Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 45.

-Tak... tady to máte a.. já zas rychle uteču. :3
přeji příjemné čtení!!

Spadl jsem na bok a hned na to se rychle rychle posadil... "Proč mi nechceš ublížit?! Erede!!" křikl jsem na něj už se slzama v očích. Jo, vím. Ta otázka zní dost blbě když se to tak vezme ale... chtěl jsem se pokusit ho vyhecovat... aby to v něm rozvířilo co nejvíc pocitů a to mu pomohlo s... s tímhle.

,,To myslíš vážně?!" Začal jsem se tahat za vlasy... Ale ne... nepomohlo to. Moje oči zrudly a já se samolibě ušklebil, a tím odhalil svoje zuby. Moje pravé já... Je teď pod zámkem. To před Akim... je můj stoprocentní démon.

Strachem jsem polkl když se jeho oči změnili... doslova jsem zkameněl na místě ale i přes to jsem očima hledal jakýkoliv náznak toho, že to je můj Ered... můj přítel...

V ruce se mi leskla kosa a šel jsem k němu. Jazykem jsem si přejel po zubech a stále se uškleboval Erede... nesmíš!

Rychle jsem zamrkal abych se donutil k jakékoliv činnosti. Jak se ke mě blížil, já se začal po zemi šoupat dál od něj. "Er-ede.." Šeptl jsem.

,,Zabiju tě," zasyčel jsem a napřáhl se. Aki uhni! Ne... jak se mám z tohohle dostat ven? Musím okamžitě najít způsob.

Prudce jsem se nadechl, překulil do strany a postavil konečně na nohy. Minul mě jen o pírko... Musím se s ním dostat ven... do lesa nejlíp... Jinak by nemuselo jít o život jen mě.

,,Pojď sem kurva!!!" začal jsem vrčet a ještě párkrát se ohnal. Minul jsem... Díky. Cítím se tak svázaně... Moje duše jen bezmocně zírá na mou schránku, která chce zabít to nejlepší, co mě kdy potkalo.

Opět jsem nervózně polkl a rozeběhl se ke vchodovým dveřím které jsem hned prudce otevřel dokořán a vyběhl ven. Jde za mnou? Jo jde. Rychle jsem zhodnotil svojí situaci a z přívěsku si nechal vyvolat svou Naginatu abych se mohl při nejhorším bránit.. "Tak pojď ty červe!" Křikl jsem na něj a připravil se na rychlý let.

,,Ty zasraná andulko!" zařval jsem a běžel hned za ním. Běsním..hodně. Snad mě předtím pochopil a nebere si nic osobně...

Když už byl dost blízko, prudce jsem vzlétl a při tom ho ještě stihl nohou drcnout do hlavy... jen drcnout, už nejsem schopný mu ublížit... ale provokovat démony umím pořád stejně dobře. Letěl jsem asi do výšky 500 metrů a v té výšce jsem si to namířil nad les. Ještě jsem se ale podíval jestli letí za mnou..

Botou mě drcnul do obličeje. Hned jsem zamířil za ním s úmyslem se ho zbavit. Jen s úmyslem... Nemůžu za to. Teď by to chtělo zázrak.

Letěl jsem s ním v závěsu nad les jak bylo v plánu a střemhlavě se spustil dolů. No ale co budu dělat pak? Jak získám svého Ereda? Přežiju to vůbec?

,,Koukej se zastavit!!!" Řval jsem za ním a kosu v dlani drtil. Co se to se mnou stalo, tohle nejsem já. Vždycky jsem si myslel, že jsem démon na 100%... ale ne. Tím jsem teď.

Lehce jsem polkl.. "To nedokážeš chytit ani někoho tak malého jako jsem já?" Křikl jsem na něj dozadu ale díky tomu jsem přestal na chvilku dávat pozor na to, jaký kus mi zbývá k zemi. Když jsem se podíval zas před sebe, málem se mi zastavilo srdce. Rychle jsem máchnutím roztáhl křídla a vybral to... skoro jsem tělem škrtal o zem.. "No ty vole..." Šeptl jsem pro sebe.

,,Neprovokuj ty hajzle," vykřikl jsem a řítil se za ním. On to vybral, ale já se pořádně projel po zemi. Jsem tak vytočenej!

Uslyšel jsem za sebou dost nepříjemný zvuk a tak jsem se zas za sebe podíval. On se vysekal!? "Ne.." Otočil jsem to kolem stromu a letěl za ním. Já nechtěl aby se mu něco stalo!! "Erede?!" Křikl jsem když už jsem byl skoro u něj. Strašně jsem se bál že si něco udělal. V tu chvilku mi nedocházelo že stále může být... nesvůj..

Pomalu jsem se zvedl, zatnul zuby a podíval se na něj. ,,Pojď sem, Hajime..." Prudce jsem vydechoval a dělal pomalé kroky k němu. Ne! Musím se ovládnout... já to zvládnu.

Začal jsem couvat s pohledem zaklíněným v jeho očích.. "Erede... Notak..." Polkl jsem abych se pokusil zahnat ten knedlík v krku. "Bojím se o tebe... Nevím co dělat... Prosím.."

Ne... Aki... Vrčel jsem a rozmáchl se kosou. Ne! Nesmím mu ublížit. Z posledních zbytků svojí vlastní vůle jsem kosu odklonil a probodl sebe... skrz... na skrz...

Snad všechno se mi před očima zastavilo... On.. se.. "Erede!!!" Křikl jsem se znatelnou bolestí i smutkem v hlase. Slzy mi začali téct proudem a rychle jsem ho podepřel.

Zadávil jsem se a proud krve mi vytekl z pusy. Moje oči nabraly svoji původní barvu a já se na něj podíval. ,,J-si v poh-hodě?"

Už byl zase sebou.. bože můj... "To jsou hloupé otázky!" Vzlikl jsem a začal rychle přemýšlet jestli mu tu kosu vyndat nebo ne... jsme daleko od domu... Ježiši já jsem idiot!! Pro zatím jsem se pokusil zastavit krvácení.

,,Ne-ch mě...Prosím," svalil jsem se na zem a pomalu ze mě začaly mizet čáry. Když jsem se podíval dolů, moje nohy se začaly měnit v prach... Já... Já umírám...

-Uživatel Dezzinou je právě nedostupný. Zkuste to prosím později.