Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 19.

-Čauky úchyláčci! x3 Tady vám nesu váší dávku :'D tak si jí užijte!!

Úplně jsem ztratil pojem o čase. Byla tu jen neustálá vzrůstající bolest, chvilkové uvolnění a pak zas bolest. Neustále a pořád dokola. I když jsem byl už na pokraji sil, kvůli pravidelně vracející se bolesti jsem nedokázal spát nebo jen ležet. Peřina už byla celá mokrá od mého potu i slz. Peří na křídlech jsem měl také prosáklé potem a o potem slepených vlasech ani nemluvím. Páleli mě oči z nevyspalosti a každý sval mě pálil taky. Už několikrát jsem v hlavě převalil myšlenku že až to na tu chvilku přejde, vyjdu ven a nechám se sejmout démonem ale strach o Hinu mi v tom vždy zabránil.... Děkovat bohu dnes rozhodně nebudu.

Převaloval jsem se z boku na bok a nemohl vůbec myslet. Nejsou mě šíleně zapálelo tělo a okolo mě se rozprostřelo horko. Otevřel jsem oči a... stál před svým pánem?! Na sucho jsem polknul a poklekl. Buďto mám průser a nebo se mnou chce pokecat.

Netrvalo už moc dlouho a do mysli mi jako šíp přiletěla jediná myšlenka kterou jsem začal neustále opakovat dokola. Bylo to pro mě jako nová modlitba. S každým vyřčením těch slov bolest na chvilku poklesla.. "Nikdy nepomáhej démonům." Byla ta slova. 

,,Erede Rancisi, víš proč jsi tady?" Zeptal se mě.

,,Vypadám na to?" Zvedl jsem jedno obočí. On se jen uvelebil na své židli a spojil ruce.

,,Zabil jsi jedince svého druhu." Vyvalil jsem oči a rozhodil rukama. "On se ze mě snaží udělat pyré!" 

Díky neustálému opakování těch slov bolest ustoupila ale křídla jsem stále nemohl odvolat. Vyčerpáním jsem se ze sedu zas sesunul do peřin a usnul... Já jsem opravdu usnul. 

Stál jsem tam a nevěděl, co říkat ani dělat. Dalziel byl v první řadě jeho mazlík, takže je asi nasranej. A jestli ví i to o Noemi...

Zdál se mi sen. Spíš noční můra... Snažil jsem se uletět před vlnou démonů kteří se po mě neúnavně oháněli. Byl tam i Ered... nevím jak se to stalo ale zapálil má křídla a já se řítil k zemi ve které se utvořila průrva. Ta vedla až na samotné dno podsvětí... chci se vzbudit!!!!

Srazil mě na zem a přitlačil hlavu k zemi. ,,A naši jedinou Succubus jsi nechal přeměnit na Holuba..." potemněl jeho hlas a já myslel, že mi tu hlavu rozdrtí.

,,O-omlo-uvám s-se," dostal ze sebe snažící se popadnout dech. 

Asi jsem kupodivu spal dlouho protože když jsem ze strachu konečně vytřeštil oči a probral se, byla naprostá tma. Bolest zatím nikde a já byl pořád nepříjemně mokrý od potu. Křídla stále nešla odvolat... povzdechl jsem si. "Chci se vykoupat..." Zakňučel jsem potichu s vědomím, že do vany nemůžu. Kdyby viděla Hina napouštějící se vanu a nikde nikoho, bála by se. A tak... i když jsem byl varován, vyšel jsem oblečený v černém ven. Přes křídla jsem si dal tmavou deku která jsem složil k tělu takže jsem vypadal o dost větší a kus deky mi tvořil dokonce provizorní kapuci kterou jsem si stáhl co nejvíc do tváře. nechci zbytečně přitahovat pozornost. a už vůbec né démonů a to hlavně pro to, že v mém stavu nejsem schopný křídla použít. Zamířil jsem si to do lesa k jednomu potoku. Potřebuju se nutně umýt!

Všechno mě pálelo a já věděl, že jsem to pěkně posral. Zatnul jsem zuby a snažil se popadnout dech. Jde po mně sám Pán...

Došel jsem k potoku kde jsem si sedl na velký kámen a pozoroval tekoucí vodu. Přemýšlel jsem. Opět. Ale tentokrát né nad tím jak se mi život líbí... ale nad tím co se posralo... "Ještě to je dobrý... Je to první trest... Jen z hlouposti. Nic dalšího už nepoděláš." Uklidňoval jsem se. Po chvilce jsem se vysvlékl jen do boxerek a vlezl do té ledové vody. Musel jsem se rychle celý potopit abych si na teplotu zvykl. Jen doufám že mě tu neobjeví žádný démon... byl bych v tu chvilku mrtvá okřídlená ryba...

,,Za trest budeš týden..." už jen co to vyslovil, tak se mi sevřel žaludek. Zatnul jsem pěsti a snažil se nepanikařit. ,,U zdi." dokončil větu.

,,To jako, že mě posíláte na hanbu?" pootevřel jsem oči. Asi jsem ho tím pěkně vytočil, protože mě sebral a ještě jednou se mnou praštil o zem.

,,Ke zdi!!!" zakřičel, až to zadunělo. Dva démoni mě poté sebrali a připoutali k šedé zdi v jedné z jeskyň poblíž chýše.

,,H-hej! To tady budu jako tejden připoutanej?!" zavolal jsem za nimi. Neodpověděli a jen zavřeli velké kovové dveře. Byl jsem najednou tak sám... spoutaný ve tmě. Odříznut naprosto od všeho.

Tak nějak jsem se celý pořádně vydrbal a hned zas vylezl z vody. Obalil jsem se dekou a seděl opět na tom kameni. "Chtěl jsem tě ztrestat. Ne poslat na smrt." Ozvalo se za mnou a já se leknutím prudce otočil. Spadl bych do vody kdyby mě nechytil. "Pozor, pozor." Usmál se na mě a rukou kolem mého pasu si mě víc přitáhl. Zamračil jsem se a odstrčil ho. "Co to děláš? Nech mě a jdi si po svým." Zabručel jsem a zas si deku pevně přitáhl k sobě. "Jdu si po svým. Ty jsi teď moje povinnost." Usmál se a sedl si ke mě. Nechci ho tady!! "Jdi.." Snažil jsem se ho stále odehnat. "Jsem Katsu. A ty se mi líbíš... Jen jsi hloupý." Usmál se na mě a já myslel.. co jsem si myslel? On je na hlavu!!!

Několik dní... zbývají mi tři dny do konce a já už vyčerpáním nedokážu ani udržet víčka. Jsem bez energie a slabý. Věděl jsem, že je Pán surovec...ale tohle jsem nečekal ani v nejmenším. A už vůbec ne na tak dlouhou dobu. K tomu jsem dehydratovaný...

-Taak a zase konec :'( ale nesmutněte :3 zítra přidám další dvě kapitolky ;3
(Teď, než splatím dluh, budu přidávat dvě kapitoly každý den tak se těšte. :D)