Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 55.

- Tak tady máte další díleček který se mi podařilo splácat :D rád bych přidával víc ale to teď asi nepujde. pořád ten samý problém - není dost textu.

Hold muj milovaný Touru-sama má asi dost práce :3 buďme tedy všichni trpělivý a držme mu palce ;3

Jinak přeji příjemné čtení :D

Couvnul jsem no krok a přede mnou přistála nadherná démonka. Černé vlasy s fialovými odlesky a krátkými na krk. ,,Reiko?" Zašeptal jsem zmateně. Moje sestra... to nemůže být ona, prostě ne!

Náhle mi položil ruku na čelo a opět se ušklíbl. Hlava mě rozbolela a tak jsem zavřel oči. "To je zajímavé.." broukl najednou a abych zjistil co se děje, otevřel jsem oči ale... Už nademnou nebyl Avor ale Ered. Mé srdce se uklidnilo, ale zapojil se mozek. Jak je to možné? "Aki, zlato. Už je pryč. Neboj se." Promluvil a já se opravdu uklidil.. jenže to byla chyba a to jsem pochopil teprv když můj pohled sjel na jeho rameno probodnuté rohem... To není Ered. Hned na to se se mnou zvedl a hrudí mě narazil na stěnu. "Takže ty to máš rád do zadku? To si užiju." Strhnul mi kalhoty.

,,Erede? Ty jsi v tomhle městě?!" vypískla a pevně mě objala. Projel mnou hřejivý pocit a objetí jsem jí opětoval, Pak mě ale nepříjemně zamrazilo v zádech. Neřešil jsem to a povídal si s Reiko. Pak mě napadalo, že bychom mohli zajít pro Akiho společně. Chci, aby ji poznal. Roztáhli jsme křídla a letěli tím směrem, kde má Aki práci.

Už do mě tvrdě vnikl a bez ohledu začal přirážet. Strašně moc to bolelo.. ne jen to, že mě vlastně znásilňuje... Ale hlavně to, že vypadá jako Ered.. Škrábal mě po zádech a bocích, Kousal silně do krku.. "D-OST!! Přes-taň!!" Snažil jsem se mu vykroutit a nakonec mu podrazil nohu.

Zastavili jsme se před vchodem a proměnili se do lidí. ,,Jen... jedna věc. Je to anděl, takže žádný kraviny."

,,Ty to táhneš s adělem? Hustý, kvůli tobě to nechám být," zahihňala se a já zaslechl řev. Zamračil jsem se a trochu se napnul.

Oba jsme se skáceli k zemi a já spadl přímo před svůj přívěsek. Popadl jsem ho, proměnil ve svou zbraň a otočil se na záda. Tupá strana Naginaty narazila na zem a do tváře mi vystříkla horká krev jak se Avor nabodl, zrovna když po mě chtěl zas skočit. "Ty božská nádhero..!" Zavrčel, Chytil  rukojeť naginaty a rozžhavil jí na vysokou teplotu takže jsem se o ní spálil.. ale nepouštěl ji.

,,Tohle se mi nelíbí, počkej tady," ucedil jsem a v šel dovnitř. Když jsem vešel tam, kde by měl Aki být, nebyl tam. Otočil jsem hlavu a všiml si, že zpod jednoho závěsu tekla krev.

Trhaně jsem dýchal a zatínal zuby abych rozžhavenou naginatu nepustil. On, jako naprostý šílenec se na ní víc nabodával aby mi byl blíž.. už jsem nevěděl co mám dělat aby se ke mě nedostal. Byl jsem hrozně roztřesený a chtěl jsem vidět svého PRAVÉHO Ereda...

Prudce jsem škubnul se závěsem a naskytl se mi děsivý... Možná až nechutný pohled. ,,Co?! TY?!" zavrčel jsem a v tu ránu byla démoní podoba na světě. Chytil jsem Avora za ramena a mrštil s ním o zeď, co nejsilněji jsem mohl.

Všechno to bylo tak rychlé.. v jednu chvíli se mi sápal po krku a v druhou letěl vzduchem i s mojí zbraní v břiše. Ered... Byl tady. Opravdu byl tady. Ten pravý.

,,Nesahej na něj!" Zavrčel jsem mu u obličeje a vyrval mu naginatu z břicha.

Pomalu jsem se přisunul ke zdi, přítahl si nohy k tělu a oškubanýmy křídly se v rámci možností zakryl. Avor zle oddechoval a propaloval Ereda pohledem. Umře... věděl jsem že vykrvácí.. rána byla příliš velká. Mohl by přežít kdyby se na tu naginatu víc nenabodl.. nebyl jsem zvyklý na něco takového a tak jsem raději odvrátil zrak a choulil se v bolestech u zdi.

Chytil jsem ho za vlasy a několikrát s nim prudce praštil o zeď. Sesunul se k zemi s rozkřáplou lebkou a všechno, včetně jeho krve se změnilo v černo-červený prach.

Slyšel jsem ty rány a uměl si představit co Ered udělal. Krev ze země se rozprášila. Tedy až.. na pár kapek. Zmátlo mě to ale pak mi při pohledu na vnitřní stranu stehen došlo, že to bude moje krev. Docela jsem se teď styděl...

Chvíli jsem zlostně oddechoval a pak se uklidnil a klekl si ke němu. ,,Neudělal ti nic?" Chytil jsem ho za tváře a prohlížel ho.

"J-Já myslím že.. nic vážného.." zhodnotil jsem a uhnul mu pohledem. Nejsem si jistý jestli znásilnění patří mezi vážné věci.. přeci jen.. žiju. A jsem relativně v pořádku. Mohlo být hůř.

,,Proč nemáš kalhoty?" Zamračil jsem se a podíval se na jeho oškubaná křídla, která jsem dal opatrně na stranu.

Zaslzeli se mi oči, opatrně, aby to tolik nebolelo, jsem se nahnul k němu a objal ho. Hned jsem se rozbrečel a nechtěl se ho pustit. "Er-ede... Ere... de... Děk-kuju.."

,,Aki... Co ti to provedl..." zavřel jsem oči a stisknul rty. ,,Odvedu tě domů..." Špitl jsem a objetí mu opětoval

"V-v té skříni.. je tam moje.. pracovní oblečení.." Zašeptal jsem a po potáhl. Díky němu jsem se zas cítil v bezpečí..

,,Už na tebe nikdo nesáhne..." Vytáhl jsem mu ze skříně oblečení a zase si klekl před něj. Dal jsem mu ruku na tvář a utřel mu slzy. ,,Už je dobře."

Chytil jsem jeho ruku na mé tváři a Pousmál se. "Moc děkuji.. jsi můj hrdina. Miluju tě.." moc jsem se chtěl obléct ale bál jsem se, že když se postavím, bolest zadku mě zas pošle k zemi. Už takhle jsem měl co dělat abych nebrečel kvůli té bolesti..

,,Už ti nikdo neublíží... Pojď, pomůžu ti," pousmál jsem se a pomalu mu pomohl na nohy. Snažil jsem se ho podpírat... Jednou si u něj někdo rozepne poklopec...

"Děkuju.." Šeptl jsem a zrudl když jsem ucítil jak mi další kapky krve stékají po nohou. Snažil jsem se to nevnímat a téměř celou vahou jsem se o něj opíral. Už chci domů...

,,Někdo jenom pomyslí na to, že tě vojede, dostane se pod ruku mně," procedil jsem skrze zuby a pomohl mu se obléct. ,,Doma se o tebe postarám líp... Ale dej si pár dní volna."

Na to jsem mu jen přikývl a pověsil se mu kolem Krku. Jestli mu bude chtít někdo ublížit, udělám vše pro to, aby na to rychle zapomněl.

Roztáhl jsem křídla a vynesl ho ven. Zamračil jsem se a vyletěl nahoru. V tomhle stavu musí být doma co nejdřív.

- Další zas někdy jindy :D ahooj!!!