Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 81.

Ano, vím, vím xD
Ne, nezapoměl jsem, jen včera nebyl čas :D tak vám to sem hodím dnes ;)
---------------------------------

ještě pevněji jsem ho stiskl a zavřel oči. "Erede.. nemyslím si že tohle bylo součástí tvé proměny.. jistě, můžu se mýlit, ale ta energie.. minule mi přece vyléčila rány.." brouknu.

,,Žádné na těle nemám...Pokud dobře vím...A jestli si myslíš, žes mě natrhnul, nebo cokoliv jiného...To bych cítil. Bylo to divný...Myslel jsem, že se pobliju,'' odkašlal jsem a vypnul vodu.

"uhm.. tak jsem to nemyslel.." lehce jsem zrudnul, ale Vzal jsem ručník a začal mu sušit vlasy. "Vypadáš vyčerpaně.. nechceš si lehnout? nebo mám udělat něco k jídlu?" starám se.

,,Nic nechci, oddechl jsem chytil jsem ho za obě zápěstí a pomalu je dal stranou.
,,Půjdu si lehnout...Tak pak přijď," políbil jsem ho na čelo a odešel do ložnice.

díval jsem se za ním a s povzdechem se posadil na okraji vany.. Nechci aby se trápil.. trpěl.. dal jsem si chvíli čas abych se uklidnil, a pak šel hned za ním. už ležel v posteli a já si tedy lehl k němu a ihned ho objal.

Když přišel, ihned jsem ucítil teplo jeho těla. Otočil jsem se k němu čelem a přitiskl ho na sebe. Hlavu jsem mu zabořil do vlasů a zavřel oči.

musel jsem se pousmát a dát mu pusu na krk. kupodivu netrvalo dlouho, a on usnul. Ležel jsem s ním v posteli ještě dobré dvě hodiny, pak jsem se od něj ale pomalu odtáhl a zadíval se mu do tváře. Tak moc ho miluju... tohohle démona, který se mě zpočátku snažil zabít za každou cenu, a já jeho taky.. a teď.. tu jsme spolu, proti všem. Nechal jsem mu na nočním stolku vzkaz, že letím za Tatoem a že se brzy vrátím. Pak už jsem se jen oblékl, dal mu pusu do vlasů a vyletěl z domu.

Asi po třech hodinách jsem se vzbudil. Byla taková tma...A Aki nikde. Rozhlédl jsem se a na nočním stolku si všiml papíru. Pomalu jsem se pro něj natahoval, když jsem bolestí spadl z postele. To tak bolí, prolucifera. Začal jsem klít a svijet se v křeči. Pak to odeznělo, jen jsem viděl rozmazaně. Realita se mi jeví jinak...Špatný...Sedl jsem si na kraj postele a konečně vzal do ruky onen papír. Možná, že...Ach jo, dostal jsem nápad. Jak ochránit Akiho a nikoho jiného nezatěžovat. Na druhou stranu papíru jsem tedy napsal: ,,Moc mě to mrzí, ale nemůžu u tebe být s pocitem, že tě můžu znenadání zabít. Aki, jsi to jediné, co na tomhle zkaženém světě miluji a tak tě prosím... Nehledej mě. Časem můžu být nebezpečný... Dávej na sebe pozor. Navždy tvůj Ered Rancis,'' dopsal jsem a odložil pero. Nechal jsem mu na posteli své triko, oblékl si gatě a s posledním výdechem vyletěl z okna.

letěl jsem za Tatoem a domluvil se s ním. k mému překvapení, pro mě měl zbraň připravenou, jen potřeboval vědět, do jakého předmětu ji chci ukrýt. samozřejmě jsem mu řekl, jak jsem byl zvyklý, že do přívěsku na náhrdelník. Jediné o co jsem ho požádal, aby to nebyl kříž.. chápavě pokýval hlavou, a po té jsme si ještě nějakou chvíli povídali, než jsme se rozloučili. byla už tma, a tak jsem domů letěl co nejrychleji. Doma jsem se přivítal s Hinou která už šla spát, a Zalezl si do pokoje... k mému překvapení tu nebyl Ered. Posadil jsem se na postel a čekal... začal jsem mít tak divný pocit.. přejel jsem pohledem na svůj vzkaz s myšlenkou, jestli si ho všiml, jestli teď nelítá někde venku. v tom mě ale upoutalo písmo.. vzal jsem vzkaz do ruky a všiml si, že to je jeho druhá strana, popsaná Eredem...
"Ne.." hlesnu po přečtení zprávy a dám si ruku na pusu abych utišil svůj brek, to ale nestačilo a já musel brzy ven na vzduch. před domem jsem se svezl na kolena a v rukou stiskl trs trávy.. Už jsem měl celou tvář mokrou od slz a zarudlé oči "EREDEE!!!" vykřiknu bolestivě a marně hledím do noční tmy v naději, že ho uvidím jak se ke mně vrací..

Vlastně jsem ani nevěděl, kam letím. Svištěl jsem prostě tam, kam vítr vál. Nakonec jsem zabrzdil a rozhlédl se kolem sebe...tady to neznám. Pomalu jsem se snesl na nohy a podíval se na skály, které se za touto loukou rozléhaly.

"Aki? Aki co se děje??" přiběhla Hina a ihned si ke mě klekla a přitiskla mě k sobě v objetí. A já jen brečel a třásl se.. "on.. on mě tu nechal..." Zašeptám jí nakonec ke krku a ona mě o to více stiskne..
"Aki.. pojď domů.. je zima.." začne mě zvedat a dovede mě domů, až do jejího pokoje kde mě položila do postele a po chvíli si lehla vedle mě.
"zkus usnout, ano? já tu budu.." objala mě kolem ruky a já se jen díval do stropu dokud mě nepřemohla únava.

--------------------------------

No, tak tady to asi ukončíme. Ered Odletěl aby byl Aki v bezpečí, a Aki, i přes to že věděl, co mu s Eredem hrozí, se ho nechtěl nikdy vzdát.
Láska má hold i stinné stránky, hlavně pokud se milovaný snaží druhého milovaného před něčím chránit, natož sám před sebou.