!PŘEPISUJE SE - V ČÍSLECH KAPITOL JE BORDEL! NEDOKONČENO, DOPISUJE SE.
Někdy to přijde z minuty na minutu. Vše je v pořádku a pak stačí jediný krok vedle k tomu, abyste pocítili sílu pádu. Dlouhého, nezastavitelného pádu s nejistým koncem. V mém svě...
Nebylo mi jasné, čemu věřit. Chris si se mnou hrál už tolikrát, že se špatně odhadovalo, co bylo reálné a co ne. Co když se jen chtěl nadobro zbavit Tani a proto to líbání u jezera? Myslel to vážně? Připadala jsem si tak zmatená. Netušil, jak moc všechno zhoršoval.
Vážně jsem se nechtěla vidět s matkou. Krčila jsem se u Trezzura v přístřešku, schoulená na kupce sena. Vraník pospával, ale neustále mě jedním okem sledoval. Tušil, že tu něco nehrálo, že se jeho člověk necítil dobře. Po určité době dokonce přišel a očichal mou tvář. Byl starostlivý podobně, jako Gracio. Pohladila jsem ho po krku, pomáhalo mi, že kdyby sem kdokoliv přišel, odehnal by ho.
Přišel večer. Nikde nikdo, takže já dostala dobrou šanci vytratit se k sobě do pokoje. Amanda měla věci už zase hozené za dveřmi, takže pravděpodobně odešla od jezera – a tipovala bych, že její další kroky vedly za Thomasem.
Zamířila jsem otevřít okno, aby se dovnitř dostal čerstvý noční vzduch, když vtom jsem pod nohou ucítila cosi papírového. Obálka? Ležela tam, nepopsaná. Kdo ji tam mohl dát? Matka? Rančer? Amanda? Donutila mě rozsvítit a co nejrychleji ji otevřít, ač mě to trochu děsilo. Jako kdyby toho bylo málo.
Monn, tohle ti píšu protože ti věřím. Možná ti to bude připadat směšné, že zrovna já věřím zrovna tobě, ale je to tak. Potřebovala jsem s tebou mluvit; někdo z mých přátel totiž musí vědět, kde jsem. Rozhodla jsem se utéct k Fynnovi. Táta by mi nikdy nedovolil se tam odstěhovat, takže beru život do vlastních rukou. Na vysokou nechci a táta se s tím bude muset smířit. Prosím, tenhle dopis mu nedávej. Dej ho mámě a vzkaž jí, ať mi zavolá. Ona je hodná, pochopí to, teda aspoň doufám. S Fynnem jeden druhého milujeme, budu se mít dobře; neboj se o mě. Je čas, abych přenechala prostor doma – a tátovu lásku – Melitě, jakkoliv moc jí to závidím.
Je tady ale něco dalšího. Týká se to Chrise. Vím a vidím, co mezi vámi je. Viděla jsem to od prvního dne, dřív než vy oba. Chrise totiž dobře znám. Chodili jsme spolu, ale nikdy skutečně nemilovali jeden druhého. Nikdy jsem s ním necítila to, co s Fynnem, náš vztah byl spíš teenagerská, dobře promyšlená póza, než skutečná láska. To, co se dneska stalo u jezera, Monn, s tím si nedělej hlavu. Nebolelo mě to. Naopak, osvobodilo mě to. Jsem za to ráda, můžu se teď posunout dál – doopravdy. Přeju vám to.
Musíš vědět, že Chris by něco takového neudělal, kdyby to nemyslel vážně. Něco k tobě cítí. Věř mi. Nemá rád závazky a holky si k sobě nepouští, musíš pro něj něco znamenat. Je to s ním někdy složité, ale má teď už dlouho těžší život, než to vypadá. Byla bych ráda, kdyby sis s ním ještě promluvila. Chci, aby byl šťastný a stejně tak i ty. Nerada bych, aby se cítil opuštěný. On má city, i když to tak někdy nevypadá, lol. Myslím, že jste si podobnější, než tušíte. Jestli si spolu začnete, přijďte se někdy ukázat k nám :)
Mám tě ráda, Monn. Doufám, že se tvoje situace vyřeší. Kdybys cokoliv potřebovala, ozvi se. S Fynnem nemáme nouzi o peníze, ani o bezpečný úkryt před tvou matkou.
PS: Vzkaž prosím Chrisovi, že mě nijak nezklamal a že zůstaneme kamarádi, že ho mám ráda.
PSPS: Chris pracuje v noci v garážích, opravuje motorky. Jestli nechceš, aby tě kdokoliv viděl, doporučuji za ním zajít právě v tuhle dobu :)
S pozdravem, Tania
A sakra. Tania utekla k Fynnovi? Hleděla jsem na ten list papíru a nevěřila. Musela mít Fynna vážně ráda. A to jsem myslela, že mi chtěla o samotě říct něco ošklivýho a ona takhle. Že Chris opravuje motorky – tahle informace mě také docela zarazila, hlavně ten fakt, že pracuje i v noci.
Odložila jsem dopis, opřela se o zeď a se zavřením očí frustrovaně vydechla. Ve vzduchu visela jediná otázka: co já cítila ke Chrisovi? V jednu chvíli jsme se hádali a v druhou se líbali. Nejdřív jsem ho odháněla, pak zase nechtěla pustit a tak pořád dokola. Bylo mi s ním skvěle, ale pozděij se to pokaždé zvrtlo. Možná jsem se ho z části i bála. Těch závazků a obav, že ho zklamu a že on mi ublíží. Co když se cítil stejně a proto mě odstrkoval? Hrál si se mnou už dostat – nechtěla jsem se znovu nechat zranit. Pokud ale měl náš vztah dostat poslední šanci, asi to jinak nešlo.
Chyběl mi. Jakmile jsem si to plně uvědomila, bylo to jasné. Museli jsme se sejít a jednou provždy to vyřešit. Ale tentokrát jsem musela mluvit já. Ne ho nechat znovu převzít kontrolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
