat do domu protože bylo zamčeno. "Jsem zpátky!!! Notak! Potřebuju otevřít!!" Zabušil jsem.

Zastavil jsem se a prohlížel si její ostří. ,,Připravila jsi mě o život jednou... Můžeš znova. Dokážeš to?" přejel jsem po ostří prstem a trochu se řízl. ,,Dokážeš..."

"Cítím sebevražedné myšlenky.." ozval se Tato a prudce vzlétl. "Kam letíš?!" Křikl jsem. "Zjistit a zabránit tomu!"

,,Miluju tě..." zašeptal jsem si pro sebe a rozmáchl se, přičemž jsem ostří nasměroval tak, aby se zabodlo do mojí hrudi. ,,Bon Voage..."

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Obrázek od natyanimeart

- Opět moc děkuji za obrázky a také za jekékoliv komentáře a hvězdičky :3

( Nezabíjejte mě a povinně držte palce Touruovi!!! Má to teď hodně těžký!!! )