Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 70.

Tak tu máte další kapitolku :3 snad se bude líbit.
opět ale nevím, kdy bude další, tak prosím, mějte strpení :D moc děkujeme!!

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Chvíli jsem se rozhlížel a pak jsem se rozletěl k horám. Miluju ten studený vzduch. Akiho jsem po chvíli pustil, protože se tady mezi stromy jinak blbě zatáčí

Spokojeně jsem letěl za ním a to i když jsme se pustili. Bylo příjemné cítit v plicích čerstvý, i když studený vzduch a okolní krajina mě stále příjemně udivovala. I když teď jsem měl výhled na něco... Lepšího. Konkrétně na Eredův zadek. Hi hi, už opravdu nejsem takový andílek.

Za chvíli jsem měl na dohled onen podnik. Sletěl jse kousek nad zem a odtamtud dopadl na malou cestičku.

Lehce jsem se uculil a když přistál, přistál jsem těsně za ním. Nemohl jsem si pomoct, ale páteří mi projel nepříjemný pocit a to až tak silný, že se mi zježila část peří na křídlech. Nevím jestli jsem cítil jednoho démona a nebo jestli jich bylo víc. Vím jen že z Ereda to prostě nebylo.

Šel jsem pomalu k terase, kde seděli...lidé? Tohle se mi moc nezdálo, o tomhle neměla lidská duše vědět. Pomalu jsem vešel dovnitř a držel Akiho za sebou

Držel jsem se těsně u Ereda a jen očima pokukoval po okolí. Bylo tu jen pár lidí což mi přišlo fajn.. jen, popravdě jsem si nebyl úplně jistý, Jestli to byli lidi. Od té doby, co jsem poloviční démon, mám nějak rozházené vnímání energií.

,,Zekiiii...brachu," zvolal jsem vesele, ale i trochu nervózně, na muže za pultem.
,,Erede, tebe jsem taky dlouho neviděl. Máš s sebou holuba jo?" Vyplodil a já se zasekl. Co je jinak?

Ered náhle lehce ztuhnul a já tím pádem začal být nervóznější.. je něco špatně? Hrozí nám nebezpečí?

,,Co se to tu s tím stalo? Normálně bys mu šel po krku... a máš tu lidi," řekl jsem polohlasně a opřel se o pultík.
,,Mám rodinu, vyklidnil jsem se. Srovnal jsem si svoje priority. Už nezabíjím pro radost," odvětil svým opravdu hlubokým hlasem a já kouknul na Akiho. ,,Asi dobrý, můžeme si sednout."

"Uhm.." Trochu jsem se uklidnil a přikývl. Ovšem i přes to jsem se držel blízko u Ereda.

Posadili jsme se ke stolu a otevřel jsem menu. Na vegetariánský stránce...z toho pohledu mě bolí duše.

Musel jsem se uchechtnout když jsem viděl jeho pohled. "Netvař se tak, jinak ti z toho něco objednám."

,,A já myslel, že se máme rádi," udělal jsem na něj psí oči a pak se zasmál.
,,Tohle je pro milovníka pořádných flákot fakt horor. Asi si dám ten hovězí steak medium..."

"A já myslel že se milujeme." Uchechtl jsem se a nahlédl do lístku. "Mhh, já si dám asi tu rybu. Vypadá dobře."

,,Joooo," odfrknul jsem s úsměvem a pak přišel Zeki. Nadiktoval jsem mu objednávku a on nám potom ještě donesl pití.

Trochu tišeji jsem poděkoval a podival se Eredovi do očí. "Děkuju že jsi mě vzal sebou."

,,Ts, to je samozřejmost," zazubil jsem se na něj a rozhlédl se po restauraci. Tak rodinu? Démoni poslední dobou lezou do kytek...já jsem skvělý příklad.

"Noo, ať už tomu budeš věřit nebo ne, pro mnoho lidí to tak samozřejmé není. Takže~ jsi naprosto úžasný." Usmál jsem se a opřel si hlavu o ruku.

,,Jdi ty," usmál jsem se. Je kouzelný.
,,Jsem rád, že tu pořád obsluhuje démon... dlouho jsem v démonním podniku nebyl, tak aspoň využiju naši měnu."

"Vaši měnu?" Zbystřil jsem díky zvědavosti. Něco málo jsem o tom slyšel ale to je tak vše

,,Lidský duše,'' řekl jsem o něco tišeji. ,,Mám jich hodně...Takže se mi to teď dost hodí,'' zazubil jsem se a hned na to se otevřely dveře z kuchyně.

"Oh. Vy platíte dušemi? Jsem dost zvědavý ale.. výjimečně si to nechám na později." Usmál jsem se a pak směřoval pohled na dění u kuchyně.

,,Super,'' uchechtl jsem se a pod nosem nám přistálo jídlo. Nasál jsem tu úžasnou vůni masa a pomalu sáhl pro příbor. Bože, tak slastná vůně

Jen jsem se už Usmál a podíval se na tu rybu. Voněla dobře... Vlastně skvěle. Tak jsem zvědavý, jestli bude i tak dobrá. "Tak~ dobrou chuť."

,,I tobě,'' usmál jsem se a ukrojil kousek toho šťavnatého masa. Normálně je mi hned líp na zemi. Zeki nezklamal, bylo to opravdu delikátní

Broukl jsem poděkování a ochutnal rybu... "M-mmh~ to je skvělý." Zavrněl jsem uznale.

,,Jedno z nejlepších jídel...Už dvě stě let stejný majitel,'' dodal jsem a vychutnával si ten dokonalý steak. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tady tak dlouho nebyl...

"To je úcty hodný." Usmál jsem se a brzy dojedl. Mhh~ mňam.

Pomalu jsem vygruntoval talíř a kývl na Zekiho, který na mě mávnul rukou, ať s ním jdu dozadu. ,,Jdu zaplatit,hned jsem tu,'' oznámil jsem Akimu a šel za Zekim.

"Uhm, dobře. Ale nenech mě tu dlouho." Broukl jsem tak aby mě slyšel a ještě upíjel vodu ze sklenice. Byl jsem tady vez Ereda prostě nervózní.

Zašel jsem se Zekim dozadu a on mi sáhl na hruď. Zavřel jsem oči a čekal na předání duší, ale nic se nedělo. Když jsem oči tedy znovu otevřel, ušklebil se, chytil mě za krk a hodil mě přes celou místnost. Narazil jsem do regálu a spadalo na mě pár beden.

Tiše jsem seděl na místě a čekal když v tom mi páteří projelo mravenčení tak silné, že hraničilo s bolestí. Překvapeně jsem hekl a i když to bylo celkem potichu, stáhlo to na mě pozornost okolí... Přikrčil jsem se a snažil se to nevnímat. Sakra, co to bylo? S Hinou jsem své spojení přeci ztratil...

S heknutím jsem se postavil a promnul se za krkem. ,,Co to do tebe vjelo?'' zeptal jsem se a Zeki se zamračil.
,,Slyšel jsem, co se o tobě povídá. Neděláš démonům zrovna nejlepší pověst,'' zakašlal a já přemýšlel, jak ho obejít, aniž by zase něco zkusil.

Byl jsem stále víc nervózní.. kde ten Ered je? Určitě by se vrátil hned jak by mohl abych se tu nemusel bát. Nechtěl jsem za ním ale dolejzat, třeba něco řeší. Tak jsem ještě čekal ale.. pak jsem potřeboval na záchod...