Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 40.

- Puťa Puťa slípky!! :D Zobání!!!

,,Ne, to teda nechtěl," uchechtl jsem se a zavřel oči. Možná ho jednou překvapím, ale to se nejdřív musím naučit být romantický. Možná požádám o pomoc tu jeho člověčinu.

"no tak néé." Usmál jsem se a dál ho objímal a tulil se k němu. Taky proto že už mi začala být zima...

Pevně jsem ho objal a dal mu pusu na ucho. Nevěděl jsem, co dál mám říkat. Je mi s ním prostě úžasně.

Spokojeně jsem zamručel a nechal si ze zad vystoupit křídla aby mi na záda tolik netáhlo a bylo mi teploučko. Jak jsme takhle byli v klidu začal jsem na něm pomalu usínat.

Zavřel jsem oči, ale usnout jsem nemohl. On už na mě spal jako zabitý a já ho hladil po křídlech.

Ze spaní jsem se usmál a něco mumlal... protože jsem cítil dotyk na svých křídlech.

Vstal jsem a pomalu ho položil na zem. Mám špatný pocit. Postavil jsem se, narovnal a roztáhl svá křídla co nejvíc do šířky. Zvedl jsem hlavu, nechal si z hlavy vystoupit rohy, zavřel jsem oči a ruce zatnul do pěstí.

Lehce jsem se schoulil a křídla ovinul kolem sebe protože mi najednou začala být zima.

Po špičácích jsem si přejel jazykem a pak se rozhlédl okolo sebe.

,,Ere?" uslyšel jsem máchnutí křídel a jemný ženský hlas. Pootočil jsem hlavu a najednou mě Nana chytila za ramena.

,,Co je..." vydechl jsem a odtáhl se od ní. Když jsme se viděli naposledy, nic dobrého z toho nebylo.

Začal se mi zdát hezký sen kde jsem s Eredem prostě poletoval nad loukou. Oba jsme se smáli a posílali si vzdušné polibky... tohle může být asi opravdu jen sen, ale je nádherný.

Usmála se a zase se mi pověsila okolo krku. ,,Bylo úžasný, jak ses zbavil tý andulky," zamrkala a natiskla se mi na tělo. Chytil jsem jí za boky a vydechl. Ještě si Akiho nevšimla, což je opravdu dobře.

,,Tohle není dobrý nápad," pousmál jsem se.

Sen mi začala přerušovat zima která mi občas projela po páteři a donutila mě víc se schoulit do klubíčka abych se před ní schoval.

,,Ale notak Ere... Ty víš, že jsem tě měla vždycky ráda. Teď jsme tu... spolu," usmála se a já se chtěl odtáhnout. Aki se ale pohnul a hnul s nějakým kamínkem pod sebou. Když Nanami začala otáčet hlavu... Nesměl jsem dopustit, aby ho viděla. Otočil jsem jí hlavu zpátky a spojil naše rty. Nelíbí se mi to, ale lepší, než aby ho zabila.

Pomalu jsem se probudil ale nechal jsem oči zavřené. Cítil jsem se strašně unavený. Proč je mi vlastně zima? Jsem si jistý že jsem usnul na Eredovi..

Zamručel jsem, protože si mě u sebe držela. Pevně jsem zavřel oči a snažil se to přežít. Omotala mi ruce okolo krku, a tím si mě u sebe držela.

Pomalu jsem otevřel oči, koukal do země a křídla víc tiskl k sobě.. pak jsem ale pohled zvedl a... Zamračil jsem se. Projela mnou žárlivost i vztek což... mi není podobný. Ale co mám teď dělat? Mám je seřezat oba na hromadu nebo si počkat na vysvětlení? Rrrr!!!

Kousla mě do rtu, odtáhla se a zadívala se mi do očí. ,,Leť... teď chci být sám," usmál jsem se a dal jí vlasy za ucho. Ona souhlasně kývla, roztáhla svá purpurová křídla a zmizela ve tmě. Oddechl jsem a zakryl si dlaněmi obličej.

Když už ta rohatá netopířice vypadla, začal jsem prsty ťukat na zem a odkašlal si. "Taky mám letět?" Zabručel jsem.

Škubl jsem sebou a podíval se na něj. Mám... hrozně divný pocit. ,,A-Aki..." Srdce mi divoce bušilo a moje dlaně se opotily. 

Pomalu jsem vstal, škubl s křídly a oprášil se. "Co to mělo znamenat?" Zamračil jsem se a založil ruce na prsou.

Je mi špatně... Tenhle pocit se mi nelíbí. Roztáhl jsem křídla a zmizel na obloze. Pak si ho najdu a všechno vysvětlím. Ale teď jsem měl pocit, že zkolabuju.

Byl jsem na něj naštvaný ale... i tak mě bodlo u srdce když uletěl... svěsil jsem ramena a ruce spustil podél těla. Křídla jsem jen složil k tělu a pěšky se vydal pomalu domů. Co to mělo znamenat..?

Letěl jsem pořád rovně a pak se pustil střemhlav dolů. Nad chodníkem jsem to vybral a skočil na nohy. Po tváři mi stekla horká slza, kterou jsem hned setřel. Promiň Aki, najdu si tě a vysvětlím to... později.

Pomalu jsem došel domů kde už holky seděli u večeře. "Ahoj Aki! Jak..." Spustila Hina ale nakonec to při pohledu na mě ani nedořekla. Povzdechl jsem si a pak se pokusil o úsměv. "Aki? Co je?" Přišla ke mě a chytila mě za ruku za kterou mě potom odtáhla ke stolu a dala přede mě rizoto. "To nic..." Lehce jsem se zamračil a začal se v jídle vidličkou spíše přehrabovat. "Možná vím co by ti zvedlo náladu." Spustila s úsměvem Yuki a ukázala směrem k obýváku. 

Šel jsem městem s rukama v kapsách. Nahmatal jsem amulet, abych se dostal přes bariéru až domů. Vešel jsem do zahrady a nakoukl do okna. Viděl jsem, jak Yuki táhne Akiho do obývacího pokoje.

Yuki mě odtáhla do obýváku. Vůbec jsem nechápal o co jde dokud jsem se nepodíval na gauč. "Juro..." Vydechl jsem a na tváři se mi roztáhl úsměv. Spal a byl hodně pomlácený ale jinak se zdál být v pořádku. "Jak?" Otočil jsem se na holky které pokrčili rameny. "Prostě.. neohrabaně přistál na střeše. Hned co jsme ho sem dotáhli, usnul. Takže ti nic moc neřekneme." Broukla Hina.

Opřel jsem se o parapet a pozoroval, jak se Aki na Jura usmívá. Je hezké vidět ho se smát. Ale kámen mi ze srdce zdaleka nespadl. Bojím se jít dovnitř. Kdybych jenom nebyl takovej kus vola...

Zas jsem se podíval na Jura a dal mu ruku na čelo. Byl strašně horký... a tak jsem mu svou schopností horečku srazil. "Doneste mu deku." Usmál jsem se na ně a obě přikývli. Během chvilky byl Juro už v teple a já pro měj v kuchyni začal připravovat bylinkový čaj. Když už jsme u té kuchyně... docela dost věcí jsem tu rozbil jak jsem se snažil uletět... holky si pěkně mákli..

- A další bude zas zítra lidičky ;)