Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 35.

-večerní nášup :3

,,Proč ho nemáš rád? Já myslel že společně brnkáte na harfu v ladné symfonii při východu slunce, a u toho se samozřejmě usmíváte jako přicházející slunce," ty vole Erede, jsi debil? Co jsem to právě řekl? Jsem nějakej...cože? Zrudl jsem a snažil se nesmát. 

Překvapeně jsem se na něj podíval a zamrkal nad tím co řekl. Hned na to jsem ale uraženě nafoukl tváře. "Víš, já třeba nikdy na harfu nebrnkal. A ne. Všichni se nemáme rádi. To nejde. Ale umíme spolupracovat a nevyvoláváme zbytečné spory." Poučil jsem ho. Šlo vidět že se ale baví.

Pousmál jsem se a píchnul ho do tváře. ,,Četl jsem spoustu zajímavých knih. Přijdou mi zajimavé... ty lidské představy o nás. Stejně tak jako obrazy zkreslující naší podobu..." Erede, chcípni. Teď se ještě dozví, že rád čteš. Bachaaa, Ered Knihomol Rancis, postrach knihovnic. 

"Pfff." Vyfoukl jsem vzduch. "Taky ti to příjde zajímavé?" Podíval jsem se na něj s údivem i radostí ve tváři. Počkat... on... čte?

Podrbal jsem se za krkem a na čele se mi udělaly vrásky. ,,Přijde mi vtipné to, jak si lidé představují Boha nebo Lucifera. Kolikrát se u tech knížek proste musím usmívat, kam až lidská fantazie muže dosáhnout." Moc se mu otevírám...i když, je to asi dobře. 

Uchechtl jsem se. "To jo. Ale zajímalo by mě jak vypadá Lucifer..." Zamyslel jsem se. "Víš, to u nás ví jen Archandělé a Serafíni... a pak taky náš pán samozřejmě. Ale andělé jako já o něm ví jen velmi málo." Povzdechl jsem si. Jaké by to asi bylo kdybych byl anděl z vyšší sféry?

,,Mel jsem to podobný. Pak jsem se dostal tak daleko, že jsem mohl byt jeho práva ruka...na to už peču. A jak vypadá? Jak bych ti to popsal. Černé vlasy...hnědo-červené oči. Má opravdu svalnatou postavu... Jeho křídla jako by byla vytažena Čerstvě z vroucí lávy a jeho rohy Jsou pevné jako diamant. Je nemilosrdný, krutý a téměř bezcitný."

Pozorně jsem naslouchal. Hltal každou informaci a... opravdu mi to nahnalo hrůzu... "Páni... Je děsivý... a je těžké uvěřit že býval bratrem našeho pána..." Šeptl jsem. Zajímalo by mě jak přesně k tomu všemu došlo... to totiž neví nikdo kromě těch dvou.

,,Je to těžké. Jako to, že se mi dva vůbec sneseme," při těch slovech jsem mu položil ruku na tvář a pohladil jo palcem. ,,A co holky?"

"No to ne. Jsem neodolatelný." Uchechtl jsem se. Jistě že jsem to nemyslel vážně. Chytil jsem jeho ruku na mé tváři, zavřel oči a zaměřil se na energii holek. "Zdá se že obě jsou ve svém pokoji a... Yuki dokonce snad spí." Usmál jsem se.

,,Tak aspoň jsou v pohodě. A...omlouvám se, že jsem ho nenašel a místo toho ti při dělal problém."

"Neomlouvej se. Snažil ses mi pomoct a já si toho moc vážím. Nemůžeš za to co se stalo." Podíval jsem se mu do očí. "Zítra ho můžu najít. Aaa.. Teď bych... chtěl pusu od svého hrdiny." Začervenal jsem se ale s pohledem neuhybal.

Tohle bylo to nejúžasnější, co mi kdy kdo řekl...Usmál jsem se, chytil ho za zavře a dlouze ho políbil, přičemž jsem zavřel oči. 

Oddaně jsem zavřel oči, do polibku se zapojil a vychutnával si tuto chvilku.

Pomalu jsem se odtáhl pak ho ještě jednou lehce políbil na rty. ,,Miluju tě ty můj holube," uchechtl jsem se a objal ho 

Usmál jsem se a objal ho taky. "A nejsem holub." Ucechtl jsem se a zatahal ho lehce za roh.

,,Pro mě budeš vždycky holub, jasný?" Uchechtl jsem se a přivřel oko, když mě zatahal. 

"Nemůžu být něco jinýho? Třeba miláček nebo tak?" Udělal jsem na něj psí oči. Holub je... praštěnej.

,,Ještě si to promyslím," vyplázl jsem na něj jazyk a pak ho podrbal na hlavě. 

"Mmhh... to doufám." Usmál jsem se a zavřel oči. "Pijavice." Neodpustil jsem si.

,,Jak že?" Uchechtl jsem se a začal ho lechtat. Já mu dam pijavici. 

"Pija-ah! Hah ha ha nééé!" Začal jsem se kroutit jak mě lochtal a strašně praštěně jsem se smál.

Hehh, svalil jsem ho na záda a dal ho lechtal. Má tak úžasně vtipný smích, že jsem se neudržel a začal se smát taky.

On se směje mě?! Nééé!! ale ten jeho smích je tak krásnýý. Ale moc jsem ho sám přes sebe neslyšel. "S-stač-čí!!! ha ha haa!!"

Přestal jsem a zalehl ho. Pořád jsem se trochu uchechtával a pak zase nasadil neutrální výraz. ,,Provokatére."

Začal jsem vysmátě oddechoval a k tomu ho objal. "T-To ty mě... uhh.. provokuješ." usmál jsem se.

,,Nemyslím si...miláčku," pousmál jsem se a taky ho objal. Konečně mám lepší náladu, tohle jsem potřeboval.

"Ale já to víím!" Prohrábl jsem mu vlasy. Tohle... je těžký ale úžasně hřeje... chci ho jako deku!

,,Nic nevíš," uchechtl jsem a a kousnul ho do krku. To mě totiž nikdy neomrzí. 

"vím vše-ah!" přivřel jsem oči. "Nedělej mi to když mluvím." Napomenul jsem ho a zatáhl za roh.

,,Já můžu," zasmál jsem se a zadíval se mu do očí. Je mi s nim ještě líp než před tím. 

"Ne, memůžeš." Zabrblal jsem a když se mi zadíval do očí, zadíval jsem se i já do těch jeho. "Máš úžasné zlaté oči..." Zavrněl jsem a pohladil ho po tváři.

,,Ale jo..." Usmál jsem se...možná až přeslazeně, když mi pochválil oči. ,,Ale jdi ty," ruku jsem mu na tváři chytil a oči jsem zavřel. 

"Máš zlatá očka." Usmál jsem se a dal mu pusu na čelo.

,,Jo... ale občas i pěkně rudý.. divil by ses. I když...ty to z našich bojů znáš, že?" Kouknul jsem do strany.

"Je to děsivý ale... teď se přece nezlobíš a nebojujem spolu takže máš zlatá, krásná očka." Usmál jsem se a otočil si ho stydlivě na sebe.

Usmál jsem se...a ne nahodil hned po tom ten svůj kamenný výraz. ,,Někdy mi lichotíš až moc," ťuknul jsem ho čelem do čela. 

"Hih. Víš že ti úsměv sluší?" Lichotil jsem mu dál. Ale tak proč ne? Vždyť říkám pravdu.

,,Akiii..." začal jsem pomalu rudnout. Pf... ne. Zabořil jsem mu hlavu na rameno, aby to neviděl. 

"Ukaž se miiii" Uchechtl jsem se a pokusil se ho od sebe odtáhnout abych ho viděl.

,,Nekoukej na mě...vypadám jako degeš," podíval jsem se na něj a semkl rty.

Usmíval jsem se a chytil ho za tváře. "Takže jsem degeš když zrudnu? Je to hezký." Objal jsem ho pevně. "jsi úžasný"

-A další zas zítra :3

Jo a jen tak mimo... 25.8. bude poslední den kdy přidám dvě kapitoly :P To už budu mít dluh z krku! (Pak ještě 26.8. vydám jednu)

A co to znamená pro vás? Odvykačka závisláci!! ;3