Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 2.

V lidské podobě jsem si to opět štrádoval po ulici. Přede mnou chlap, a žádný jiný holub nebyl v dohledu. Viděl jsem v tom svou příležitost.

,,Pane, potřebuji od vás pomoct," rozešel jsem se k němu s těmi slovy. Ten mladý muž se na mě otočil a změřil mě pohledem.

,,S čím potřebujete pomoc?"

,,Ztratil jsem se. Jsem tu nový a jdu z jedné párty ke kamarádovi. Je to prý poblíž dětského hřiště," usmál jsem se v duchu, protože mi to vyšlo. Ten chlápek mě zavedl k hřišti a já na nic nečekal. Roztáhl jsem křídla a srazil ho na zem. Moje ruka na jeho hrudi z něj pomalu sála veškerou životní energii. Hned po tom, co jsem se naplnil, se proměnil v prach. Tomuhle se říká zábava.

"Pojď se najíst, určitě máš hlad!" Usmála se a za ruku mě odtáhla do kuchyně kde mi přímo pod nos donesla porci s nějakou kuřecí roládou. vypadalo to opravdu dobře a chutnalo ještě líp. Po tom co jsme oba dojedli jsem se pustil do mytí nádobí. "Ta roláda se ti moc povedla" Pochválil jsem a ona mávla rukou. "ale prosím tě, nepřeháněj" Broukla zdánlivě bez zájmu ale já cítil, jak jí moje chvála potěšila. "už si půjdu lehnout. Dobrou noc" Popřála mi ještě rychle s posledním objetím a odklusala do svého pokoje.

Olíznul jsem si rty a rozhodl se, že bych mohl zase oblétávat domy. Když jsem seděl na střeše, ucítil jsem silnou přítomnost Holuba. Ale nikde poblíž žádný nebyl. Asi mi haprujou smysly po tom, co jsem se tak rychle dobil. Ale i kdyby tu Holub byl, sílu na jeho zabití už mám.

Spokojený se svou prací jsem se odebral do svého pokoje kde jsem se převlékl do věcí na spaní a začal si na posteli číst knihu o andělech. Je zábavné porovnávat to se skutečností. Pohodlně jsem si dal za záda polštář a opravdu se začetl. Miluju knihy a je mi téměř jedno o čem jsou.

Už jsem přemýšlel nad tím, jak se dostat k lidem blíž. Získat jejich důvěru a víc energie. Napadlo mě, že udělám totéž co oni. Budu žít mezi nimi. Mávnul jsem křídly a párkrát si obletěl město. Jo... zítra můžu začít. Už se nemůžu dočkat. 

Už jsem knihu odkládal na noční stolek, zhasl světlo a zahrabal se pod peřinu. Zítra mě čeká práce a já bych nerad přišel pozdě. Potřebuji pořídit poslední amulet k tomu, abych mohl náš dům chránit před vstupem démonů a s tím i klidně spát. 

Celou noc jsem pracoval na tom, co budu dělat. Dodělal jsem si image a dnes začnu shánět zaměstnání. Fuj, abych řekl pravdu, vůbec mě to neláká. Ale na zničení Holubů potřebuju energii. A energii si beru z lidí. To znamená že když jim budu co nejblíž, nemusím je lovit v noci. Takhle to dělala jedna Succubus co jsem znal.

Ráno mě probudil budík a já se bez jakéhokoliv zdržování oblékl do košile a šedých kalhot. V koupelně jsem se ještě upravil, spáchal hygienu a pak zamířil do kuchyně kde jsem udělal snídani, najedl se a vyrazil. Cestou jsem si pohrával se svým řetízkem a přemýšlel nad svým plánem se zabezpečením domu. V práci jsem se převlékl do pracovního úboru a očekával prvního zákazníka. Mimochodem, dělám maséra.

Skončilo to tak, že rozvážím pizzu. Jsem otrávenej a vůbec mě to nebaví. Ale nebaví to tu očividně více lidí, jsou otrávení a ve špatné náladě. Což mně zase na druhou stranu dělá radost. Ale to, že jsem zaměstnaný neznamená, že nebudou noční lovy. Adrenalin musí být.

Postaral jsem se o záda prvního zákazníka a spokojeně se do toho usmíval. Bavilo mě pomáhat lidem. Jakkoliv. I když se díky tomu často zaplétám s démony což není dobrý... ale v životě mě to neomezuje. Pracuji dá se říct jak se mi zachce. Zákazník zavolá, domluvíme se a pak tak učiním. Je to jednoduché a dokonce dobře placené.

Seděl jsem na kapotě auta a kousal párátko. Dneska to vypadá na fajn den. S kousnul jsem si ret a hodil párátko pod sebe. Můj kolega Kyoshi je vždycky v dobré náladě. Což znamená, že u něj budu muset použít metodu strach. Ale ne dnes...musím si získat jeho důvěru.

Práce mi šla pěkně od ruky, do slova, a nyní jsem měl hotovo. Tím pádem volno a tak jsem se po převlečení vydal rovnou do rušných ulic města. Držel jsem hlavu vzpřímeně jako minimum lidí kolem mě. "Tohle je strašný..." Šeptl jsem pro sebe a pozoroval to. Cítil jsem se v nevýhodě, což jsem taky byl a ne jen díky stresujícím se lidem ale i díky tomu, že když jsem viditelný pro lidi, nejsem schopný podle vnitřního instinktu poznat neproměněného démona. Ale neproměněný démon na štěstí také nemůže poznat mě. Ale i tak vidíme ty proměněné. Jen co jsem zašel za pár domů všiml jsem si shromážděného davu a všichni koukali nahoru. Podíval jsem se taky. Byl tam sebevrah.

Vycítil jsem přítomnost deprese. ,,Jdu si odskočit," řekl jsem Kyoshimu a za rohem se proměnil. Tolik energie...tolik síly. Vyletěl jsem nad domy a rychlostí blesku jsem hledal zdroj. Nebylo to těžké, protože jsem jej během chvilky našel. 

Na nic jsem nečekal a odběhl stranou aby mě nikdo neviděl. Nechal jsem ze svých zad vystoupit křídla a vznesl se do vzduchu. Letěl jsem co nejrychleji. Sebevrah byl už jen krůček od smrti ale stihl jsem ho obejmout a tím mu začal předávat pozitivní energii. Bylo to těžký a vyčerpávající ale zabíralo to.

,,Jdi od něj Hajime," odsekl jsem a sedl si na římsu vedle. Vážně mi musí kazit každou zábavu, kterou si najdu? Natáhl jsem ruku a začal sesílat žal. Teď je to kdo z koho, nenechám ho, aby mi překazil i tohle.

Pardon že je to tady až teď ale... musíte uznat že na mě to je brzy :D Kdyby někdo nevěděl a nevšiml si mé zprávy, tohle RPGčko bude vycházet každé úterý, čtvrtek a sobotu. teda za předpokladu že mi do toho nic nevleze a bude dost textu :3

Doufám že se kapitola líbila!! Hvězdička i komentář zahřeje naše srdíčka :3 děkujem!!