Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 83.

No, jelikož zítra nejspíš nebude čas, tak vám sem hodím tu kapitolku již dnes :D
doufám že vás ti čtení ještě baví xD
--------------------------------

už jsem chtěl opět zaútočit, ale.. "...Erede..?" vydechnu tiše, nevěřícně. Bohužel až příliš pozdě mi došlo, že má rudé oči, a tak, když se Rozmáchl kosou, já nestihl zareagovat, a jeho ostří ptoťalo mou kůži od levého ramene až k pravému boku. Bolestí jsem vykřikl, a aniž bych na cokoliv čekal, prudce jsem vzlétl a letěl co nejrychleji pryč, kličkoval mezi domy, abych si byl jistý, že mě jen tak nechytí.

Téměř jsem ho měl. Když vzlétl, okamžitě jsem se hnal za ním. Pach jeho krve mi dělal na tváři široký úsměv.
,,Stůj, Hajime! Ještě jsme neskončili!'' Zasmál jsem se a byl mu v patách. Chci ho zabít už tak dlouho...

Tělem se mi hnal tak silný adrenalin, že jsem ani nevnímal tu bolest. Snažil jsem se uletět za každou cenu. Slyšel jsem ho za sebou tak blízko.. v životě jsem z něj neměl takovou hrůzu jako teď. prudce jsem zaletěl do úzké uličky a tamtudy se prokličkoval abych ho minimálně zpomalil. co si budeme povídat, on není tak obratný jako já.

Sice je obratný, ale nemá na mou rychlost. Rozhodl jsem tedy, že to vezmu vrchem. Vyletěl jsem těsně nad ním a vypadalo to, že si mě vůbec nevšiml. Bylo to pro mě jako výhra, když jsem se spustil dolů a srazil ho na zem. Sice jsem si taky namlel, ale měl jsem ho tam, kde jsem chtěl.

najednou mě strhnul na zem, nestihl jsem si ani přitáhnout křídla k tělu. Na chvíli jsem dokonce viděl jen mžitky před očima. Zasténal jsem a nadzvedl se ze země, která byla od mé krve.. Ta rána nebyla hluboká, ale hodně krvácela, a mě začalo být mdlo. Ered byl o kus dál a už se zvedal.. tady umřu?

,,Ani nevíš, jak dlouho po tom toužím, Hajime,'' zasmál jsem se. Přešel jsem k němu a nohou ho opět položil na zem.
,,Je tu něco, co bys mi chtěl říct?'' napřáhl jsem kosu a čekal na poslední slova.

jen jsem bolestí zamručel a natočil hlavu na stranu abych na něj viděl, i když pohled mi rychle rozmazali slzy které se mi do očí nahrnuli.. "Vlastně jo.. Jsem moc rád že tě vidím.. že jsi v pořádku." A byla to pravda. Dokonce mě to donutilo k úsměvu, než jsem si všiml že z výšky se sem řítí nějaký anděl. Až ve chvíli kdy Ered dostal po hlavě tvrdou deskou a svalil se, poznal jsem Jura který mě zvedl na nohy. "Ty máš vždy víc štěstí než rozumu. dělej, poleť než to rozchodí!" donutil mě s ním vzlétnout a já bez otázek letěl s ním, i když ztěžka. Musím říct že mi bylo Ereda líto.. byla to tvrdá rána.

Skoro jsem ho měl, když na mou hlavu dopadla tupá rána. Svalil jsem se na zem a moje vidění se rozmazalo. Matně jsem zahlédl, jak Hajime prchá s dalším krocanem.
,,A-Aki...'' zaskuhral jsem a na chvíli mi nějak...přeplo? Pak se to ale opět vrátilo. Vstal jsem a následoval energetickou stopu.

"Juro.. Juro, já už nemůžu.." zaskuhám. "Kruci Aki! On nám bude takhle brzy v patách! Trefil jsem ho přes rohy, nebude se tam válet ani pět minut! kdybych si nevšiml že tam jsi ty, rovnou bych ho podřízl!" křikl na mě. "Ale.. já krvácím.." Oddechuju těžce a snažím se Machát křídly ze všech sil. V tu chvíli mě Juro stáhl a oba jsme přistáli. Já ihned padl na kolena a opřel se rukama o zem. "Kruci.. ukaž." klekl si ke mě a tiše zaklel. "Přes tu tvojí černou to nešlo vůbec vidět.. tohle není vůbec dobrý.. Doprdele! A andělé se za tebe nepostaví.." díval se na mě. "Musím ho odlákat.. ty se musíš někde schovat. Jinak nemáš šanci." rychle mi s mým trikem i mikinou provizorně ránu zavázal a jelikož momentálně nebylo na výběr, strčil mě do nejbližší popelnice na tříděný odpad. "Do rána nevylezeš! A drž si tu ránu co nejvíc, ať už to nekrvácí!" zavřel popelnici a už jsem slyšel jen jak odlétá.

Po chvíli se přede mnou objevil ten krocan, co odtáhl Hajimeho.
,,Nelez mi do zelí!'' zařval jsem démoním hlasem, až to zadunělo. Držel svou zbraň a mračil se.
,,Věděl jsem, že se ti nedá věřit,'' ucedil a já se zasmál. O čem to sakra mluví? Rozlétl jsem se k němu a naše zbraně se střetly...

Brzy jsem na nějakou chvíli ztratil vědomí. Z toho mě ale něco pomalu probralo..
"To jako jdeš hrabat do popelnice? Ha! Tak to bych do tebe fakt neřekla!"
"Říkám ti, něco tam je. Cítím tu energii!"
Dva ženské hlasy.. víko popelnice se najednou otevřelo a na mě během chvilky koukali dvě démonky. Upřímně bych byl raději, kdyby mě zabil Ered. Ty dvě se začali strašně smát, vytáhli mě ven a bavili se tím, jak jsem malátný a nic proti nim nemůžu.
"Reiky, co si ho nechat? Je roztomilý." začala se strašně smát a ta druhá se smíchem souhlasila. Obě mě najednou přirazili tváří k zemi.

,,Ještě nedávno jsi ho miloval, ty parchante!'' zařval na mě a já se od něj odrazil.Aki...Aki...Chytil jsem se za hlavu a opět se mi zamlžilo vidění. V tu ránu mě udeřil tupou stranou zbraně do břicha a já vyplivnul krev.
Další démoni...jsou tady...Okamžitě jsem se rozletěl tím směrem.

Ty démonky vypadali jako nějaká dvojčata.. jadna z nich mi šlápla mezi lopatky a chytila mě pevně za křídla která k sobě co nejvíce přitáhla. "A-H.. auu.." zasténal jsem malátně ale to bylo nic oproti té bolesti, kdy mi najednou ta druhá svou zbraní, kterou jsem ani nezahlédl, usekla křídlo. V ten okamžik jsem zařval tak hlasitě že i já sám myslel, že mi to utrhne uši. Hned na to jsem omdlel, a když jsem otevřel oči, byl jsem zavřený v nějaké malé místnosti, za druhé křídlo připoutaný ke zdi.

---------------------
No, na mou obhajobu, už podle Coveru příběhu vám mohlo být jasné, že časem Aki o křídlo přijde takže... za to může Cover. Ne já xD