Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 69.

Ahojky lidičky!!  :'3   Pamatujete si ještě tento příběh? Já ano!
A jako dárek z nebes ( či podsvětí 3:D ), je zde samozřejmě další díl.

Pokud jde o pravidelné vydávání, nemohu ho slíbit. Náš  @Touru-sama  už chodí do práce, tak musíme chápat a respektovat, že nemůže psát tak často :)
Stejně tak jako já, když musím sedět celé dny u učení. To má samozřejmě i za násladek to, že se ostatním příběhům moc nechci věnovat. Tak se chci omluvit a zároveň poprosit o pochopení.

No, nebudu to dál okecávat, užijte si další část tohoto úžasného příběhu!!
(která je, jak jste si jistě všimli, 69. :D Jak příhodné)

------------------------------------------------------------------------------------------

Usmál jsem se, opřel se bradou o jeho hlavu a užíval si výhled s větrem ve vlasech.

Uculil jsem se a v klidu ho objímal. Už ani nevím co bych bez něj dělal.

,,Poletíme zlato...'' zašeptal jsem, políbil ho do vlasů a pomalu se postavil na nohy. Hned na to jsem ho vytáhl za sebou.

Nechal jsem se vytáhnout na nohy. Vděčně jsem ho Políbil a a usmál se. "Dobře lásko. Veď mě"

Usmál jsem se, rozeběhl a skočil z útesu, kde jsem roztahl křídla a rozletěl se.

Uchechtl jsem se a zopakoval to po něm. Jen jsem padal trochu déle. Líbil se mi ten pocit. Pak, když už jsem ale roztáhl křídla, jsem rychle dohnal Ereda. "Řekni, co se mnou máš v plánu?" Broukl jsem.

,,Uvidíš...Byl jsem tam...vlastně ani nepamatuju, je to dlouho. Kamarád mi to zařídil, bude se ti to líbit...snad,'' usmál jsem se a na chvilku zavřel oči.

"Tak to jsem zvědavý." Uculil jsem se, dál letěl v klidu vedle něj a užíval si to že můžu létat a že jsem tu s ním.

Pomalu se začalo ochlazovat, takže mi došlo, že letím správně. Pomalu jsem začal klesat a rozhlížet se okolo sebe

Lehce mě zamrazilo a tak jsem se chytil pod rameny a leťel dál podle Ereda. Vypadal jakoby něco hledal.. "můžu ti nějak pomoct?"

Jen jsem zavrtěl hlavou a už se i nějak zorientoval. Zamířil jsem směrem k lesu a už vyhlížel.

Máchl jsem křídly a sledoval zem pod námi. To jsem zvědavý kam mě chce vzít. Je tu celkem zima.

Srovnal jsem si batoh a zamířil k jedné dřevěné chatě za lesem, kde už čekal můj známý, dobrý kamarád.

Nevím proč, trochu jsem se tady bál. Vůbec jsem to tady neznal a tak jsem se držel u Ereda co nejblíž. Nejdřív jsem mu to chtěl říct ale.. on mi chtěl udělat radost. Tak jsem si to nechal pro sebe. Aspoň do doby kdy zjistím kde budeme.

Pomalu jsem přistál na mýtince, kde na mě čekal Azer, můj starý přítel. Jen jsem na něj kývnul hlavou a on po mě hodil klíče. ,,Fakt díky, jsi kámoš,'' uchechtl jsem se a on mě poplácal po rameni.
,,Za málo, hlavně žádný blbosti,'' zazubil se, projel pohledem Akiho a zmizel nad stromy.

Dost mě to zmátlo a trochu mě zamrazilo když si mě ten neznámý prohlédl. Každopádně už jsme podle všeho u cíle a tak jsem byl zvědavý.

Chytil jsem Akiho za ruku, odemkl chatu a vlezl dovnitř. Hodil jsem batoh na postel a usmál se. ,,Tady strávíme víkend... Chata u lesa, u jezera... Je tu klid a perfektně se tu dá odreagovat"

Vykuleně jsem si chatku prohlížel a pak se na Ereda usmál. "Tohle je úžasný. Moc děkuju lásko." Skočil jsem mu šťastně kolem krku.

Udělal jsem krok dozadu, zatočil se s ním a dal mu pusu do vlasů. ,,Nemáš za co... Zlato moje,'' usmál jsem se a natěšeně ho k sobě přitiskl.

Přitiskl jsem se k němu ještě víc a dal mu pusu na krk. "Tak, když už jsme tady.. co uděláme jako první??" Byl jsem zvědavý co budeme dělat.

Usmál jsem se od ucha k uchu a pak se podrbal za krkem. ,,Pojď se proletět nad jezero, je to úžasný a to co uvidíš.. AH!" uchechtl jsem se a táhl ho za ruku ven.

Zasmál jsem se a nechal se táhnout. "Tak jo. Snad mi toho ukážeš co nejvíc. Vypadá to tady krásně."

Roztáhl jsem křídla, pustil Akiho a s rozběhem se vznesl nad jezero. Křídlem jsem prořízl hladinu a pak se otočil na něj.

Pozoroval jsem ho jak vzlétl a křídlem narušil klidnou hladinu jezera. Moc se mi to líbilo. Taky bych si to chtěl zkusit.. ale nemůžu. Tak jsem to bral jako další kouzelnou věc na něm. Další věc kterou u něj můžu obdivovat. Usmál jsem se a vzlétl abych se dostal k němu. Pohled na jezero pode mnou byl úžasný a já neodolal a tak jsem klidnou hladinu rozrušil aspoň svou rukou. Uuh, ale voda byla docela studená. "Tohle je úžasné místo."

Zastavil jsem se na velké větvi stromu, která zasahovala nad jezero. ,,I démoni mohou vidět krásy země," pousmal jsem se a koukl na něj. ,,Kdyby ti byla zima, řekni.''

Přiletěl jsem k němu a s úsměvem letěl na místě. Natáhl jsem k němu ruce, chytil ho za tváře a spokojeně, snad až okouzleně vydechl. "Stále mě nepřestáváš udivovat. Jsi to nejlepší co mě kdy potkalo, Erede." Naklonil jsem se blíž a jemně ho políbil.

Tohle mě zahřálo. Je nádhera mít někoho, kdo vám dodává pocit opory, důvěry a lásky. Nejsem schopen to popsat. Možná jen slovem: Štěstí. ,,Miluji tě"

Pomalu jsem se odtáhl a prohrábl mu vlasy. Chvilku na to jsem přistál opatrně na větvi vedle něj.

,,Líbí se ti tu? Není to nějak...chabý, nebo tak?'' kouknul jsem na něj a složil křídla k tělu.

"Chabý? Lásko, je to úžasný. Vždyť jsem byl prakticky celý život ve​ městě a tohle..." Rozhlédl jsem se s úsměvem. "Tohle je dech beroucí a krásná změna. Moc ti za to děkuju." Přisedl jsem si blíž k němu.

,,To jsem moc rád,'' usmál jsem se a objal ho kolem ramen. Jsem rád, že se mu líbí místo, kam jsem vždycky rád chodil

Jemně jsem se o něj opřel a spokojeně vydechl. "Mhh~ ale mám trochu hlad." Usmál jsem se s kousl ho do ouška.

,,Půjdeme se někam najíst?" Usmál jsem se na něj a dal mu pusu na čelo. Protáhl jsem si křídla a vydal...nějaký neidentifikovatelný zvuk

Uchechtl jsem se. "Tak dobře. Tady je kam jít?" Divil jsem se s úsměvem. Neuměl jsem si zde představit třeba.. restauraci.

,,Nahoře, když se jde po serpentinách, tak je tam místo zvané 'Horská bouda'. Mám tam známého... takže se budeš držet za mnou, jinak po tobě vystartuje," tiše jsem se uchechtl. My samozřejmě poletíme, po žádným kopci nejdu

"Uh, dobře... Běda ti jestli mě necháš někomu na talíři!" Uchechtl jsem se a protáhl se. "Já můžu~"

,,Už ne," zazubil jsem se a vzlétl. Ve vzduchu jsem se otočil, až dolétne ke mně a můžu ho chytit za ruku

Roztáhl jsem křídla a přiletěl k němu. Bylo hezké když mě chytil za ruku, a tak jsem mu dal pusu na tvář. "Veď mě zlato."