Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 34.

-Nebojte!! XD ještě žiju!! žiju!! a tady máte dílek :'D

Pootevřel jsem rty... chtěl jsem něco říct, ale jaksi jsem to zapomněl. Co Juro?... Co holky? Proč se tak starám? ...

Pomalu jsem ho přestal léčit. Z daleka nebyl v pořádku ale mimo ohrožení života ano a já ho ještě potřebuju dostat domů. Pohladil jsem ho po tváři a lehce ho políbil. Hned na to jsem ho ale opatrně chytil pod rukama a snad zázrakem se mi podařilo pověsit za ruce na záda. Muselo ho to bolet... "Promiň, ale musíš to vydržet." S tím jsem se vydal s ním na zádech z uličky.

,,N-netah-hej mě..." Zatnul jsem zuby a prudce vydechl. Ještě si ublíží! Však jsem těžký hovado. 

"Musím... a n-ech toho." Zamračil jsem se a pomalu vyšel z uličky. Opravdu bych se sebou měl začít něco dělat... takhle ani nemůžu pomoct těm kteří to potřebují... zastavil jsem se a s oddechováním začal přemýšlet. Mobil u sebe nemám... skoro ho neunesu... nemám sebou ani peníze... s promočenými křídli ho nezvládnu zvednout... Musíme si nechat pomoct. Odvolal jsem svá křídla a dotáhl ho k silnici kde jsem začal stopovat auta.

,,N-eblbni..." dostal jsem ze sebe a začal kašlat. Kurvafix už...

"Neblbni?" Zatnul jsem zuby a sundal si ho ze zad. Když seděl na zemi vzal jsem ho za límec a lehce s ním zatřásl. "Jak jako neblbni?! Neměl bych tohle říkat teď já tobě?! Jsi normální?! Mlč a nech si pomoct!!" Rozkřičel jsem se na něj. Naštval mě tím. To nechápe že se o něj bojím? Nechápe že je pro mě důležitý?

Zamotala se mi hlava. Mlčel jsem. Absolutně nic jsem mu na to neřekl. Měl jsem na jazyku par svých poznámek, ale ty se moc nehodily .

Mlčel. Vydechl jsem a podíval se do země ale pak jsem ho objal a opatrně stiskl. "Miluju tě... Pochop to... Já tě tady prostě nenechám." Odtáhl jsem se a pomalu vydechl. 

Jen jsem zoufale vydechl a přivřel oči. Já to chápu Aki...jenom mi teď neslouží hlas. Jen jsem pomalu přikývl.

Dal jsem mu pusu a auta zas začal stopovat ale v kleče. Po pár minutách nám zastavil jeden chlápek. Díky, díky, díky! Tentokrát co nejopatrněji jsem Ereda zatáhl do auta a pak nasměroval řidiče. "Za chvilku to bude dobrý." Šeptl jsem Eredovi a nechal ho se o mě opírat.

Pomalu a klidem jsem oddechoval...ale v klidu jsem nebyl. Nedokázal jsem najít holuba a ještě jsem dostal po hubě od...Ahh...

Cestou jsme byli potichu ale já ho palcem hladil po ruce za kterou jsem ho chytil. Když už jsme dorazili na místo, poděkoval jsem řidiči a Ereda z auta zas co nejopatrněji vytáhl a odtáhl ho domů kde jsem ho položil na gauč. "Uuhhh.. třeba teď budu taky mít svaly." Uchechtl jsem se a zas si nechal ze zad vystoupit křídla. Opět jsem vsunul ruce pod jeho tričko a začal ho léčit. "Je to aspoň lepší?" Zvedl jsem k němu pohled.

,,Hmm... Bolí mě hlava...a moje důstojnost je ta tam." Zamžoural jsem a konečně pořádně otevřel oči. Obdivuji ho. Dostal mě sem...

"Důstojnost se dá obnovit... Ale život ne." Přesunul jsem jednu ruku na jeho hlavu a pokusil se mu ulevit i od té bolesti. "Zítra... Zítra budu muset pryč... Myslíš že to tady zvládneš?" Řekl jsem tiše.

,,Zvládnu všechno... teda... myslel jsem si to..." vydechl jsem a zase zavřel oči. Ještě nikdy jsem se takhle necítil.

"Jsi silný. Zvládneš vše." Pousmál jsem se a dal mu pusu na čelo. "Nechceš se aspoň trochu napít?" 

,,Pití by bodlo... vodu... Prosím..." oddechl jsem a dal si ruku na tvář. Jsem teď najednou... tak horký. 

"Dobře. Hlavně lež." Usmál jsem se a odběhl do kuchyně kde jsem mu do sklenice nalil vodu a s ní se vydal zas zpět. "Tady." Podal jsem mu jí opatrně.

Pomalu jsem se sám posadil a vzal si sklenici. ,,Děkuju..." Na nic moc jsem nečekal a vyžunkl to na ex. Úžasný pocit...

"Chtěl bys ještě něco?" Sedl jsem si na kraj gauče a vzal si od něj prázdnou sklenici.

,,Ne...Děkuju," odkašlal jsem si a promnul si oči. Z nějakého neznámého důvodu nemůžu odvolat rohy. Zajímalo by mě, co to je.

Kývl jsem a skleničku odnesl do dřezu a zas se vrátil. "Nechceš se prospat a nabrat tak trochu sil?" Zeptal jsem se a při tom mu dal ruku na břicho.

,,Chci si tě ještě užít...než odejdeš. Nechci spát, teď mi to bude k ničemu," zavrtěl jsem hlavou a pomalu ho pohladil po tváři. 

"Jak by sis mě chtěl jako užít?" Usmál jsem se. Bylo hezké to slyšet.

,,Prostě tu být s tebou. Ch-chápeš ne?" Lehce jsem se zamračil a pak se podíval do strany. Snadný řeči mi nikdy nešly...a asi ani nepůjdou 

Uchechtl jsem se. "Chápu. Budu tady s tebou rád." Pohladil jsem ho po tváři a tím otočil jeho pohled na sebe. Vybavilo se mi jak ležel v té uličce a že jsem o něj mohl přijít... do očí se mi nahrnuly slzy a já ho pevně objal kolem krku. "Miluju tě..."

,,Uh?! Aki?" Lehce jsem se zamračil a pevné objetí mu oplatil. ,,Co se děje?"...

Zavrtěl jsem hlavou a víc se přitiskl k jeho krku. "Už na štěstí nic.." Šeptl jsem a nasál jeho vůni. Krásně voní.  

,,Opravdu?" zajel jsem mu rukou do vlasů. Nelíbí se mi, že se kvůli mně trápí. 

"Opravdu." Pousmál jsem se už uklidněný tím že je stále u mě a dal mu na krk pusu.

,,Dobře...já ti věřim." Zavřel jsem oči a zabořil hlavu k jeho ramenu, přičemž jsem ho píchnul rohem do krku. ,,P-promiň"

Překvapeně jsem od něj ucukl, podíval se na jeho roh a rukou si promnul krk. "To je dobrý. Moc to nebolelo. Proč... máš vlastně pořád rohy?" Zajímal jsem se a na jeden mu sáhl.

,,Nemůžu je odvolat...nejde mi to." Zamračil jsem se a skousnul si ret. Hm, možná to půjde...jen jsem asi proste bez energie

"Jo tak. To nevadí. Určitě se to zpraví." Usmál jsem se na něj.

,,Jsem si tím jistý. Asi jsem porouchaný," zasmál jsem se a pak zase nahodil neutrální výraz. 

"Mám tě opravit?" Usmál jsem se a pohladil ho po hrudi.

,,Už ne. Neplácej energii, já se dám do kupy," dal jsem mu pusu na čelo a začal přemýšlet. 

Mmm... nepochopil mě. No neva. Položil jsem si hlavu na jeho hruď a poslouchal tlukot srdce. 

,,A co máš vůbec zítra v plánu, že tu nebudeš?" Docela mě to zajímá...protože co já vím, tak zítra nepracuje.

Tiše jsem si povzdechl a víc se k němu přitulil. "Já... Budu muset strávit den s někým koho nemám rád..." Řekl jsem po pravdě.

,,S kým?" Zamračil jsem se, odtáhl ho od sebe a tázavě cuknul hlavou. Tohle mě pěkně znepokojuje.

Tak jo. Asi jsem to spíš měl říct jinak. "No, s andělem. Takže se nemusíš bát že by se mi něco stalo. Navíc... můžu si od něj něco zjistit.. Jen ho nemám rád." Nesnáším ho.

-a další večer XD hoj!