Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 25.

-Tak tady máte kapitolku před večerkou :3

,,Díky Aki..." pousmál jsem se a pomalu ho objal. Pf... ,,Dneska večer... budu muset zase někam vyrazit...ale nebude to na dlouho," vydechnu a pohladím ho po křídlech.

Zas jsem se zachvěl když mě pohladil po křídlech. Bylo to příjemný. "Tak dobře... a až přijdeš, víš kde mám pokoj. Né jako poprvé." Lehce jsem zrudnul při vzpomínce na to, jak ně dotáhl do pokoje který patřil Hině. Heh.

,,Jo...už to vím," pousmál jsem se a jemně ho kousnul do krku. Lákalo mě to. Bojím se dnešního večera, a už vůbec na to nechci myslet teď.

"Mmh" Přivřel jsem oči. "Ale přijď. Budu čekat." Usmál jsem se a dal mu pusu.

,,Přijdu hned jak budu moct..." usměju se a zavřu oči. Poslední dobou jsem dost vyměkl. Nechci, aby se se mnou stalo to, co s Noemi. To bych asi nerozdýchal.

Kývl jsem a aspoň na chvilku se přitulil k jeho hrudi a objal ho i křídly.

,,Miluju tě Aki..." zašeptal jsem, když se jeho peří dotklo mého těla . ,,Měl bych jít... abych neměl průser..."

Příjemně mě zahřálo u srdce a i když nerad, odtáhl jsem se. "Dobře... Taky tě miluju."

Pousmál jsem se a ještě narychlo ho políbil. Vyběhl jsem z domu a vzlétl. Teď jenom musím najít místo srazu. To by mě zajímalo, co chtějí zase dělat.

Lehce jsem si povzdechl když mě opustil ale věřil jsem, že se vrátí. Zašel jsem tedy do svého pokoje a připravil nám spaní. Opět jsem mu dal matraci na zem. Sice bych byl rád kdyby jsme spali spolu v jedné posteli... ve filmech to vypadalo fajn a já to chtěl zkusit... ale nebyl jsem si jistý jestli by mu to bylo příjemné.

Na jedné ze střech na mě mávala Nanami. Ta tu dělá co zase? Sletěla ze střechy a já přistál vedle ní. ,,Proč jste mě tu chtěli?" zvedl jsem jedno obočí a podíval se na Nanami, Yuua a Kanteho?! Zoufale jsem vydechl a založil ruce na prsou.

,,Kde máš škrábanec?" zamračil se Kante.

,,To není důležitý, já chci vědět, co tu dělám."

,,Skupinový lov! Po festivalu se lidi budou hemžit ulicemi a potom se rozcházet do svých domů... je to jen jednou za rok, kdy je tak bohatá noc," zahihňala se Nana a olízla si ret.

Posadil jsem se na svou postel a přitáhl si nohy k tělu. " Ts... furt to bolí.." Šeptl jsem pro sebe a položil se. Koukal jsem do stropu, lehce se usmíval a nakonec jsem se zabalil do vlastních křídel. Je to tak měkký a teploučký!!

Zamračil jsem se a zamrkal. Tak takové akce se účastním poprvé. Seděli jsme tam asi pul hodiny, než se ulice naplnily lidmi. Více jak tři čtvrtě zašla domů a ostatní se roztrousili po uličkách.

,,Jdem na to," zasyčela Nana a všichni jsme sletěli dolů.

,,Víte co je sranda? Koukejte," zakřenil se Kante a Podrazil dotyčnému nohy. Chudák nevěděl, která bije protože se zvedl a začal zběsile rozhlížet.

,,Kdo dřív přijde, ten dřív žere hoši," odsekla Nana a zase ho svalila na zem. Po chvilce už z něj zbyl jen prach. Měl jsem divné tušení, ale lovit mě baví.

Skoro jsem už spal, ale když mi páteří projelo až bolestné mravenčení které během pár sekund skončilo, zděsil jsem se. Někdo právě přišel o život kvůli démonovi. A za chvilku to mými zády projelo znovu. Co se venku děje?! Andělé budou šílet!!

Létací jsme městem a lovili. Byl to tak uvolňující pocit. ,,Hele, tam ty dvě holčiny. Erede, tahle jsou naše," zakřenil se Kante a já jen kývl. Chtěl jsem to udělat ale... pak jsem viděl, kdo ty dvě holky jsou. Teda.. poznal jsem jen Hinu. Najednou se ve mně začaly přít dva pocity. Tohle nemůžu dovolit... ale co mám dělat?!

Cítil jsem jak venku, někde tam venku umírají lidé ale v tom se mi sevřel i žaludek a naplno roztlouklo srdce. Hina!! Popadl jsem svůj sluneční kámen, pár amuletů a nekontrolovaně se vyřítil z domu. "Ne... ne ne ne ne ne a Ne!!" Letěl jsem tak rychle jak jsem jen zvládl a mířil přímo na místo odkud jsem cítil její přítomnost.

Obklíčili jsme je a mně se neskutečně klepaly ruce. Tohle nemůžu udělat. Nana podkopla Hině nohy a ta se rozplácla na zem...spadly jí brýle. Opotil se mi čelo. Její kamarádka ji začala hned zvedat ze země. Kante jí brýle rozšlápl. Tohle nemůžu... dovolit. Vyvolal jsem kosu a stoupl si před ně. Zabiju kohokoliv ale jí ne... nemůžu. Její kamarádka najednou zavřeštěla. Otočil jsem hlavu... ona... nás vidí? Stáhl se mi zornice a pevně jsem kosu stiskl. ,,Tyhle dvě zabít nemůžeme." Řekl jsem rázně.

,,Erede?" Zamračil se Kante.

Už jsem byl skoro tam když se ke mě připojil Juro. "Co tady děláš?!" Vyjekl jsem docela překvapeně. Navíc jsem se dost lekl. "Letím za Yuki! Co tu děláš ty?!" Oplatil mi. "Hina je v nebezpečí!" Nervoval jsem se. "Zdá se že máme společnou cestu." Řekl posmutněle. Za chvilku už jsme doletěli na místo. Tolik démonů?! Ered?!! Tak teď jsem byl opravdu dost mimo ale Juro se mnou trhl takže mě velmi rychle uvedl zas do reality. Oba jsme se střemhlavě spustili dolů aby jsme holky při nejhorším chránili i vlastními životy...

Odrazil jsem Kanteho a postavil se pevně na zem.

,,Co děláš Erede?!" zavrčel Yuu.

,,Holubi!" křikl Kante a i oni vytasili své zbraně.

Těsně nad zemí jsme roztáhli křídla a když nás to dost zbrzdilo, složili jsme je k tělu a zbytek dopadli. Zároveň jsme vytasili své zbraně, Juro měl dva krátké meče, a pevně jsme stáli před holkama a tím je odřízli od démonů. I přes to že jsem držel svou naginatu, byl jsem připraven sáhnout po svém posvěceném slunečním kameni...

,,Hajime!" zavrčela Nanami a Yuu do mě drcnul.

,,Takže čtyři jednou ranou?" olízl si Kante ret. Na sucho jsem polkl a postavil se k démonům. Jak tohle vyřeším?

"Ty jsi normálně slavný." Zabručel Juro. "Mlč." Odbil jsem ho nervózně. Nádech... výdech... jde se na to. Ještě na okamžik jsem pohlédl do očí Eredovi ale hned jsem zas pohledem uhnul. Na něj útočit nebudu... ale na ostatní musím...

-Dávka v našem automatu právě došla. Omlouváme se za potíže a prosíme zákazníky, aby vyčkali až dojde obsluha. Děkujeme za pochopení.

XD