Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 20.

-Tak jooo :3 Tady máte další díl a večer očekávejte dalšííí x3

Trest už mám za sebou. Nikdy nezapomenu na tu bolest... to zdrcující utrpení. Jako známku hanby mi konečky peří zčernali takže... už nemám nádherně bílá křídla. Andělé si na mě ukazují a šeptají si. Juro je teď jediný kdo mě bere stejně jako předtím a Katsu se mě snaží získat pro sebe. Nesnáším ho ale nesmím být drzý nebo hrubý... jinak budu mít další trest... Nesnáším toho Serafína!!

Po týdnu jsem vylezl ven... zhubl jsem tři kila, ale to se obnoví, až si zaletím... teda... zajdu do města pro energii. Jsem tak moc vyčerpaný, že ani křídla nevyvolám. Pomalu jsem obešel všechny démony a snažil se běžet pryč. Nechci se na ně dívat.

"Hino? zas přijdeš pozdě." Povzdechl jsem si a počkal tu chvilku než vyběhne připravená z koupelny. Pomohl jsem jí trošku s vlasama a už jí hnal do práce. S úsměvem mi zamávala a pospíchala pryč zatím co já se posadil v obýváku připravený zvednout hovor od zákazníka. Zatím co jsem čekal jsem si pročítal andělské knihy o léčení a popíjel čaj. Ozval se zvonek. Bylo mi jasný kdo zvoní a tak jsem se musel přemáhat k tomu, abych šel otevřít. "Ahoj Aki." Zavrněl když jsem otevřel a předal mi rudou růži. Nic jsem mu neřekl...

Bloudil jsem po městě a hledal... najednou mnou projela vlna horka a já uviděl na mostě chlapa, co chce skočit. Přemýšlel, bylo to pro něj těžké rozhodnutí. A já jsem si řekl, že mu pomůžu. Přišel jsem k němu a chvíli se nabíjel jeho depresí. Pak jsem část energie předal do žalu, který ho donutil skočit. Heh, rozplácnul se jako shnilé rajče. Trochu mě to posílilo a já šel hledat dál.

Už jsme seděli v kuchyni a on se choval, jako by to byl jeho dům a já byl návštěva... "Můžeš přestat?" Zabručel jsem a on si mě chytil za bradu. "Co děláš?" Znejistěl jsem a on si mě přitáhl do polibku. Celý jsem zkameněl a... vzpomněl jsem si na Ereda... dlouho jsem ho neviděl... Začalo mi být smutno a už se slzama na krajíčku jsem Katsua hrubě odstrčil. "Nesahej na mě!!" Rozkřikl jsem se a utřel si první slzy.

Našel jsem si spoustu obětí a už jsem byl plný energie. Cítím se zase ve své kůži. V dálce jsem uviděl Akiho dům, tak jsem se rozhodl, že ho obejdu. Protože bariéra byla zapnutá a metr od zahrady už i účinná. Když jsem ho obcházel, vrhnul se na mě holub.,,Nebojíš se chodit na veřejnost?!"

,,Kvůli vám? Ani ve snu," zašklebil jsem se.

"Aki, nebreč. Promiň." Omlouval se mi a snažil se mě obejmout ale já se nenechal. Najednou se ale zastavil a koukl z okna. Tvář se mu zkřivila odporem a já tedy vykoukl taky. Byl tam Ered. Srdce mi radostně poskočilo ale Katsu se hnal už ven jako nasraný bůvol a vyjel po něm. Co mám dělat?! Chci Ededovi pomoct ale... Katsu by mě ztrestal. Nerozhodně a ustrašeně jsem vykoukl ze dveří. Co teď!? Nechal jsem vyvolat svá křídla pro případ že bych něco musel udělat ale rozhodně jsem se k tomu neměl...

Ani ne za vteřinu už jsem v ruce svíral kosu. Holub si mě prohlížel, ale já už stihl zaútočit. Ohnal jsem se, a to ne málo.

Katsu si vyvolal meč z nějaké brože, uhnul úderu a začali se mezi sebou rvát hlava nehlava. Chci zasáhnout... Nemůžu... nakonec jsem za sebou práskl dveřmi a vyběhl do svého pokoje. Já to nechci vidět....

Tohle jsem fakt potřeboval. Oba už jsme byli zmlácení a udýchaný. Tohle nebude normální holub, se kterým se setkávám deno denně. Tohle je serafín... Naběhla mi žíla na čele a pustil se do něj se vší vervou

Stále jsem slyšel třískání zbraní. Na jednu stranu mě to uklidňovalo protože jsem věděl, že oba jsou na nohou. Na druhou stranu mě děsilo kdo z nich zůstane stát... a pak jsem zaslechl své jméno. Vyděšeně jsem opět vyběhl ke dveřím a vylítl ven. Katsu se záhadně usmál aniž by spouštěl pohled z Ereda. "Aki. Dodej mi část energie. Rozcupujeme ho." Vybalil na mě a já... "Ne!" Pak mi došlo jak to muselo vyznít a tak jsem si pospíšil se lží. "Jsi Serafín. Neumím předávat svou energii výše postaveným..." Snad mi to sežere...

S oddechováním jsem pevně svíral zbraň a díval se na něj. Co to má ksakru být?! Zaujal jsem pevný postoj a připravil se na další útok. Nejradši bych pozabíjel úplně každýho!

Katsu si jen povzdechl a připravil se na další výpad. Špičkou meče mířil přímo na Ereda a já to už nevydržel... "Dost vy dva!!!" Katsu sebou v překvapení lehce trhl a protože jsem opravdu nechtěl další trest, přiřítil jsem se, chytil ho pevně pod rukama a pracně s ním vzlétl. "Co to děláš?!" okřikl mě ale já letěl dál. Někde ve městě na střeše jsem ho pustil a on na mě meč namířil. "Nevíš co umí. Zabil by tě." klamal jsem ho a on se přeslazeně usmál. Sežral mi to. "Oohh, ty se o mě bojíš. To chce pusu." Zavrněl. "Ne. Žádnou pusu nechci." Odbyl jsem ho a odletěl rychleji, než se stačil vydat za mnou. Tohle je šílený den.

Co to do řitě bylo?! Mohl jsem ho konečně zabít! Mrsknul jsem s kosou o zem a hlasitě zařval. To se mi snad zdá, nemůže to být horší.

Bylo to zvláštní ale i přes to, co jsem udělal a co se odehrálo jsem letěl zas domů. Trošku jsem se bál ale... nevím jak to popsat. Jsem prostě tvrdohlavej idiot. Ani tresty mě nepoučí...

Sedl jsem si na střechu vedlejšího domu a díval se na město. Musím si ten výhled užít, když jsem strávil týden ve tmě...

Netrvalo dlouho a přistál jsem před domem. Ereda jsem si nevšiml a tak jsem myslel, že odletěl. Trochu jsem si povzdechl a zašel do domu. Na mobilu jsem měl zmeškané hovory a už bylo pozdě na to, a bych něco zařizoval na dnešek. Nestihl bych ani jednoho pacienta do zavíračky... tak jsem všem napsal omluvnou zprávu a čas, kdy se mají dostavit. Vše bude za polovinu ceny. "Já jsem břídil!"

Rozbrečel jsem se... Prostě jsem se nekompromisně rozbrečel. Viděl jsem Akiho, jak jde domů, ale byl jsem potichu.

-A konec :3
Znáte to :D Hvězdičky jsou super ale komentáře mám radši x3 (Protože prostě vidím co se vám líbí nebo nelíbí :D)