Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 84.

Další dávka pro ty největší závisláky kteří tu zůstali :D

----------------------------

Když jsem doletěl na místo, odkud jsem energii cítil, nikdo tu nebyl.
,,Hajime, ty andulko,'' zavrčel jsem a co nejrychleji letěl pryč, abych se nedostal do střetu s tím druhým. Doletěl jsem na konec města, kde jsem usedl na střechu panelového domu. Ozval se za mnou hlas, což mě donutilo si opět stoupnout do bojové pozice. Anděl...Ale ten obličej...N-noemi?

Bylo mi strašně špatně a třásl jsem se, jen si nejsem jistý jestli zimou. Měl jsem tu jen nějakou divnou deku a v rohu místnosti lahev nejspíš s vodou. Moje rána.. nevypadala vůbec dobře. sice nekrvácela, ale byla celá od špíny, vsadím se že stejně na tom byl malinký pahýl po mém křídle. natáhl jsem se pro tu deku a ihned se do ní zabalil. Co se mnou teď bude?
Neúmyslná odpověď mi přišla během chvilky kdy jsem opět slyšet ty dvě se spolu bavit, jistě přímo za dveřmi.
"Tyvado! Nemůžu uvěřit tomu, že máme toho zatraceného anděla!"
"To teda, nemůžu se dočkat až ho uvidí ostatní u našich nohou. Hah! a jak to teprve nakrkne toho Rancise? Tak dlouho lezl pánovi do prdele, jediné co už potřeboval dostat byl tenhle opeřenec. Úplně vidím jak nás jednou začne prosit, aby jsme mu ho vydali." obě vypukli v hlasitý smích. už teď mě to štvalo. Brzy ale vstoupili dovnitř a k mému překvapení mi nesli nějaké jídlo.. maso. ovšem já odmítal od nich cokoliv sníst.

,,N-Noemi?'' upustil jsem zbraň a moje oči nabraly svou původní barvu.
,,Erede já... To co děláš je špatný,'' přistoupila ke mně a já udělal krok dozadu.
,,Reiky a Kika mají Akiho. Copak jsi už zapomněl, co je zač? Zapomněl jsi, kým jsi ty sám?'' zašeptala a já se zamračil.
,,O-o čem to tu meleš? Moje poslání je ho zabít!'' křiknul jsem a ona hned na to skočila přede mě.
,,Pomoz mu, mají ho,'' řekla a v jejích očích jsem viděl ten znamý pamínek.
Popadla mé ruce a prosebně se mi podívala do očí.
,,Tohle nejsi ty,'' dodala a než jsem stihl cokoliv říct, zmizela na noční obloze.

nechali mě tam nějakou dobu o samotě, brzy se ale vrátili, spoutali mi ruce za zády a kolem krku mi.. dali doslova psí obojek a vedli mě na řetězu někam z té místnosti. Prošli jsme kolem tolika jiných démonů.. divím se že se na mě ihned nevrhli. každopádně, jeden démon se pokusil zakroutit mi krkem, ale ty dvě si mě bránili se slovy, že jsem jejich, že na mě nikdo jiný nesáhne. Byl jsem z toho tak zmatený a vyděšený. dovedli mě do nějaké místnosti která.. vypadala jako pekelné sauny.. nejlépe popsáno. Tam mě donutili umít se, i když zrovna tomu jsem se moc nebránil.. jen se nemuseli koukat. Dali mi nějaké čisté tepláky, ale nic víc. hned na to mě rychle táhli někam odkud se linula hudba.. tak zvláštní a znepokojivá..

Neměl jsem ponětí, o čem to mluvila...Asi jí ta holubita stoupla do hlavy. Řekl jsem si, že po tom dnešním fiasku se půjdu trochu pobavit. Kosu jsem změnil v prsten, ten jsem stiskl ve dlani a během chvíle se okolo mě objevilo hafo démonů. Všude bylo veselo a oni mě s úsměvy vítali...
,,Hej, Rancisi,'' přiběhl ke mně Ryuu a já na něj obrátil pozornost.

"Už se nemužu dočkat až ho ostatní uvidí! Řekla jsem o tom skoro všem a nevěřili."
"Ale v klidu sestřičko, nechceme přece holoubka hned tak moc vyděsit, ne?" zas se spolu zasmáli. pěkně mě to štvalo, bylo to tak otravné. rozhodl jsem se ale být v klidu a minimálně ze začátku jen pozorovat. ocitli jsme se v.. obří hale, kde do sebe démoni u barů nalévali alkohol, tančili a mám pocit že jsem dokonce v dálce zahlédl nějaké spolu.. souložit. Také jsem ale zahlédl pár dalších andělů.. ve strašném stavu.. otřásl jsem se a když se na nás strhla pozornost, jedna z dvojčat se vítězně usmála.
"Tak co vy jelita? nevěřili jste? Tady toho opeřeného Zatracence máme!"
"Takže platíte pití!!" Zas se smáli a táhli mě za sebou k baru.

Než cokoliv řekl, ozvalo se...to ne...Otočil jsem se a spatřil, jak Reiky a Kika mají Hajimeho na vodítku. Byl spoutaný a...Neměl křídlo. Aki...Aki! Spadl jsem na kolena a začal skuhrat, jak mě bolela hlava. Ryuu se ke mně sehnul a začal mi dávat jemné facky, aby mě probral.
,,To čumíš co, Erede?!'' ozvalo se.

okolní démoni do mě bolestivě pošťuchovali, dokud mě jedna z dvojčat nedonutila, trhnutím řetězu, kleknout si u jejich nohou, Zatím co se vybavovali s ostatními démony, pili a jak se naparovali, že mě mají.. Díval jsem se do země abych nevnímal pohledy všech kolem. "Ts, tenhle skrček že nás po nocích lovil? děláte si srandu? to je fakt ostuda. měli by jste ho na místě rozřezat na kusy!" zavrčel jeden fakt velký démon těsně za mými zády.
"Jasně, že si to sežere, ale po našem. navíc, bude taková sranda hrát si s ním! možná tě i pozveme.." řekla odporně sladce jedna z těch dvou.

Zhluboka jsem dýchal a pak kouknul Ryuuovi do očí.
,,Kámo, jsi v pohodě?'' zeptal se starostlivě. Tenhle muž mě nikdy v ničem nenechal...nic se nezměnilo... Začal jsem mít vidiny...Jakmile jsem se zvednul, uviděl jsem před sebou Hajimeho
,,Miluji tě, Erede...'' natáhl ruce a já se zády svalil do nějaké party u baru. Tohle není skutečné, tohle není skutečné!

"Co to má znamenat?!" zaburácel tu hlas toho démona hned po tom, kdy se sem někdo svalil. vykřikl jsem když dotyčný dopadl zády na mě, přesněji řečeno, na useklé křídlo. Dvojčata mě za řetěz vytáhli na nohy a začali se smát. "No to snad není možný, kdo se nám k nohám sklonil. Sám Rancis! napiješ se s námi?? nebo tu jen tiše žárlíš?" Strčili do něj. vypadal dost mimo.. ale raději jsem odvrátil pohled. upřímně bych byl raději, kdyby mě tam venku Ered dostal.. přestal bych trpět minulostí a on.. mohl si u démonů velmi přilepšit. žít tak jak měl.

Zrychleně jsem dýchal a zíral na něj...Netušil jsem, co se se mnou děje. Neomaleně jsem se zvedl a utíkal na WC, kde jsem na sebe v umyvadle nacákal ledovou vodu. Podíval jsem se na svou mokrou tvář do zrcadla a o umvadlo se podepřel.
,,Co jsem zač?''