Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 57.

Dnes vám přínaším další kapitolu is obrázky které mi fanoušci tohoto příběhu poslali :3

Snad se vám to bude líbit!!! x3

Natáhl jsem se opatrně pro jednu knihu a začal si číst. Byla to moje oblíbená ale i přesto jsem ji ještě nedočetl. Byla to andělská kniha. Zjišťoval jsem v ní o sobě i jiných andělech nové věci a to mě fascinovalo.

,,Kdo mě tady potřebuje?" Zamračil jsem se a Kante mi položil ruku na rameno.

,,Dantalion tě chce vidět."

Byl jsem opravdu hodně začtený ale nakonec jsem u toho usnul a kniha mi vypadla z ruky.

Dantalion?! To by měl byt správně nástupce našeho Pána. Co mi muže chtít? Kante se jen uškleboval a já otevřel velké plechové dveře.

,,Rancis," otočil se Dantalion na svém křesle.

Nejdřív jsem spal klidně ale pak se mi před očima začala živě odehrávat ta... Událost. Musel jsem sebou že spaní házet protože mě vzbudil až tvrdý a bolestivý dopad na zem.

,,Je tu něco, o čem bys chtěl mluvit?" Řekl jsem a založil ruce na prsou.

,,Jo, tvojí lhostejnost jsem postrádal," zasmál se a pak slítnul přede mě. ,,Ukonči svůj vztah s tím Holubem."

"ts!" Lehce jsem se prohnul v zádech a převalil se na bok. Ale ulevilo se mi že to byl jen sen.

,,Dantalione," vydechl jsem a Couvnul od něj o krok. ,,Už je to pryč. Dopřej mi vztah. Budu zabíjet dál, stejně tak jako on. Jen nepůjdeme po krku sobě navzájem."

"haló?" Zavolal jsem abych zjistil, jestli je někdo doma... Ale nebyl. Povzdechl jsem si a pracně se dostal zpět do postele. Strašně bolelo když jsem se snažil postavit..

,,Dantalione!" Zavrčel jsem, když mě natiskl ke zdi.

,,Erede, tak si vzpomeň na to, jaký to bylo," olízl si ret a natiskl se na mě.

,,Já mám Akiho... to snad chápeš ne? Je tady spousta jiných démonů, kteří ti poslouží jako já kdysi tobě. Je tak?"

Zas jsem jen tak civěl do stropu a přemýšlel o... To je fuk. Pak jsem se ale příšerně lekl! Juro se mi nalepil na okno a zamával mi. "Ty jsi pošuk.." broukl jsem tiše a chystal se mu otevřít.

,,Ale ja chci tebe. Tak nějak jsem přemýšlel... A chybí mi mase nezávazné noci," samolibě se usmál a olíznul mi krk. Přivřel jsem okolo a zatnul ruce v pěst.

,,Já to myslím vážně..." vydechl jsem.

,,Taky se můžu postarat o to, že to svoje kuře už neuvidíš," zvedl ke mně oči a ve mně hrklo.

Pomalu jsem se dostal k oknu a otevřel ho. Juro přistál na zemi a objal mě. "Ahoj Aki. Tak co, jak ti je? A... Co se stalo..?" Zeptal se mě když si všiml mého stavu.

,,Všechno...jenom mu nic nedělej," hlesl jsem a povolil.

,,Dobrý Erede... Takhle se mi to líbí. Až budeš mít vyšší moc i ty, můžeme si popovídat."

"Já.. prosím Neptej se.." Šeptl jsem a on kývl. "Aki, nerad to říkám ale... máš průser. Jdou po tobě Serafíni. Už od té doby co zmizel Katsu. Mají na tebe skoro všechno a chtějí tě předhodit před radu." Oznámil mi a mě se z toho udělalo až špatně. Strachem se mi sevřel žaludek a Juro mě musel podepřít a nakonec i položit do postele.