Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 53.

- Ahoojky!! :D tak konečně tady pro vás mám další díleček vaší oblíbené povídky!! snad si ho po té době užijete ;3

Pronikl jsem do něj a začal přirážet. Hlasitě jsem oddechoval a zasouval až po kořen.

Začal jsem slastí sténat ale pokoušel jsem se utišit jednou rukou... ježiši chudák Hina..

Podepřel jsem se vedle jeho hlavy a zrychlil. Miluju jeho sténání! Chci víc. Vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že je v domě i Hina... Začal jsem ho kousat do krku.

Začal jsem být o dost hlasitější a ani rukou se to utišit nedalo. Erede ty blázne!! "Ahhh..!!!"

Kousal jsem mu krk a přírazy zrychlil na maximum. Po chvilce už jsem jeho nitro vyplnil svou nadílkou. ,,Mmmh!"

Udělal jsem se s hlasitým zasténáním hned po něm a pak už jsem jen naprosto uvolněný oddechoval. "aahhhh..."

Svalil jsem se vedle něj a prudce oddechoval. Po chvilce jsem ho chytil za ruku a propletl prsty.

Lehce jsem mu ruku stiskl a pak se k němu přitulil. "Jsi.. šílený.." Usmál jsem se a dal mu pusu na krk.

,,Heh, na to jsi přišel až teď?" uchechtl jsem se a zadíval se na strop. ,,Tohle bylo divoký... Chudák Hina," podrbal jsem se na čele a oddechl.

Jen jsem se uculil. "Jo. Chudinka moje malá, bezbranná, nevinná a.." V tom jsem ucítil v hrudi silné zašimrání. Musel jsem se usmát. Takhle jsem poznal její pocity. "A zamilovaná." Dodal jsem po odmlce.

,,To jsi vlastně říkal...že kouká po svém kolegovi ne?" kouknul jsem na něj a musel se usmát.

"Jo. Myslím že už mu to asi řekne. Cítím to." Byl jsem teď moc šťastný. Konečně se odváží říct mu to. No a já vím že ten kluk po ní taky pokukuje. 

,,Bylo by fajn...Kdybychom na dům neřvali jenom my," zasmál jsem se a pevně ho objal. ,,Ale přeju jí to...Je moc hezká a tak hodná, divil bych se, kdyby jí odmítnul"

Musel jsem se zasmát ale rychle jsem si pusu zacpal. "Ale notak!" Šťouchl jsem do něj a zas se k němu přitulil. "Hlavně je taková moje praštěná ségra. Jí nikdo odmítnout nesmíí." Uchechtl jsem se.

Když řekl ,,ségra", tak moje nálada poklesla... ,,Jo..chápu..." broukl jsem, protože jsem nevěděl, co jiného mám říct. Stotřiadvacet let...a já jí nenašel...

Všiml jsem si té změny.. "Erede..? Co je?" Dal jsem mu ruku na tvář a pohladil ho palcem.

Jen jsem zakroutil hlavou a schoval si obličej do dlaní. Je mi z toho na nic...

Tiše jsem si povzdechl a láskyplně ho objímal. Taky jsem si ze zad nechal vystoupit křídla... ale dal jsem si přes ně deku aby je neviděl a objal ho i s nimi.

,,Jediný co jsem chtěl bylo... Najít jí... Zase se s ní vidět..." vydechl jsem zoufale.

"Erede... a co všechno o ní víš? Zjistil jsi něco víc než, že je taky démon? Můžu.. můžu ti pomoct.." Snažil jsem se mu pozvednout náladu.

,,Dlouhé...hnědé vlasy, která lemují kulatá obličej. Tam posazené zlatá kukadla...Je drobná a hubená... Takhle si jí pamatuju..."

Fascinovaně jsem ho poslouchal. Bylo úžasný jak o ní mluvil. "Můžu se zkusit podívat do seznamu sražených démonů... Nevíš jméno?"

,,Eru Rancis..." upřímně jsem si nedělal moc velké naděje... Nenašel jsem jí já, nemyslím, že by ji našel někdo jiný.

"Zkusím se podívat.. když tam nebude, tak.." Tak bude živá. ano je to dobrá zpráva ale záleží to jen na tom, že nebude v seznamu.

,,Budeš hodný... Opravdu bych ji chtěl vidět..." Trhaně jsem se nadechl a otevřel oči.

"Rád ti pomůžu. S čímkoliv." Dal jsem mu pusu na čelo.

,,Jsi na mě možná až moc hodný, usmál jsem se a všiml si, že má přes křídla deku. ,,To je ti taková zima?"

Trošku jsem znejistěl když mluvil o mých křídlech. Nechtěl jsem mu je teď ukazovat.. a tak jsem si je složil k tělu ale furt přes ně měl deku. "Jo.. mrznu." 

,,Aki...ty mi lžeš," svraštil jsem obočí a deku strhnul k sobě. ,,Aki?" strnul jsem na pohledu na ta oškubaná křídla.

Srdce se mi skoro zastavilo a bylo mi do breku... nechtěl jsem aby to teď viděl.. mojí hambu.. Deku jsem mu zas vytrhl, přehodil si jí přes záda a posadil se na kraj postele. Po tváři mi už stékala první slza a já jí rychle utřel.

,,Co se ti to stalo?" Svraštil jsem obočí a prstem se jich jemně dotknul. Vypadal jako oškubaný kohout

S křídly jsem lehce ucukl a natočil se na něj. "Já... myslel jsem si, že jsem o tebe přišel... Byl jsem pořád smutný... Tak mi začala odumírat pírka.." Odmlčel jsem se a raději zavřel oči abych se nerozbrečel. "Všechny dlouho trvající emoce mají vliv na naše křídla." Vysvětlil jsem.

,,Už se ti to někdy stalo?" Zajímal jsem se. Nechtěl jsem, Aby měl pocit, že se přede mnou musí stydět. Budu se snažit dělat mu oporu ve všech případech. 

"Ne.. tohle je poprvé.. ale když jsi zas tady se mnou, tak se to zpraví." Objal jsem ho a přitiskl se.

,,Všechno bude okej," usmál jsem se a pohladil ho po té jemné tváři. 

Usmál jsem se a dal mu pusu na krk. "S tebou jo, Moc děkuju. Můj osobní démonku." Uculil jsem se na něj. Jak on to dělá, že mě tak rychle uklidní a vrátí dobrou náladu?

Vyplázl jsem jazyk a podrbal ho na hlavě. Jsem nějaký přetažený, bolí mě žebra. Nevím proč. Hned na to mi zakručelo v břiše. 

Uchechtl jsem se když se ozval jeho žaludek. "Něco dobrého ti uvařím." Nechal jsem zmizet svá křídla a oblékl se. "Moc děkuji. Miluju tě." Usmál jsem se na něj ve dveřích a šel do kuchyně kde už něco kuchtila Hina. Byla ještě v pyžamu, na uších sluchátka a vlasy jí trčeli do všech stran. Trochu jsem se jí lekl. "Dobré ráno." Popřál jsem jí a dal pusu na tvář když jsem ji stáhl sluchátka z hlavy. "Jo jo.. já vím že jste měli dobré ráno." Broukla ospale ale i tak se na mě zákeřně uculila. 

Pomalu jsem vstal a šel do kuchyně, kde byla už i Hina. ,,Brý ráno," protáhl jsem se a zazubil.

"Brý, Ale příště potišeji prosím." Uculila se a já, celý rudý, se posadil ke stolu. "Hádám že máte hlad. Když počkáte, budete mít maso s rýží." Broukla.

-tak :3 budeme rádi za hvězdičky i komentáře a! bohužel nevím jestli další díl vyjde v termínu :D tak hold uvidíme jak ten text nahromadíme ;) mám vás rád!! <3