Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 44.

-Dnes trochu dřív ;3

Usmál jsem se a vzal od něj talíř. Než jsem stačil odpovědět, už mi zmizel. Sedl jsem si ke stolu a pustil se do těch výborných lívanců.

Už jsem na sebe pouštěl příjemně teplou vodu a začal se důkladně mýt. Rovnou jsem si umyl i vlasy a do patnácti minut už jsem vylezl s ručníkem přes ramena ven.

Talíř jsem po sobě umyl a uklidil. Opřel jsem se o linku a prsty si přejel po rozích. Jsou nějak tupý, zase je budu muset nabrousit. Poslední dobou jsem o ně přestal pečovat.

Došel jsem do kuchyně a usmál se na něj. "Stačila ti porce?" Zeptal jsem se a nandal konečně i sobě. Posadil jsem se ke stolu a začal jíst.

,,To si piš, jsem pořádně sytý," uchechtl jsem se a prohrábl si vlasy. ,,Dobrou chuť."

"Děkuju." Usmál jsem se. "A.. proč máš teď rohy? Doufám že mě nechceš potrkat." Uchechtl jsem se a začal jíst.

,,Potrkal jsem tě už dost...Heh. Ne ne, ale mám nějaký zkraty, někdy se mi objevují samy od sebe."

"No to je fakt." Usmál jsem se a zadíval se mu do očí. "Zkraty? Není možný že.." Zamyslel jsem se ale popravdě mě nic nenapadlo. "No, a nemůže to něco znamenat?"

,,Hm, podle mě to není nic, čeho bych se musel bát. Přeci jen ...neexistuje moc věcí, se kterými bych si neporadil."

"Jako třeba například... co já vím. Anděl kterého jsi původně chtěl roztrhat?" Uculil jsem se a prázdný talíř dal do dřezu kde jsem ho umyl a pak dal Eredovi pusu na tvář.

,,To je samozřejmě jiný případ," odfknul jsem a zakoulel očima.

Tiše jsem se uchechtl a pak ho objal. "Já vím." Broukl jsem a během toho se i holky konečně vyhrabali z pokoje. "Dobré ráno." Popřáli sborově a usmáli se na nás.

,,Přitiskl jsem ho k sobě a políbil ho do vlasů. ,,Brý ráno."

Usmál jsem se. "Dobrý." Holky se při pohledu na nás uculili a tak jsem si odkašlal. "Ohřejte si snídani." Ukázal jsem na talíř plný lívanců. "Lívance? Aki ty jsi prostě nejlepší!" Zajiskřilo Hině v očích a už si obě začali nandavat i bez ohřívání.

Chvíli jsem se blbě usmíval a pak mi začaly cukat svaly. ,,Aki...jdi dál... jdi dál," podíval jsem se na ruce, kde mi začaly nabíhat černý žíly. ,,Já jí zabiju..."

Nechápavě jsem se na něj podíval ale pak mi to při jeho posledních slovech došlo.. "Holky jděte do pokoje! Hned!" Křikl jsem a ony zmateně uposlechly. No jo.. ale co teď budu dělat? Sice mi řekl abych ho někam připoutal ale... já nevím kde a ani jak. Nepřipravili jsme se. Chytil jsem ho za hlavu, stáhl těsně k sobě a koukal mu upřeně do očí. "Erede. Erede koukej na mě. Prosím, drž se.. Já teď nemám jak ti v čemkoliv zabránit.. Musíš to potlačit."

,,J-á se snaž-ím," oddechoval jsem a cítil jsem, jak mi ty žíly nabíhají i na krku. Zornice se mi zúžily a já pevně zatnul pěsti.

Bylo mi ho tak líto... musí to být strašný. Opřel jsem si čelo o to jeho a začal mu předávat pomalu svou energii. Doufám že mu to pomůže... "Věřím ti..."

,,N-ne..Aki t-to ne-neděl-ej," zaskučel jsem, odstrčil ho od sebe, a jak jsem se ohnal, tak jsem shodil na zem několik skleniček. Černé žíly se mi pomalu objevovaly i na tvářích a já se pevně chytil za hlavu.

Udělal jsem několik rychlích kroků dozadu ale ani to mě nezachránilo před pádem. Strašně bolelo u srdce vidět ho takhle.. Ale co mám teď jako dělat?!

Ze zad mi vystřelily křídla a mě začal bolet každičký sval. Tohle nebude jenom na sebevražedný sklon. Ona ze mě tvoří stoprocentního démona.

"Proboha..." Hlesl jsem tiše a snažil se co nejrychleji něco vymyslet.. Amulet! Má u sebe můj amulet! Vyvolal jsem svá křídla a abych co nejmíň riskoval a zároveň to co nejrychleji ukončil, vyletěl jsem přímo proti němu a strhl ho na zem. Jeho chvilkové dezorientace jsem ihned využil a začal mu prohledávat kapsy.

Najednou mě Aki strhnul k zemi. Bouchnul jsem se do hlavy, takže jsem byl chviličku mimo. Pak jsem se začal škubat a nasraně vrčet...

Strachem jsem polkl a rychle mu dal ruku mezi lopatky díky čemu jsem ho ještě víc primáčkl k zemi. Zatím... Pracně jsem vsunul ruku do poslední, zadní kapsy jeho kalhot a tam nahmatal amulet. V duchu jsem zajásal ale to se změnilo když jsem amulet chytil pevně do pěsti aby mi nevyklouzl a tak jsem ruku z kapsy nemohl vytáhnout.

Začal jsem se opravdu prudce škubat a začal prudce oddechovat. Chci pryč! Nechci ho zabít!

Pevně jsem zavřel oči a s rukou silně škubl... roztrhl jsem mu kapsu... ale amulet jsem pevně držel. Bariéra začala pracovat a rychle mu vysávala energii.

Zničehonic mi začala rychle ubývat energie a kůže se mi začala pálit. ,,KURVA!" zaklel jsem a začal se škubat jako umírající krysa.

Prudce jsem se nadechl a znejistěl při tom pohledu.. t-tohle se dít nemá! Rychle jsem bariéru úplně vypnul a klekl si k němu. "Ne ne ne! Erede... Erede drž se..!" Přetočil jsem ho na záda a položil ruce na jeho hruď abych mu ulevil od případné bolesti.

,,A-k-ki...Jdi ode mě," prosil jsem. Je to otázka vteřin...Než zešílím a o něco se pokusím.

"Ne... Já o tebe nechci přijít..!" Přitiskl jsem se na jeho hruď a zavřel oči. "Ch-ci... být s... tebou.."

,,Jdi pryč než tě zabiju!" odstrčil jsem ho od sebe a pomalu se postavil na nohy. Na rukou, hrudi a tvářích se mi objevily černé čáry a já k němu zvedl oči. ,,N-Nechci... ti ublížit..."

-Tak, a já jdu zas do pryč! :D Než mě zabijete!! xD