Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 26.

-Automat byl doplněn ;D Užijte si to!

Cítil jsem úzkost. Ale nemohl jsem už nic dělat. Nanami zaútočila na Hajimeho a Yuu s Kantem se vrhli na toho druhého. Já chvíli přemýšlel...dlouhou chvíli. A pak mě padala jediná věc.

Trochu mě zaskočilo jakou rychlostí se po mě ta démonka vyjela ale zvládl jsem couvnout a další útok odrazit. Teď jsem byl hodně blízko u třesoucích se holek... to jsem rozhodně nechtěl a tak jsem začal pomalu obranu nahrazovat útokem abych tu obludu donutil couvnout. Juro si jako vždy vedl skvěle. Vypadá jako hlupák ale rozhodně jím není a tak ho spousta protivníků osudně podceňuje.

Prostě jsem si nasadil prsten na ruku...Sedl si...a čekal. Nebudu teď ani na jedné straně. Nechci...a hlavně nemůžu.

Začal jsem mít při boji problém. Nebyl jsem dost mrštný. Juro zvládl jednoho z těch dvou vyřadit z boje. Nezabil ho ale zasadil mu vážnou ránu která mu znemožnila v boji pokračovat. Aniž bych to stihl pořádně postřehnout, vyrazila mi naginatu z jedné ruky a v té druhé jsem jí udržel jen tak tak. Ránou do stehna jsem byl donucen pokleknout a zároveň se natočit k ní bokem. To byla moje osudová chyba. Původně mě chtěla asi kopnout do krku ale já se nadzvedl a zároveň nastavil svá záda. Kopla mě do křídla a já ucítil jak kosti v něm praskli. Musel jsem bolestí hlasitě zařvat.

Nanami... Zatnul jsem zuby. Ne...nemůžu být nestranný. Zvedl jsem se, popadl Nanami za ramena a zaryl jí nehty do kůže.

,,Erede! Ts! Co děláš? Dorazíme ho!" začala křičet.

Zamračil jsem se...nesmím, ale musím. Vytáhl jsem kosu a postavil se vedle toho druhého Holuba. ,,Pokud nechceš mít tu kosu zaraženou v prdeli tak mi teď věř." Lucifere, tohle si vypiju.

Roztřeseně a se slzami na tvářích jsem se vydrápal na nohy. "Kurva.."Hlesl jsem když jsem zlomené křídlo vláčel po zemi a nemohl ho zvednout. To se bude blbě hojit! Jestli vůbec... Sáhl jsem do kapsy pro sluneční kámen. Bál jsem se. Juro překvapeně koukal na Ereda... jako asi teď všichni...

,,Nečum a věř mi," hekl jsem, když jsem odrazil Yuuovo útok.

,,Zrádce!"

,,Nejs-sem zrádce!" Naše zbraně skřípaly o sebe a mně to trhalo uši. Aki uteč... uteč dokud můžeš.

Chtěl jsem mu pomoct ale z toho mě opět vytrhl Juro. "Vem holky a vypadni odsud!! Hned!" Vyštěkl na mě a já tedy obě holky čapl za ruku a snažil se s nimi co nejrychleji dostat pryč zatím co Juro začal Eredovi pomáhat.

Nesejmul mě. Fakt mi věří. Spadl mi kámen ze srdce, ale i tak mám strach. Co se mnou bude? Zabít je nemůžu. ,,Promiň Nano," srazil jsem ji na zem a kosu přiložil ke krku, zatímco se holub staral o Yuua. ,,Zmiz..." špitnul jsem a ona zatnula zuby.

,,Zrádce..."

Už jsem byl od té pranice daleko ale né dost. Stále jsem držel tempo. Yuki mi začala s Hinou pomáhat takže jsme i o kus zrychlili. "Yuki, co se děje?"Bála se Hina a tiskla ruce nás obou. Nezávidím jí to. Nosí dost dioptrií takže nás musí vidět dost rozmazaně. "Už nic. Jsem tady i já. Neboj se." Uklidňoval jsem jí. Mám pocit že i ona by mě viděla kdyby měla brýle.

Nanami utekla. Yuu vypadal dost nasraně. ,,Tohle jsem od někoho jako ty nečekal, Erede, brachu..." zakřenil se a odletěl. Kurde, budu mít průser.

"Takže... ty jsi anděl?" Padla první otázka od Yuki po dlouhé době ticha. "Říkají mi taky Holube, Andulko a jednou mě nazvali i krocanem... jo, jsem Anděl." Odpověděl jsem. Nemělo cenu to tajit. Pak bylo zas ticho... asi to potřebovali zpracovat.

Díval jsem se za ním a stále v ruce svíral kosu. Podíval jsem se na holuba a čekal, kdy mi oddělí hlavu od těla. Ale on se jen usmál a odletěl pryč... svalil jsem se na zem a úlevně vydechl.

Pomalu jsme dorazili domů kde jsem holky odložil na gauči. Spustil jsem raději bariéru a sám se položil na břicho na zem... "jsi v pořádku..?" Šeptla Yuki. "Vypadám na to...?" Zabručel jsem.

Šoural jsem se cestou až k domu. Bylo pootevřeno, a tak jsem vešel. ,,Aki? ...Holky?" Bál jsem se... a sám ani pořádně nevím čeho.

Zaslechl jsem Ereda. Nejdřív jsem trochu váhal ale nakonec jsem vstal ze země a šel za ním. "Cos to provedl...?" Hlesl jsem posmutněle.

,,Já nechtěl... nevěděl jsem... zakryl jsem si obličej. Slzy jsem prostě neudržel. Nemohl jsem. Navíc... mě Yuu stačil drápnout, takže budu mít nejspíš jizvu u oka... Pochopím, když mě odsud vyhodí... ,,Co holky?"

Trochu mě jeho reakce překvapila protože to asi pochopil jinak než jsem myslel. Opatrně jsem ho objal a začal hladit po zádech. "Holky jsou v pořádku. Díky tobě. Já myslel... proč jsi nás bránil..? Vždyť ti něco udělají... Erede..."

,,Protože... jsem prostě tu potřebu měl Aki..." pomalu jsem ho od sebe odtáhl. ,,Co tvoje křídlo?" svraštil jsem obočí a pohladil ho po tváři. ,,A holky to o nás ví?"

Trochu jsem sklopil pohled. "Je zlomený... sám sebe léčit nemůžu... A ví to."

,,Takže... bych tu asi teď...být neměl že? Jsem démon... špína, neměl bych tu být... ony se mě budou bát a..." zoufale jsem vydechl a zavřel oči, abych potlačil slzy.

Chytil jsem ho za ruku a lehce stiskl. "Pomohl jsi... navíc... neunesl bych kdyby ti něco udělali... prosím, zůstaň... holky ví že jsi pomohl... prosím.." Žadonil jsem. Opravdu bych neunesl kdyby se mu něco stalo...

,,Mhh... Aki..." vydechl jsem a pousmál se. ,,Je to dobrý nápad? Jsi si tím jistý?" Stoupl jsem si těsně před něj a pohladil ho po tváři.

"Nechci tě teď pouštět ven." Řekl jsem rozhodnutě. "Navíc... slíbil jsi mi to. Holky budou spát u sebe." Řekl jsem už tišeji a podíval se mu prosebně do očí. Jestli se on vzdal pro mě své strany... já udělám klidně to samé.

,,Dobře tedy..." vydechl jsem. Chvíli jsem tam jen beze slova stál a pak ho pevně objal. ,,Děkuju... a omlouvám se..." zašeptal jsem a ještě pevněji ho stiskl.

Zatnul jsem bolestí zuby jak mě objal. "Já děkuju..." Další stisk jsem ale už sykl a odtáhl se od něj. "Promiň... ale opravdu to bolí..." Sáhl jsem si lehce na křídlo které jsem celou dobu vláčel po zemi. "Myslíš... že bys zvládl ho zafixovat?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase.

-A další zas až večer závisláci! Kuš kuš!! xD