Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 77.

Jako malou omluvu za předchozí pauzu, tento týden přidám ještě dvě další kapitoly :D tak snad mi bude aspoň z části odpuštěno xD
-----------------------------------------------

,,Co se...Proč jsem...já neto...ne...'' přišel jsem k sobě. Slíbil jsem mu, že to neudělám...Že se to nestane...Jak se n něj teď můžu podívat, když jsem ho pět sekund zpět chtěl zabít??

díval jsem se na něj prakticky bez mrknutí. Asi už smířený s tím co přijde. najednou se ale jeho oči změnili.. pomalu ale ano. Dal jsem ruku na jeho ránu, a vyléčil ji.. Ale zůstal jsem ležet a uhnul pohledem.

Syknul jsem a pak se za žebra chytil. Další jizva do sbírky.
,,Aki já...Musíme zmizet,'' zvedl jsem ho na nohy a rozhlédl se okolo, zda nás někdo nechce překvapit

Nechal jsem se zvednout a co nejvíce se zakryl křídly ve snaze zahřát se a tolik se neklepat.. "E-rede.. nemůžu už v tomhle počasí letět.." zadrkotám zuby.

,,Sakra...'' hlesl jsem, popadl ho do náruče a letěl domů. Před domem jsem se však i s ním skácel k zemi.
,,To ne...Musel mi vypadnout...'' konstatoval jsem a podíval se, zda je Aki v pořádku

před domem jsme se oba svalili na zem a i já ucítil úbytek energie. Téměř ihned jsem bariéru vypnul.. "Uhm.. dobrý?" vydechnu a i s ním se začnu zvedat. V tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stála Hina.
"No to je dost že jste zpět! Co se zas stalo?!" Ihned šla k nám, vytáhla nás na nohy a zatáhla domů. Musela být pěkně naštvaná. Usadila nás v kuchyni, dala vařit vodu a během chvilky přišla s ručníky a velkou dekou.

,,Jsem netvor...'' opakoval jsem tiše. Stydím se. Měl jsem za to, že se dokážu ovládat. Ale tohle? Poděkoval jsem Hině, je tak hodná...ale čekám proslov.

"Oba dva, tak hloupí..! Pane bože, raději ani nechci vědět co se stalo. A ještě ty s tou horečkou!" Soptila Hina když před nás dala i čaj a mě dala ruku na čelo. "úplně hoříš.. pořádně se zabalte do té deky." přisunula nás víc k sobě a deku pořádně přehodila přes ramena. Já se jen zatřásl zimou a k Eredovi se trochu víc natiskl. Momentálně jsem neměl pořádně na nic sílu.. "Promiň Hino.." brouknu tišeji. Ona si povzdechla. "Jakmile vypijete čaj, převléct a do postele. oba. Jasný?"

Tak, jak jsem velkej, jsem poslouchal jak malej kluk.
,,Ano, madam,'' hlesl jsem a podíval se na Akiho.
,,Máš horečku a šel si mě hledat??'' zamračil jsem se

"Nechceš snad abych se omluvil, že ne?" lehce se zamračím a začnu upíjet čaj. "Jestli se chcete hádat, nechte si to na zítra." Zamračila se Hina a mě ještě na hlavu dala studený obklad. Počkala až dopijeme a téměř doslova nás zahnala do postele a naše mokré věci šla dát vyprat.. Teď jsme s Eredem leželi v posteli vedle sebe. A bylo celkem nepříjemné ticho..

Ležel jsem k němu zády a zlostně oddechoval.
,,Občas mě udivuje, jak dokážeš být tupej. Proč se sereš mezi démony, když by ti mohli ublížit? Mohl jsem tě kurva zabít!'' naštval jsem se a vymrštil do sedu.

podíval jsem se na něj a lehce se zamračil. "Oh, pardon. Já přece přesně věděl co se děje, když jsem tě šel hledat. Věděl jsem, že jsi s dalším démonem, a že jsi byl ve stavu, kdy se vůbec neovládáš! Já jsem totiž asi nějakej podělanej věštec, že?!" Oplatil jsem mu celkem tiše, ale dost nehezkým tónem.

,,Jsi nachcípanej, měls na mě počkat. Otočil jsem ho prudce na sebe a chytil ho za čelist.
,,Nemáš v sobě ani kapku sebezáchovy??''

Syknul jsem a chytil jeho ruku.. musel jsem se kvůli tomu sevření zakroutit.. "Er-ede.. pusť.." Nebyl jsem si v tuhle chvíli jistý jestli si uvědomuje jak silně mě drží. "A-u.. Já.. prostě jsem najednou vyletěl oknem.. vím že to byla hloupost.. ale v tu chvíli.. " Nevěděl jsem jak mu to vysvětlit. v mé hlavě se to zdálo být tak jasné, ale..

,,Furt žiju ve strachu...Mám strach o to, že se ti něco stane...Neděláš mi to jednoduchý...'' vrčel jsem a po chvíli ho pustil.
,,Jdu se vyspat na gauč, nebo ti dám pár facek,'' zvedl jsem se z postele a pak za sebou práskl dveřmi. Lehl jsem na gauč a začaly mi téct slzy. Takhle už to nevydržim.

jen co odešel, promnul jsem si bradu.. "A ty myslíš že já se nebojím..? To já o tebe už jednou přišel.." Šeptnu do tmy a začnu si utírat slzy. Díky tomuhle jsem nemohl vůbec spát, nakonec mě ale únava přemohla, i když až ráno, kdy začalo svítat.

Nespal jsem. Nemohl jsem. Pořád jsem se jen převaloval. Pak jsem ucítil, jak se vedle mě prohnul gauč.
,,Slyšela jsem v noci křik...Je všechno v pořádku?'' řekla Hina a já se posadil.
,,Proč nespíš? Je půl šesté...'' hlesl jsem a ona se příjemně usmála.
,,Jdu do práce...chtěla jsem se ještě vykoupat. Jsi v pohodě?'' narovnala si brýle a chytila mě za rameno. Po chvilce jsem jí objal a hlavu zabořil k jejímu krku.
,,Jsem tupec...Proč prostě nemůžu být člověk? Všechno je akorát těžší a těžší...Myslel jsem si, že umím ovládat svého démona, ale pravda je...že je to akorát horší...'' šeptal jsem a Hina mě začala hladit ve vlasech.

Můj spánek nebyl vůbec dlouhý, a tak když jsem se probudil, bylo sedm.. posadil jsem se v posteli a sklopil pohled na zem, při vzpomínce na Eredovo slova... "Však já vím že se bojíš.. ale copak to nevidíš ty u mě?" vydechnul jsem tiše a vsunul si ruce do vlasů.

Sice mi nic neřekla, ale uspala mě...Nemám zdání, jak se jí to povedlo. Ale hodiny ukazovaly za deset čtvrt na osm...A mně se nechtělo zvedat. Začínám pomalu nenávidět sám sebe...

Brzy jsem z postele vylezl a šel za Eredem. Naštěstí byl stále na gauči. přišel jsem k němu a posadil se na okraji gauče, a položil ruku na jeho břicho.. "Erede..? Omlouvám se za včerejšek.. mrzí mě to. Vím, že máš strach, a máš na to právo.. Ale pochop, že i já se bojím." odmlčím se a podívám se na něj.

Po chvíli se objevil Aki. Otočil jsem hlavu tak, že jsem koukal na gauč. Položil mi ruku na břicho a já zlostně oddechl.
,,Jo, ale už takhle jsem po krk v hovnech, ze kterých se nevyhrabu úplně lehce...'' natáhl jsem a otočil k němu hlavu.
,,Prostě...nedělej blbosti,'' zatáhl jsem ho za ruku, čímž jsem ho přitáhl k sobě a pevně objal.