Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 28.

-Snííídaně! :D

Lehce jsem se uchechtl když mě podrbal na hlavě. "Dobré ráno. Budete si přát snídani, pane?" Broukl jsem a pořád se do toho culil.

,,Uh? Hah, dobré ráno. Jakooo...Jídlo by nebylo na škodu," pousmál jsem se a podrbal se za krkem.

"Tak já ti udělám snídani do postele." Pohladil jsem ho po tváři, vstal z něj a odešel do kuchyně kde jsem se pustil do práce.

,,Mmhh..." vstal jsem a protáhl se. Nechci aby mě měl za líný hovado ...kterým jsem. Došel jsem do kuchyně a opřel se o futra.

Udělal jsem mu chleba s máslem a šunkou. Snad mu bude chutnat. S talířem plným chlebů jsem se otočil na patách a chtěl mu to donést ale místo toho jsem málem dostal infarkt. Strašně jsem se ho lekl!! "Fuj! Děsíš mě!"

,,Tak jako po každý?" Uchechtl jsem se a došel k němu. ,,Tos mě opravdu neslyšel?"

"Děsí mě každý pohled na tebe." Zabrblal jsem a podal mu talíř. "ne neslyšel. A dobrou chuť přeju." Usmál jsem se.

,,Prosim?" zvedl jsem obočí a vzal si od něj talíř s jídlem. ,,Díky."

Uchechtl jsem se. "Jsi tak strašně děsivý že jsem se s tebou vyspal. Snad ti to bude chutnat. Nechceš si s tím sednout?"

Uchechtl jsem se a políbil ho. ,,Jo jasně. Proč ne"

"Miluju tě." Zavrněl jsem. "Wooou... tak to jsem netušila. Pardon. Pardon. Nebudu rušit." Uchechtla se Hina a zas zaběhla do pokoje. Už měla na sobě náhradní brejle takže nás viděla moc dobře. "eh..." Zrudl jsem.

,,Hah?!" skoro jsem vyletěl z kůže. Trapas. Trapas jako kráva. Nah! Zakryl jsem si rukou obličej a cítil jak se mi vaří hlava. Nesnáším ten pocit rudnutí.

Chytil jsem ho za předloktí a zas dotáhl do svého pokoje. Dnes je... Sobota. Jo. Takže máme volno. aspoň něco. "Radši jez." Uchechtl jsem se.

Jsem rudej jak... něco fakt rudýho. Pomalu jsem se pustil do jídla a koukal se do strany. Proč si připadám trapně?

"To je dobrýý. Notak." Usmál jsem se a dal mu pusu. "jo! a dám ti ten amulet." Přišel jsem ke svému stolu a začal se přehrabovat v šuplíku.

,,Ty víš, že amulety mi nedělají dobře," zvedl jsem obočí a podíval se na jeho záda.

"Neboj. Mám něco načteno. Tenhle ti nic neudělá." Ukázal jsem mu amulet který jsem ještě přidělal na řetízek. "Tenhle ti umožní vstoupit bez omezení do mé bariéry. Nebudu jí tak muset vypínat a všichni budeme neustále v bezpečí." Usmál jsem se a podal mu ho.

,,Fajn...budu ho nosit u sebe," mluvil jsem s plnou pusou. Možná bych se měl naučit způsobům. No... možná nebudu muset. Pokud nebudu pozvanej na nějakou společenskou událost. Což nebudu.

"To doufám." Posadil jsem se zas vedle něj a... pak si opřel hlavu o jeho rameno. Dnešek bude zvláštní.

Opřel jsem si hlavu o jeho hlavu a pak ho chytil za ruku. Amulet jsem si dal do kapsy a spokojeně jsem vydechl. ,,Jednoduchý, ale dobrý," zakřenil jsem se, když jsem mu pochválil snídani.

"Nevěděl jsem co bych udělal tak jsem si řekl, že tohle jí snad každý." Uchechtl jsem se a ruku mu stiskl. Tohle je tak zvláštní... ale líbí se mi to.

,,Řekl sis dobře..." vydechl jsem. Kašlu na to...Pevně jsem ho objal a přitiskl si ho na hruď. A taky jsem ho nehodlal jen tak pustit.

Překvapeně jsem zamrkal když si mě k sobě přitiskl ale nevadilo mi to. Pevně jsem ho objal, trošku pohodlněji se posadil a zůstal u něj.

,,Miluju tě Aki..." Jednu ruku jsem mu dal na hlavu a druhou jsem mu omotal okolo pasu. Pak jsem si odkrknul.

Musel jsem se krátce zasmát. "Taky tě muluju, Erede." Chechtal jsem se tiše a začal ho drbat na zádech.

Vydechl jsem a odtáhl se od něj. Pousmál jsem se a pohladil ho po tváři. Pak jsem se ale zamračil. Mam špatný pocit.

Přivřel jsem oči když mě pohladil ale pak se zamračil a já znejistěl. "Děje... Děje se něco?" Zeptal jsem se.

,,Jen...mě zarazilo v zádech." Protáhl jsem se a zamlaskal.

Jen jsem na to kývl a na chvilku se zamyslel. "Chtěl bys něco podniknout?" Pohladil jsem ho po ruce.

,,Napadá tě něco?" zvedl jsem jedno obočí a podrbal se za krkem. To by mě zajímalo, jak vypadá zábava podle něj.

Tak trochu jsem nečekal že to obrátí na mě ale.. vlastně jsem to čekat mohl. Lehce jsem pokrčil rameny a koukl na zem. "No. Víš... Jsme spolu ale... vlastně o sobě víme jen to že jsme se do nedávna jeden druhého snažili zabít, že jsme si lezli na nervy a taky události z posledních dní. Jinak.. vlastně nic." Zvedl jsem k němu na chvilku pohled ale hned jsem ho zas sklopil. Proč mě to vlastně tak zajímá? Chci vůbec vědět co všechno bylo dřív..?

,,Chceš tím říct...že chceš vědět celou moji minulost?" Svraštil jsem obočí a naklonil hlavu. Však ho ještě odradím.

"No... Nemusíš mi říkat vše. Jen... Já nevím. Co tě napadne. To, co ti přijde důležité." Sepl jsem si ruce na klíně.

,,Chceš vědět i co bylo před? Jak jsem... umřel?" Vydechl jsem a sedl si do tureckého sedu.

"Já... Jsem zvědavý ale jestli ti to je nepříjemný, nemusíš o tom mluvit. Nebudu ti to mít za zlé." Pousmál jsem se a dal mu ruku na koleno.

,,Mně je to upřímně dost jedno..." Pokrčil jsem rameny a mrknul na něj.

Usmál jsem se a koukl do jeho zlatých očí. "Tak dobře. Pak ti řeknu o sobě. Teda pokud tě tlachání anděla šprta nezabije nudou." Uculil jsem se hravě.

,,No...Takže jsem se narodil a máma rok na to umřela a...táta byl zmrd, takže jsem se o sebe 'staral' sám. Kradl zabíjel...dokážeš si to přestavit. No a před stodvacetitřemi lety mě zastřelili. Trefili mě do hlavy. Všude tma, otevřel jsem oči a...bylo ze mě tohle. Ze začátku jsem to zneužíval až moc. Za jeden večer jsem zvládl vymýtit malou vesnici. Pak ses... mi do cesty postavil ty a já si dal nový cíl. Zneškodnit Vás do jednoho. Ty jsi mi dělal největší problém a tak Pán řekl, že když tě odstraním, tak budu jeho pravá ruka. Ale já se zamiloval... Někde mezi démony... bych mel mít sestru, kterou jsem za celou tu dobu nenašel."

Pozorně jsem mu naslouchal a... musel to mít opravdu těžký pokud základ rodiny byl... spíš nebyl. Chápavě jsem pokýval hlavou a pak si jí o něj pomalu opřel. "Já... jsem měl sice docela sprostou rodinu ale měli jsme se rádi. A nenadávali jsme na členy rodiny. Odchodil jsem základku, střední a nastoupil na vysokou. Kterou jsem teda... nemohl dodělat. Jeden víkend jsme měli mít doma oslavu narozenin mého otce. S mámou jsem vše připravil a večer šel spát. A... Pak mě vzbudil chlad. Otevřel jsem oči. Máma se nade mnou skláněla s nožem... a... začala do mě bodat... Než jsem umřel, uviděl jsem za ní démona." Zaslzeli se mi oči které jsem si rychle utřel a pořádně se nadechl abych mohl dál mluvit. "Probudil jsem se jako anděl. Vás jsem začal nesnášet a řekl jsem si, že vás budu jednoho po druhém zabíjet. Pak, jak jsi řekl, jsme se potkali. Heh... věřil bys že i přes to všechno jsem nedokázal zabít jediného démona? Teda. Jen jednoho. Ale to byla náhoda." Podepřel jsem si ruku o nohu a stisk své tepláky...

-a příště tolik nežerte xD