Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 62.

-taak a další dílek je tady :3 tak papejte :D

Políbil jsem mu krk a pak se jen přitulil. Chytil jsem ho za ruku a zavřel oči.

Lehce jsem jeho ruku stiskl a začal usínat. Usnul jsem celkem rychle ale ráno mě vzbudilo podivné tlačení na hlavě. Otevřel jsem oči a zjistil, že se mi přes noc vyvolala má křídla pokrytá chmýřím a, pro mě nové, rohy.

V noci do mě začala šťouchat jeho křídla, tak jsem si šel lehnout na gauč. Už jsem ale nespal, jen celou noc přemýšlel se zavřenýma očima. V pul osmý už bylo venku relativně světlo.

Odvolal jsem svá křídla a zmateně se posadil na kraj postele. Kde je Ered? Hrklo mi když mě napadlo, že zas dělá někomu hračku a tak jsem vstal a chtěl raději prohledat dům. Naštěstí byl jen na gauči. Uff.. došel jsem k němu a sedl si na zem, pozoroval ho.. pak mi pohled padl na jeho tělo... Položil jsem na něj ruce a začal se soustředit na to, abych mu to vyléčil. Aspoň něco pro něj můžu udělat.

Něco mě najednou příjemně zahřálo. Pootevřel jsem oči a viděl Akiho. Asi se mi to snaží vyléčit... ,,To nemusíš," zašeptal jsem.

Koukl jsem mu do očí a pak zpět na svou rozdělanou práci. "Já chci.. aspoň něco pro tebe můžu udělat."

,,Stejně tam budou nový... Nemá to cenu, neplýtvej zbytečně," pousmál jsem se a zhluboka se nadechl.

Odvrátil jsem od něj tvář aby neviděl že se mi zrak zamlžuje slzami.. "To je jedno." Víc jsem na něj zatlačil a tím to i do léčil. Pak jsem se zas na zemi posadil zády k němu.

,,Aki?" Otočil jsem se na bok a po chvilce si dřepnul před něj ,,Co je?..."

"Co by asi bylo.. dělá si z tebe hračku a ty se prostě necháš.." Popotáhl jsem a schoval si tvář do dlaní. "A to jen kvůli mě... Proto... Protože.. j-sem nesch-opný.."

,,Aki...Aki, Aki ne. Není to proto, že jsi neschopný. Já se tě snažím chránit... tak jako vy máte Anděla Smrti, my máme Dantaliona... Nemůžu se mu vzepřít," zvedl jsem mu hlavu a utřel mu slzy. ,,Přestane to..." pousmál jsem se a políbil ho na čelo.

"... Já tě.. chci taky chránit.. n-echci aby jsi to dělal.. nechci.." přitiskl jsem se k němu a pevně ho objal.

,,Já to... Já to taky nechci dělat..." opětoval jsem mu objetí a políbil ho na krk. Hned na to se mi na ruce zase vyrýsoval znak a začal zářit. ,,My o vlku..."

Podíval jsem se mu do očí a prosebně zakroutil hlavou. "Prosím..."

,,Aki já..." podíval jsem se na zářící ruku a pak jemu do očí. V tu chvíli jsem nevěděl, co mám dělat. Nakonec jsem jen vydechl a zase ho objal.

Stiskl jsem ho jak jsem mohl a schoval si tvář k jeho krku. V tom se ale ozvalo zaklepání na dveře ale i přes to, že dotyčný zaklepal, hned vešel. "Oh, Ruším?" Zeptal se Tato. Nechápal jsem, co tady dělá ale když jsem si všiml, že má v rukou igelitku s obvazy a lékárničku, pochopil jsem že jde opět ošetřit mé břicho.

Zničehonic se mi začala pálit kůže a já se prudce odtáhl. ,,Kurva..." zaklel jsem a najednou mě někdo chytil pod krkem a hodil se mnou o zem.

,,Jakto, že jsi nepřišel na zavolání!?" Dantalion... A přišel si pro mě osobně, to je malér!

Dost jsem se lekl ale hned na to jsem se naštval. Byl jsem za ním.. tak jsem vstal a že všech sil do něj strčil. "Nech ho!!" Sice to nebylo to nejlepší co jsem uměl ale když jsem bez zbraně, hold mě nic jiného nenapadlo. Tato se ale během okamžiku objevil přede mnou ve své andělské podobě a byl připravený k okamžitému útoku.