Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 38.

-Přeji všem dobré rááno!! :D

"Co to děláš?!" Okřikl mě když se začal zvedat ze země. Sklopil jsem pohled. Podle toho jak se rozhodnu na mě budou andělé koukat už pořád... Katsu se připravil na útok a já se postavil vedle něj už pevně rozhodnutý... Ered mi předtím taky pomohl a zažil jsem s ním to co s nikým. Katsu už zas chtěl zaútočit ale já mu meč vyrazil z ruky.

Zamračil jsem se. Co to ten idiot dělá?! Udělal jsem krok dozadu a chvíli je pozoroval. Nechápu

"Ty bráníš démona?!" Rozkřikl se na mě a já o krok couvl. "Co když jo?" Zamračil jsem se a jako varování namířil zbraň na něj jenže on se sladce usmál. "Já už to chápu. On ti určitě vyhrožuje, má tě jako loutku a ty se prostě jen bojíš a děláš co chce on." Spustil konejšivě a natáhl ke mě ruce. "Stačí když mě obejmeš a já se ho zbavím. Neublíží ti." Mluvil ke mě dál. To je opravdu tolik zaslepený tím že mě chce? Rozhodně jsem zakroutil hlavou a on si vzal svůj meč.

Co je to za pošahanýho papouška? Zvedl jsem obočí a pevně chytil kosu do rukou.

"Tak když se teda tolik bojíš, zabiju ho hned teď." Usmál se a chtěl zaútočit. Já se opět připravil na to abych mu to znemožnil ale co mě překvapilo bylo to, že když jsem 'zaútočil' on to vykryl a teď se snažil mi zbraň vyrazit z rukou svýma útokama které jsem vykrýval jen tak tak

Co to sakra ti dva dělají? Bere si snad ze mě 'příklad'? Absolutně jsem nevěděl, co mám dělat.

"Aki! Chceš snad další trest?!" Křikl na mě ale já mu neodpovídal a soustředěně odrážel jeho pokusy o mé odzbrojení i když je pravda že přesně toho jsem se bál... "Podívej se kolem! tolik ztracených životů... a proč? Protože jsi slaboch!" Rozkřikl se na mě. Už musel být totálně vytočený mou neposlušností. Jeho oči začali lehce zářit stejně jako jeho křídla se kterýma máchl. Tím proti mě poslal silný proud vzduchu a protože jsem byl blízko, mrštilo to se mnou do zdi za mnou. "Pamatuj si že máš stále na sobě můj znak. kdykoliv ho můžu spustit." Zasyčel a zaměřil se na Ereda.

Pokrčil jsem rameny. ,,Já rád drůbeží. Pojď na mě zlato," oči se mi zase zbarvily a krví se mi prohnal adrenalin.

Katsu ihned zaútočil a rozhodně se nedržel na uzdě. Nelíbilo se mi to. Katsu byl něco jako můj šéf ale Ered byl moje láska... i když se po dnešku trochu bojím. Bože! Proč se tohle děje?! Kdy se ze mě stal ustrašený uzlíček?! Já byl ten drzý!!!

Oba jsme schytali par dobře mířených. Ale já se nehodlám držet zpátky, ne teď. Vyletěl jsem metr do vzduchu a v otočce ho sekl do křídla

Katsu hlasitě bolestí zařval. V tu chvilku jsem s ním soucítil i když jsem nechtěl ale do křídel to prostě zatraceně bolí. Ohnal se ale rychle po Eredovi a s výpadem ho zasáhl do stehna. Takhle se zabijou oba...

Zahekal jsem a ještě víc se nasral. Tohle ne. Takhle fakt ne. Rozmáchl jsem se a uhodil téměř naslepo. Jak se mi podařilo... useknout mu prst?!

"Ty zkurvený netopíre!!" Zařval bolestivě a upřel svůj pohled na mě. Co chce?! "Aki, je tvou povinností mi pomoct." Zavrčel výhružně. Zvedl jsem se ze země a přišel k nim blíž. Oba jsem si je prohlédl a Katsu se usmál ale ten úsměv zmizel když jsem se postavil k Eredovi. Sice se svěšenou hlavou ale k němu. "Ty nejsi anděl... a to jsem tě tak miloval." Vrčel znechuceně. Ta slova tak strašně bolela...

Tohle ne... Aki to nemůžeš. Ale já byl v ráži. Aniž by to ten Holoubek čekal, vystartoval jsem proti němu a moje kosa mu projela hrudí. S oddechováním jsem zvedl hlavu, přičemž moje oči zase změnily barvu na zlatou.

Pomalu jsem zvedl hlavu se setkal se s pohledem nyní mrtvého Katsua. Zamrazilo mě v zádech. Jeho pohled byl úplně jiný než ty které mi za celou tu dobu co ho znám věnoval... Byl tvrdý, zhnusený a plný hněvu... i přes to že byl mrtvý. Ucítil jsem jak se na mých zádech s doprovázenou bolestí objevila jeho značka a ta, stejně jako majitel, se rozpadla na třpytivý prášek který během chvilky zmizel...

Nasadil jsem si prsten na ruku a otočil se na Akiho. Chvíli jsem na něj jen koukal a pak svůj pohled zase odvrátil. Zabil jsem anděla před jeho očima.

Stáli jsme tam. Potichu. Docela dlouho... Nelíbilo se mi to a tak jsem k němu prostě jen přišel a pomalu ale pevně ho objal. Už předtím jsem se rozhodl a měnit to nebudu..

Chvíli jsem jenom koukal do nikam...pak jsem mu objetí opětoval. ,,Omlouvám se."

"To... To nic... Miluju tě..." Řekl jsem docela roztřeseně ale nehodlal ho pustit.

Vydechl jsem a odtáhl ho od sebe.

Nechtěl jsem od něj. Prostě ne. Zmateně jsem k němu zvedl pohled. Chci ho objímat.

,,Teď chci být sám." Jsem na něj nasranej. Řekl jsem mu, ať neposlouchá... ale on to i tak udělal. Pak se ještě bude chovat jako hysterka. A teď si to bude žehlit? Pardon...ale já teď potřebuju klid.

Cítil jsem to.. "Já... Dobře..." Sklopil jsem pokorně pohled.

Roztáhl jsem křídla a odletěl pryč. Nebudu mu odpouštět pořád. To, že ho miluju neznamená, že se k němu budu chovat jako k malý holce.

Koukal jsem do země dokud se kolem nerozprostřelo naprosté ticho. Jo vím.. Posral jsem to.. Nechtělo se mi zrovna domů tak jsem šel víc do města. Do kavárny.

Sedl jsem si vedle chrliče a pomalu vydýchával. Úžasný pocit, po nějaké době zabít holuba... Ale on to vidět nemusel. Naposledy jsem vydechl a zase sletěl do města. Nadechl jsem se a zjistil jsem, kam šel. Změnil jsem se na člověka a šel směrem kavárna.

Objednal jsem si na svůj vkus dost silnou kávu.. ale co? Potřebuju se z toho všeho probrat. Káva už ležela přede mnou. Nedal jsem si do ní nic a prostě začal pít. Při prvním doušku jsem se dost zašklebil jak to na mě bylo silný ale při dalších doušcích to už tak zlé nebylo. Takže... Porušil jsem jeho zákaz... ale proto že jsem se o něj bál. Za tím si prostě stojím. Vždyť jsem ho předtím našel skoro mrtvého. Potom jsem se začal bát místo toho abych mu věřil... Našel mě Katsu a.. ten je teď... Kurva on je mrtvý a já mu nepomohl... tohle ale budou vyšetřovat další Serafíni... Dal jsem si ruku na čelo a snažil se uklidnit tím, že by na to přišli pozdě ale... to se nestává.

-Opozdilcům přeji krásné odpoledne XD