Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 61.

- Lidi!! Touru je prej zpátky!!! :'3 Volejte: sláva!!!
A UŽIJTE SI TO!!

Stál jsem tam sám. Nikdo mi neotevíral... "Erede.. kde jsi..?" Šeptl jsem a posadil se u dveří. Tak moc jsem ho chtěl vidět.. Políbit ho..

Pevně jsem zavřel oči a taky stiskl kosu, skoro až křečovitě... Musím se připravit, je to těžký.

V dálce jsem zahlédl postavu a ta, když si mě všimla, se rozeběhla. "Aki?! Aki!!! Jsi to ty!!" Zajásala Hina, já se postavil a když doběhla, objali jsme se. "Ahoj." Broukl jsem neschopný říct něco víc. "Chyběl jsi nám.." popotáhla než se rozbrečela úplně. "Kde je Ered?" Šeptl jsem když se uklidnila. "Já nevím.. ale je na tom špatně. Aki, on tě potřebuje."

,,Nezvládnu to..." vydechl jsem a stekla mi další slza. Avšak i přes to jsem na sebe kosou mířil. Zničehonic se tu objevil ...Holub? Hnědý křídla? Couvnul jsem a odklonil kosu.

"Já jeho taky. Stalo se zatím něco?" Dal jsem jí pusu do vlasů a pořád ji držel u sebe. "Co to máš na sobě?" Brouka už v klidu a podívala se mi do očí. "Přece kabát." Usmál jsem se. "Ale plaveš v něm." Uchechlta se.

,,Jdeš mě zabít? Posluž si!" Křikl jsem na něj a zase se mi leskly oči.

,,Hledáš Akiho?" Zeptal se mě a mně kosa spadla na zem.

,,Jo..."

"Pojď domů Aki." Chytila mě za ruku ale já zakroutil hlavou. "Musím počkat na Tatoa." Upřel jsem pohled na oblohu. "Kdo to je?" Zeptala se zvědavě. "Anděl Smrti. Trochu ironicky můj zachránce." Usmál jsem se na ní.

,,Pojď se mnou."

,,Cože?" Zachroptil jsem a odkašlal.

,,Nemel a dělej!" Sykl a roztáhl křídla. Vzlétl a ja hned za ním. Tohle je divný.

"Doma mi všechno řekneš. Všechno!" Zamračila se. "Jasně. Ale na tři dny toho moc není." Zas jsem se posadil a ignoroval její nechápavý pohled. Opatrně jsem si prohmatal přes látku kabátu i obvazy ránu na břiše i zádech. Musel seknout těsně vedle páteře a vést ostří tak, aby zasáhlo co nejméně orgánů... Jen kousek vedle a bylo by po mě. Z toho mě zamrazilo...

Přistáli jsme přes domem a on se na mě jenom podíval. ,,Jdi," odsekl a zmizel na motorce. Jenom jsem schoval kosu do prstenu a nasadil ho. Pomalu jsem otevřel dveře.

Nakonec mě Hina dotáhla domů s tím, že je zima a tak jsme se usadili na gauči. Dokonce mě obsloužila kakaem. "Ani nevíš, jak jsem se bála. Chtěla jsem volat i policii a udělala bych to kdyby mi to Ered nevymluvil." Začala mi to všechno vyčítat ale já ji jen poslouchal a usmíval se. Vím že se jen bála a teď se potřebuje uvolnit.

Přišel jsem dovnitř a bouchl dveřma. Chvíli jsem stál na místě a koukal před sebe. ,,Hino?" Houknul jsem.

Hina už chtěla zavolat zpět na Ereda ale já jí zacpal pusu, po té opatrně vstal a došel za ním. Hina mi ale byla hned v patách. "Ahoj Erede." Usmál jsem se a natáhl k němu ruce abych ho mohl obejmout.

Chvíli jsem na něj zíral a pak se mi začala třásl ramena a po tváři se mi začaly kutálet slzy. Udělal jsem k němu krok a pevně ho objal.

Tiše jsem zaskůčel bolestí ale taky jsem ho co nejpevněji objal. Prostě jsem to potřeboval. "Nebreč, lásko. Jsem tady."

Stiskl jsem jeho triko mezi prsty a zaťal zuby. ,,Kdes byl..." zašeptal jsem mezi vzlyky.