Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 41.

 -tak tady máte další dáávku :3

Posadil jsem se vedle záhonku a přisunul si kolena k bradě. Křídla jsem nechal zmizet ze svých zad, jen rohy zase odmítaly spolupracovat.

Juro už měl čaj na stolku... furt spal.. Holky už byli taky v pokoji... Povzdechl jsem si a se zívnutím odešel do svého pokoje kde jsem si sedl na postel a peřinu si dal kolem ramen.. Jsem unavený... ale.. Chybí mi tady Ered, Proběhlo mi hlavou a opět mě bodlo u srdce při vzpomínce na to, jak uletěl.. Co když... Co když nepřijde..? Po tvářích mi začali stékat slzy i když jsem se snažil na to nemyslet...

Po chvilce jsem se zvedl a šel do domu. Prošel jsem okolo spícího Jura a zůstal stát přede dveřmi Akiho pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu dveře otevřel. ,,Aki?" ...

Překvapeně jsem zvedl oči k Eredovi... Najednou jsem byl tak šťastný... že je tady. Tady se mnou a né jinde s... kýmkoliv. Ještě jsem naposled popotáhl, rychle si oči utřel a natáhl k němu ruce jako bych snad byl mimino co chce vzít do náruče. "Bál jsem se..." Šeptl jsem popravdě.

Chvíli jsem tam stál jako kretén, ale ak jsem udělal dva kroky a pevně ho objal. ,,To nebylo tak, jak to vypadalo. Miluju tě Aki, mysli na to..."

Stejně jako on mě, i já ho pevně stiskl s úmyslem ho nepustit. "Dobře... ale... Proč teda...? ty víš.." Šeptl jsem a zavřel oči. Nebyl jsem schopný říct blbé: Proč jste se líbali?

,,N-nechtěl jsem...aby tě viděla. Ch-ť-těl jsem odvést její po-zo-zornost..." z očí se mi začaly valit slzy. Proč... proč bulím... Prostě... Já... Já vyměkkl...

Když mi tady začal brečet, bylo mi jasný že nelže. "Erede... To je dobrý. Věřím ti." Začal jsem ho hladit po zádech. "Šššš.. už nebreč. Miluju tě.." Chytil jsem ho za tváře a vtiskl mu něžný polibek. 

,,Jsem démon ...zkurvenej odpad...," vzlykl jsem se otřel si oči. Nenávidím se. Vlastně jsem se nikdy neměl rád...Ale teď se nenávidím 

"Co.. to říkáš?" Podíval jsem se na něj nechápavě a zas ho pevně objal. Nechci aby říkal takové věci...

,,Zasraný škůdce..." pevně jsem stiskl jeho triko mezi prsty a zabořil mu hlavu ke krku.

"Erede, nemluv tak...!" Stiskl jsem ho víc a už po chvilince jsem ho objímal i křídly. Co mu je..?

,,Měl bych se zabít..." Co je kurva?! Takhle jsem nikdy... Nana. Ušila na mě boudu... Ne! Pokud za to fakt muže ona, tak se dřív nebo později zabiju!

Zamrazilo mě z těch slov a nevěřícně jsem se na něj podíval. "Ere..de...?" Před chvilkou mi řekl že mě miluje a najednou... se chce zabít? Nezvládl jsem to nijak zpracovat a tak jsem se od něj odtáhl a se slzami na krajíčku ho pozoroval. "S-slova.. Miluju tě... pro tebe nic n-neznamenají?" 

To jsem nikdy neřekl. Já tě miluju Aki! ,,Mě nezajímá nic." Ne! Nemůžu říkat nic, co si myslím. Vyděšeně jsem se na něj podíval a snažil se mluvit něco z toho, co myslím. 

Tohle bylo jako dostat nožem přímo do srdce... strašně to bolelo a slzy už se mi z očí jen valili. Pevně jsem stiskl tričko na mé hrudi a trhaně se nadechl. "J-estli.. S-Se chceš zabít... tak mě vem sebou..." Podíval jsem se mu hluboko do očí. Jestli mi odejde... já se zhroutím... nechci o něj přijít a trpět... miluju ho... i když ho to... nezajímá...

Žádný takový! Nikdo se nepůjde zabíjet! Kurva... ,,A víš co? Měl jsem tě zabít už dávno," postavil jsem se a zašklebil. To... to nejsem já! Proč mu tak ubližuješ Erede!? Do prdele, prober se! Hej!!!

Teď jsem měl pocit že se mi zbořil celý svět... pohled jsem zabodl do země a sledoval jak se mé slzy tříští na ještě menší při každém dopadu... bylo to jakoby se čas zastavil ale přitom běžel tak rychle... to všechno... byla hra... a tady to končí.. pevně jsem zavřel oči a skočil mu kolem krku očekávajíc tu nejhorší možnou smrt... "Miluju tě..." Šeptl jsem.

Já tebe taky Aki... Nemůžu ovládnout svoje tělo... Musím najít Nanami... aby mě vrátila zpátky! Nebo... je to jenom moje vůle? Moje tělo se odmítalo hnout. Z očí se mi valily slzy... Omlouvám se... Nemůžu za to... Já tu mrchu zabiju ,,Ts..." Syknul jsem pohrdavě. Ne... Prosím...

Jak chvíli jen stál a pak sykl... ať už to ukončí nebo ať neblbne! "Erede ty idiote!!" Křikl jsem, chytil ho pevně za hlavu a opřel si čelo o to jeho s pohledem upřeným do jeho... nádherných očí.. "Co ti sakra je?!" Už mi ujížděli nervy... Tohle mě stresovalo a já, už ze zoufalosti, mu prudce předal velkou část své energie... to všechno, stres, strach, smutek, ta nesmrtelná láska i zoufalství a předání energie způsobilo že se mi před očima vše silně rozmazalo a já se po jeho těle svezl na zem.

Zničehonic mě strašně zabolela hlava. Prudce jsem se chytil za hlavu a tělem mi přejela neskutečná vlna tepla. Pootevřel jsem oči a viděl jsem, jak se Aki řítí k zemi. Chytil jsem ho, klekl si a položil ho na svůj klín. ,,P-prober se," řekl jsem přidušeně. Asi... už začínám být... V pohodě.

Křídla mi zmizela... Slyšel jsem ho... ale nemohl jsem se hnout... zvládl jsem jen pootevřít oči které jsem ale hned na to zavřel. Byl jsem strašně vyčerpaný.. ale... On mě zase drží u sebe. Mám ho zpátky... musel jsem se v duchu usmál

Opřel jsem si čelo o jeho hlavu a zatnul zuby. Proč se se mnou tak lehko manipuluje? Já mu nechci zbytečné ubližovat. 

Tak moc jsem ho chtěl obejmout... pevně jsem se tedy soustředil a nasál do sebe trochu energie z bariéry. Víc zatím není potřeba, nemůžu riskovat že sem někdo vletí. "..Er-ede..." slabě jsem se pousmál a dal mu ruku na hlavu.

,,Omlouvám se..." sykl jsem a chytil ho za ruku na své hlavě. Jsem takovy strašný idiot...

- A další zítra ;)