Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 58.

Hádejte co :3 Hi hi hi XD

Pomalu jsem vlezl do teplé vody zas sykl... Ty škrábance páleli. No jo, proč jsem vlastně doma sám? Ered někam... Šel. A Hina... O té od svého odchodu do práce nevím. A vlastně bych si měl zařídit to volno.. hhhhmmm.. ach jo..

Zase jsem stal před domem. Tohle Akimu nesmím říct, už takhle to má těžké. Vydechl jsem a vlezl dovnitř. ,,Aki?"

Ered? Určitě to bude on! "Jsem ve vaně!" Houkl jsem a prohlížel si trochu smutně své tělo. "To bude dobrý.. zahojí se to." Šeptl jsem pro sebe.

Přišel jsem do koupelny, klekl si vedle vany a pohladil ho po tváři. ,,Jak je ti?"

Pousmál jsem se a přivřel oči. "Když si uvědomím že mohlo být hůř tak se nám vlastně docela dobře. Jen.. se teď trochu víc bojím a... Asi.. asi určitě bych ti měl něco říct." Posmutněl jsem ale rozhodně se mu podíval do očí. I když nechci.. tohle musí vědět..

Trochu znepokojeně jsem zamručel. ,,Co bych měl vědět?" Docela se bojím jeho odpovědi.

Sklopil jsem oči a s těžkostí spustil. "no.. víš, jdou po mě Serafíni.. chtějí mě předhodit radě a... Možná ze mě udělají Zatraceného..." každé slovo bylo tišší než to předchozí ale stále to bylo dost nahlas aby to slyšel.

,,Co to znamená... Být Zatracený?" Opřel jsem si lokty o vanu a upřeně se na něj podíval.

"To znamená.. že ze mě udělají něco mezi... Démonem a andělem.. budu jejich pěšák v bojích... Skoro bych řekl že Otrok.." Šeptl jsem a už jen ta představa mi vehnala slzy do očí..

,,Pomůže ti něco? Myslím tím... jestli ti pomůže něco z mojí strany," zajímal jsem se.

"já.. já nevím.. ještě se nestalo že by se démon zamiloval do anděla a naopak.. v tomhle ohledu jsme na to samy.. spíš jsem na to sám. Nemůžu tě do toho tahat.." Dal jsem si ruce na oči a popotáhl.

,,Nebreč..." Bez ohledu na to, že jsem oblečený jsem vlezl k němu do vany a objal ho.

Přitiskl jsem se k němu a i když jsem se snažil, stejně jsem se rozbrečel. Strašně jsem se toho bál.. "p-promiň... Prom-iň..."

,,Neomlouvej se... pššt, bude to dobrý," snažil jsem se ho uklidnit. Mne je ho tak líto...

"ahh.. Ere-de.." popotáhl jsem a víc stiskl jeho tričko mezi prsty. "J... Jsi moje.. v-všechno..." Šeptl jsem a byl za něj tak strašně moc rád.

,,Ty moje taky..." objal jsem ho, co jsem mohl a pořádně ho k sobě přivinul

Přitiskl jsem se na něj, schoval si tvář k jeho krku a tam tiše brečel dokud jsem se aspoň trochu neuklidnil.

Odtáhl jsem se a chytil jeho tvář do dlaní. ,,Dobrý?"

Zas jsem popotáhl a utřel si slzy. "Uhm.. hm.." přikývl jsem a vděčně ho políbil.

Polibek jsem mu vrátil a usmál se ,,Pojď ven, už to chladne."

"dobře.." Šeptl jsem a prosebně se na něj podíval. "Uhm.. podepřeš mě..?"

Přikývl jsem, pomohl mu ven z vany a osušil ho. ,,Ty teda vypadáš..."

Povzdechl jsem si a koukl do strany. "Já vím.." Šeptl jsem spíš pro sebe a aspoň rukama se snažil zakrýt ty nejhorší škrábance a kousance. "Erede.. jsi celý mokrý.. ukaž.." Začal jsem mu pomáhat se sundávání oblečení a když už byl nahý, dal jsem mu kolem pasu ručník a lehce se pousmál. Sám jsem si pak jeden ručník taky vzal.