Zatracen Pro Lásku [Yaoi]

Část 4.

Seděl jsem na židli a zase kousal párátko. Zajímalo by mě, jestli taky nějakou tu práci dostanu. Flákat se můžu totiž i mimo ní. Z hlavy mi ale stále nejde Hajime. Měl jsem ho zabít...Neměl jsem s nim vést silácké řeči.

Vyčerpaný jsem dorazil domů, z pokoje vytáhl malý pytel s amulety které jsem zvládl za tu dlouhou dobu nasbírat. Všechny jsem roztřídil podle využití a začal s prací. Několik jsem jich zakopal kolem domu, tím se vytvořila vnější bariéra. Další z venčí ke každému rohu domu, další bariéra. V každé místnosti jsem nechal skryté další tři amulety a jeden do každého okna. Teď sem démoni nemůžou. Silně se mi ulevilo a tak jsem si dovolil ulehnout na gauč.

Kyoshi právě odjel s objednávkou a já uvažoval o tom, že na to hodim bobek. Nebaví mě to. Najednou mě šíleně zabolelo v hrudi a já měl divný pocit. Takový... jinak divný než obvykle.

Skoro jsem na gauči usnul ale naštěstí se mnou zatřásla Hina. "Aki, běž si lehnout do postele když jsi tak unavený." Usmála se na mě a já, neschopný odolat, jsem se musel taky usmát. "A nepotřebuješ s něčím pomoct?" Zajímal jsem se na což odpověděla jen zakroucením hlavy. "Tak dobře. Dobrou noc." Popřál jsem rovnou. Dali jsme si oba pusu na tvář a já se odebral do pokoje.

Skončila mi směna. Dneska jsem udělal míň než nic. Šel jsem pryč a na konci města roztáhl křídla. Jsem ztuhlej jak hovno, sotva se hýbu, pomyslel jsem si a vysvištěl nahoru. Ten pocit z mojí hrudi stále nevyprchal... zajímalo by mě, z čeho to je. Létal jsem nad domy a dostal hlad. Už zase. Viděl jsem před sebou další slečnu. V lidské podobě jsem k ní přišel a seznámil se. Byla milá a ochotná... škoda že už za chvíli svět nebude vědět, že kdy existovala. 

Ze spánku jsem se začal přetáčet a mrazilo mě v páteři. Chtěl jsem se zvednout ale únava ně stále držela v polospánku dokud jsem si nepředstavil něco strašnýho. Ihned jsem se vyděšený vyšvihl do sedu.

,,Jste gentleman," lichotila mi. Poděkoval jsem a v hlavě si připravoval, jak ji gentlemansky vysaju. 

Vystřelil jsem do kuchyně a tam se na mě překvapeně zadívala Hina. "Aki, jsi v pořádku?" Strachovala se, přišla ke mě a dala mi ruku na čelo. Uklidnilo mě že je v pořádku ale pocit z páteře pořád nemizel. Zas jde o někoho jiného kdo už nemá anděla... Hinu jsem od sebe s hraným úsměvem odtáhl a vnitřně se se sebou začal prát. Nemůžu pomáhat úplně každému. Mám tady Hinu. Ona je moje zodpovědnost. Nemůžu riskovat svůj život pro cizí... Ale... bylo tak těžký nejít někomu pomoct!!

,,Vypadáte...chutně," natiskl jsem ji na zeď a ona ztratila řeč. Hned na to jsem ji svalil na zem a ona začala hystericky křičet. Křik se pomalu ztišoval, když ji moje ruka skrze hruď sála život. 

Ten pocit náhle ustoupil. Bolelo to. Bolelo vědět, že jsem mohl pomoct... Pevně jsem Hinu objal a přál si, aby jí nikdy nikdo neublížil. Objetí mi opětovala a oba jsme tak chvíli stáli v naprostém tichu.

,,Nikde holube?!" Začal jsem se smát a letěl pryč. Blesklo mi hlavou něco nechutného. Zašklebil jsem se sám pro sebe a přál si Hajimeho co nejdřív vidět. Ukážu mu, kdo je tady Pán. 

"Aki?" Kuňkla a já se trošku odtáhl abych jí viděl do tváře. "Děláš mi starost... Co se děje?" Ptala se a chytila mou ruku. "To nic. Jen se mi hůř spí." zalhal jsem aby se nebála. Nechci aby žila ve stresu a strachu.

Sednul jsem si na římsu vedle jednoho chrliče. ,,Že ty prý máš chránit domy před démony? Debilní lidský pověry," Zakoulel jsem očima a svištěl ulicemi. Když jsem chtěl udělat kolečko okolo jednoho domu, spadnul jsem na zem a moje energie pomalu vyprchávala. Co to mělo být?!

"jen aby." Zabrblala a já sebou náhle v překvapení škubl. Amulety po celém domě začali nasávat špatnou energii a měnit jí v pozitivní která ještě víc posílila bariéru. pokud se ten démon urychleně nevzdálí, nakopu mu prdel a zabuju ho!

Nemohl jsem se zvednout. Byl jsem tím fascinovanej... zůstal jsem sedět a zase se začal smát. Takže tady přebývá... jeden z nich.

Uslyšel jsem smích.. povědomý. Doslova mi hrklo ale už mi lezl tolik krkem že jsem se odhodlal. Posadil jsem Hinu na gauč. "Teď tady za každou cenu zůstaň." rozkázal jsem jí s vážným tonem, cestou k vchodovým dveřím jsem zavřel všechny dveře za sebou aby Hina nic neviděla. Z krku jsem si sundal kříž, nechal ho změnit se ve zbraň a sám jsem si nechal ze zad 'vyrůst' křídla. Nádech... Výdech.... Otevřel jsem dveře a vystoupil ven.

Pomalu jsem se zvedl na nohy a udělal pár kroků pryč. Byl jsem jen těsně za bariérou a dal si ruku na hruď. Energie dost. ,,Ale ale...," Zasmál jsem se upřel pohled na Himejiho. ,,V kurníku se ještě nespinká?"

"Dej mi už konečně pokoj." Zavrčel jsem a namířil na něj zbraní. Lezl mi krkem!! Nenávidím ho!!! Zabiju ho!! Zaútočil jsem. Naprosto chladně a přesně tak, jak by zaútočil on!

,,Vypadám na to, že chci dát pokoj?" Nadzvedl jsem obočí a vyhnul se jeho první ráně, přičemž jsem vyhodil prsten do vzduchu. Moje milovaná kosa je zpět. Stál jsem naproti němu a hlavou se mi prohnala tatáž myšlenka, jako když jsem letěl nad městem. 

Nasraně jsem zavrčel a znovu se po něm ohnal. Nechci mu nechat prostor pro útok a tak jsem začal útočit v salvě nejrůznějších švihů, výpadů i blafů abych ho zmátl. 

Moje reflexy ještě tak tupý nejsou. Polovině ran jsem se vyhnul. Ostatní jsem vykryl a nebo odrazil. ,,Dám si tě jako hlavní chod..." Pohodil jsem hlavou a při boji začínal sesílat žal. To by ho mělo aspoň trochu otupit. 

Vím co mi tím chtěl udělat. Začal jsem útočit ještě rychleji ve snaze co nejdřív boj ukončit. Ze začátku se mi dařilo odolávat mu díky zuřivosti ale teď už tomu tak úplně nebylo. Mé tělo těžklo pod vahou pocitů které mi nepatřili ale i tak jsem se jich nemohl zbavit!!

Schytal jsem pár ran, ale stojí to za to. Ještě jsem žal umocnil a přiblížil se k němu, zatím co jsem v ruce stále tiskl svoji kosu. Mám tě Hajime... ale zrovna teď tě nehodlám zabít.

Stále jsem se odhodlaně držel i pod tím tlakem na nohou, ale cítil jsem se jako paralyzovaný. Mé pohyby byli minimální, dýchání těžké ale mysl rozběsněná. Chci ho zabít!! "Aki, měl bys jít do tepla!" Ozvalo se z domu a já se jen modlil, aby Hina nevycházela!! Na štěstí ale asi můj rozkaz uposlechla a ven nevyšla.

Vytrhl jsem mu zbraň z ruky a odhodil ji stranou. ,,Tak co Hajime... jak se máš?" Usmál jsem se ironicky a olízl mu ucho.

-Tak co? Máte mě rádi nebo mě nenávidíte? :P Raději bych se neměl ptát XD ALE! Kdo nesleduje mého spolu-pisatele MrPsychoCream, Dělá chybu. :3 Je fakt dobrej a je s ním sranda! :D ( #Reklama ) XD

Hvězdička i komentář nás potěší a ahoj zas ve... čtvrtek!! :'D 

( Jinak... zítra bych mohl přidat Š&E. opět ale neslibuju!! :D )